Těm postavám nevidím do obličeje. Nejraději bych mezi ně vtrhla a zjistila co jsou zač. Naštěstí mám tolik rozumu, abych zůstala schovaná. Asi bych měla zmizet, ty dvě osoby dělají velký rámus. Určitě někoho přivolají a mě tady najdou. Sotva odejdu za roh slyším nějaké kroky. Hlavu povytáhnu z úkrytu a uvidím štíhlou a vysokou postavu. Ano je to Sharlota. Vtrhne do sálu a rožne světla. Ty dvě osoby jsou Carter a Sylvian. ,,Co tady k čertu provádíte?" Řekla rozlobeně Sharlota.
To bylo vše co jsem slyšela. Sharlota si totiž ty dva vzala do kanceláře. No a mě nezbylo nic jiného než se vrátit do pokoje.

Ráno jsem si řekla, že si půjdu zaběhat. Oblékla jsem si sportovní oblečení a šla jsem ven. Venku už svítilo slunce, ale tráva byla ještě mokrá, takže jsem musela vymyslet trasu pouze po hliněné trase nebo po chodníku. Běžet po hlíně je příjemné. Je to takové měkké, zato běžet po chodníku je to nejhorší. Inu i tak se mi běží dobře.

Po oběhnutí jsem se ještě zaběhla podívat k rybníku.
Je to nádherné, sedět jen tak u vody a slyšet zvuky hmyzu. Koukat se na tu zeleň okolo.
Sedím na okraji mola a opírám se o kolena. Když v tom za mno praskne větvička. Chci se otočit, ale už je pozdě, osoba za mnou si uvědomila svůj hluk. Žduchla mě do studené vody.
Do úst i nosu se mi dostala voda. Ztrácím orientaci ve vodě. Chci se nadechnout, ale nemohu najít cestu na vzduch. Z úst se mi vynoří pár bublinek a já padám do prázdnoty...

Ano opět se zeptám. Kdo si myslíte, že ji zhodil do vody? Jinak vám moc děkuju za like a komentáře. Hodně mě to potěší a povzbudí.
Už se pomalu blížíme ke konci. Nechci tuto knihu dělat moc dlouhou. (Už tak je dlouhá) Děkuju vám. Jste skvělí.
Vanilka2