Ráno mi Sylvian pomáhá, se přestěhovat do mého pokoje, který je ve druhém patře asi někde uprostřed chodby.

Sedím v pokoji a vybaluji si věci. Nejraději bych u toho poslouchala hudbu, ale nemůžu. V pravidlech stojí, že elektronika je zakázána. Tak si potichu zpívám svou oblíbenou písničku.

Někdo klepe na dveře. ,,Dále," odpovídám. Dovnitř vejde nějaká dívka s zrzavými vlasy. Na sobě má školní uniformu. Podle kravaty na krku poznám, že je stejně stará jako já.

Totiž na Primské se rozlišují barvy kravaty. Každý ročník má svou barvu.
Upřeně se na mě dívá. Po chvíli se představí. ,,Ahoj, já jsem Tara. Mám pokoj vedle tebe. Doslechla jsem se, že si tady nová a já jsem tě chtěla poznat."
Usměju se. ,,To je od tebe milé, že jsi přišla, ráda bych se prošla po škole, ale s tou nohou to nejde." Jen souhlasně přikývne. ,,Jak dlouho tady chodíš?" Zeptám se.
,,Skoro 2 roky. Poslali mě tady rodiče, protože jsem jim byla na obtíž." ,,Oni tě považují za přítěž?" ,,No trochu, ale byla bych radši kdybychom změnily téma." Kývnu. Povídáme si o Sylvianovi.

Tara se nabýdne, že mi donese večeři. Nemám nic proti tomu.
Po večeři mi řekne co probírali za učivo...

Celých 14 dní mi nosí na pokoj úkoly a já se pilně učím. Někdy přijde Sylvian a řekne mi co je nového.
Po třech týdnech mi konečně sundali sádru.

O jednom víkendu přijde Sylvian s nabídkou o procházce po škole. Nic nenamítám, protože už dlouho toužím to tu trochu prozkoumat. Ukazuje mi knihovnu, která je opravdu obrovská, dále stoupá do haly kde je krb, kolem stoly a křesla. ,,To je naše společenská místnost. Je to moje oblíbené místo v budově." Já jen nevěřícně zírám. Potom mi ukazuje levou část budovy, kde je spousta učeben.
Sylvian už chce jít na zahradu, aby mi ji ukázal. Ale já ho zadržím. ,,Co je v pravém křídle budovy?" ,,Učitelské kabinety, ale tam se nesmí je to v pravidlech." Začervenám se.

Zahrada je nádherná. Sylviana už očividně nebaví provázet mě a tak se ptá: ,,Hraješ ráda kryket?" ,,Kryket? Ten zbožňuju." Přidáváme se k Sylvianovým kamarádům. ,,Chceš být se mnou?" Zeptá se Sylvian. ,,Ano," odpovídám nadšeně.
Hrajeme už asi 3 hodiny. A všichni se dohodneme na tom, že pokračovat budeme po večeři.
Všichni se vracejí do budovy, ale já a Sylvian se jdeme projít. Přijdeme na louku, kde kvete spousta květin. Leháme si do trávy a pozorujeme mraky. ,,Víš Alie ten večer, jak jsem tě našel na té cestě jsem si myslel, že jsi jenom sen. Donesl jsem tě do školy a tam mi řekli, že jsi ta nová holka." Posadí se a pokračuje dál. ,,Celou noc jsem o tobě přemýšlel." Náhle umlká a líbá mě. Potom si lehneme do trávy a já usínám. S prstama propletenými s jeho.
Tuhle část jsem napsala delší.
Napište mi prosím zdá se vám líbí kratší babí delší kapitoly. Dík. :-D