Předem než se pustíte do mé knihy, bych ráda upozornila, že tato kniha je zde dlouho a je jedna z mých prvních a že jazykově není nic moc. Postupně se snažím opravit gramatické chyby, ale samotný text, chci zachovat... Děkuji.

Ach jo! Zase nestíhám. V parku mám být za pět minut a já neumím najít hřeben.
Z domu vyrážím s deseti minutovým zpožděním. Cestou jsem dvakrát zakopla a spadla.

Konečně dobíhám k lavičce, kde na mě čeká Petr a Martin. ,,Zase pozdě, příjdeš někdy včas Alie?" řekl Petr. ,,Promiň, ale hledala jsem hřeben." ,,Hřeben?" podivil se Petr. ,,Nechte to plavat a dělejte nebo nám náš plán nevyjde," ozval se Martin. Jen jsme kývli a šli.
Zastavili jsme se až před školou. Jen jsme se na sebe podívali a každý šel jiným směrem. Já jsem šla bočním vchodem. Plížila jsem se chodbou až k ředitelně. Pak z brašny vytáhnu sprej a na dveře nastříkám: ,,DOST". Potom z ničeho nic začne houkat alarm. Okamžitě utíkám k nejbližšímu východu, ale ten je zamčený. Utíkám k dalšímu východu, ale ten nemá kliku. Vběhnu do chodby, kde je pouze kumbál na čisticí prostředky. Otevřu dveře a vklouznu dovnitř. Sednu si na zem a čekám.

Za chvíli nemůžu dýchat. ,,A sakra nedostatek kyslíku," zamumlám si sama pro sebe. Po tmě se snažím nahmatat kliku. Po chvýli mi, ale dojde, že tyhle dveře mají kliku pouze zvenku. Buším na dveře a volám o pomoc. Po chvíli se dveře otevřou a já vypadnu na chodbu zůstávám, ležet na zemi.