Tahle kapitola je z pohledu Sylviana. Já jen abyste to pochopili.

Klepu na dveře Sharlotiny pracovny. ,,Dále." Ozve se ze vnitř. Vcházím dovnitř. ,,To jsi ty Sylviane, zrovna jsem chtěla pro tebe poslat. Dnes máš službu v dívčím křídle. Od půlnoci do tří hodin ráno." Pokynu, že rozumím. Chystám se odejít, ale Sharlota mě zavolá zpět. ,,Sylviane co je mezi tebou a Alie?" Zeptá se. ,,Myslím si, že vy nejste ta správná osoba, které bych to svěřil." ,,Ty mi snad nevěříš?" Pozvedne obočí. ,,Ale ano věřím jen nevidím důvod proč bych vám to měl říkat." ,,Protože jsem ředitelka téhle školy a já se tě na to ptám." Zvýší hlas. ,,Nic vážného." Pronesu tiše. ,,No mě to tak nepřijde." Nechápavě se na ni podívám. ,,Viděl vás Jerry jak jste byli na louce a líbali jste se." Cože! Bleskne mi hlavou. Najednou vše kolem mě je tak zajímavé. Tkaničky od bot. Knihovna, která je v rohu pokoje. Odpadkový koš. Vše kromě Sharloty. Mezi náma panuje zdlouhavé ticho. Nemám slov. ,,Sylviane já vám v tom bránit nebudu, ale dejte si pozor ať vás nikdo nevidí. Mě osobně to nevadí, ale Jerrymu jo. Je to ve školním řádu takže si myslí, že to je přestupek." Přeruší ticho Sharlota. Já jen ze sebe vykoktám: ,,Mů-mu-žu u-ž j-jí-t?" Mlčky přikývne.
Když jsem venku na chodbě zhluboka si oddechnu. Jelikož mi ještě do hlídky zbývá hodně času jdu opuštěnou chodbou do knihovny. V knihovně je ještě pořád rušno. Jdu chodbičkou na své oblíbené místo. Mám ho rád, protože je tam klid. Sednu si na dřevěnou židli. Otevřu dějiny současnosti a pustím se do čtení. Po přečtení kapitoly k sobě přitáhnu jasně bílý papír a pero. Napíšu část eseje. Potom v regálech hledám vhodnou knihu pomocí, které bych mohl dopsat esej. Trvá mi to strašně dlouho k vůli velkému obsahu knihovny, když konečně najdu tu správnou, podívám se na hodinky zjistím, že je načase převzít hlídku. Knihu si strčím do brašny. Nepotřebné knihy vrátím do poliček.
Ve svém pokoji si odložím svou brašnu. Vyjdu na chodbu a jdu do dívčího křídla budovy.
Chodím po chodbě a držím hlídku. ,,Ach jo zase jeden z nudných večerů." Zamumlám si sám pro sebe. ,,Měl bys být rád." Řekne světlovlasá dívka. ,,Katie co tady děláš?" Zeptám se. ,,Jsem prefektka mám hlídku jako ty." Oznámí mi. Podívá se mi do očí. V jejích očích zahlédnu. Zalíbení. Myslím si, že v mých očích se zaleslk záblesk pochopení. Prostoupila ke mě a chytla mě kolem pasu. Věděl jsem co se chystá a tak sem jí od sebe odtáhl. ,,Co děláš?" Zeptá se. ,,Jen pro tvou informaci chodím s Alie." Řeknu. ,,Co prosím?" Podívá se nevěřícně. ,,Ano slyšela jsi dobře. S Alie." Odfrkne si a otočí se na patě. A svou až příliš pyšnou chůzí odkráčí pryč. Znechuceně a zároveň pobaveně se za ní podívám, ale pokračuju v hlídce.
Naposledy procházím chodbou, nic, ale nezahlédnu. Jsou tři hodiny a já se vracím na pokoj. Jdu dolů po schodech, když si v jednu chvíli všimnu dvou těl ležících na zemi. Přiskočím k nim. Pohlédnu jim do obličeje. Spatřím obličej Alie a Tary. Zamrazí mě. Kleknu si k nim. Zjistím zdá obě dýchají. Oddechnu si obě jsou na živu, ale v bezvědomí. Vystřelím jako střela k Sharlotině pracovně. Místo zaklepání zabouchám na dveře. ,,Dále." Ozve se. Vtrhnu dovnitř. Sharlota se na mě udiveně dívá. ,,Alie, Tara jsou zraněné." Vypravím ze sebe. Rychle se zvedne od stolu.
Já, Sharlota, Jerry odnášíme Alie a Taru na ošetrovnu. Čekáme na chodbě ošetřovny, aby nám sestřička řekla vážnost zranění.
Sestřička vyjde na chodbu a pokyne abychom šli za ní. Dojdeme do kanceláře. ,,Alie má roztržené obočí. A obě mají poraněnou hlavu. Je to poměrně vážná věc protože se jedná o hlavu. Ale nemyslím, že by měly trvalé následky." Je mi špatně točí se mi hlava, nedokážu to vydržet a padám k zemi...

Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu ráda pokud mě podpoříte komentářem nebo zanecháte vote.
Do komentářů pište co bych podle vás měla zlepšit nebo na co si dávat pozor. Nebo také co se vám libilo.
Děkuji.
Vaše:
Vanilka2