Na chodbě je rušno. Tlačíme se zástupem směrem ke schodům. Tam u stojí tlupa kluků, kteří čekají na své společnice. Sylvian na mě čeká u zábradlí. Vedle něho stojí Gabe Tařin přítel a společník na plese. A nějaký kluk, které ho neznám. ,,To je Lucas jde s Rachel." Říká Sylvian, jako by mi četl myšlenky. ,,A kdo je ta dívka co se právě baví s Tarou?" Zeptám se. ,,To je Lenka, pojď představím tě." Chytne mě za ruku a táhne mě za sebou. ,,Ahoj Lenko to je Alie, a Alie to je Lenka." Podáme si spolu ruce. Nejprve na sebe mlčky ziráme, ale pak Lenka promluví. ,,Ty jsi ta nová viď?" ,,A-ano." Vykoktám že sebe.

Konečně jsme se potlačili až do sálu. Najdeme si prázdný stůl a Sylvian jde pro něco k pití. Donese sklenice se šampaňským. ,,No Sylviane mě je 16." ,,Neboj při plese je to dovolené i pro mladší studenty." Beru si skleničku. A trochu z ní upíjím. Je dobré.

,,Smím prosit?" Požádá mě o tanec Sylvian. Přikyvuji. Nacházíme si místo na parketu a tančíme rychlejší tanec. Tahle píseň mi přijde dost divná, ale tančím dál.

Po skončení tance se zajdeme rychle napít a pak se vracíme na parket. Teď hraje pomalá hudba. Tančíme ladnými pohyby. Mé šaty vlají vzduchem. Ostatní tanečníci se na nás dívají a přestávají tančit. Parket je najednou prázdný a my ho máme celý pro sebe. Ostatní na nás jen koukají.
Hudba skončila a sálem se rozléhá ohlušující potlesk. Celá zčervenám.

,,To bylo naprosto boží." Říká Lenka. Tara která sedí vedle ní jen přikyvuje.
Sylvian mě políbí na tvář. ,,Promiň, ale musím si odskočit." Souhlasně přikývne. ,,Počkej já půjdu s tebou." Říká Rachel. Jdeme na toalety. Zavřu se do kabinky.

,,Alie já už půjdu." Říká mi Rachel. ,,Jo." Odpovídám.

Vycházím na chodbu. Chodba je prázdná. A tak slyším jak mé podpatky klepou o podlahu.

Jsem asi v půlce chodbě když uslyším jekot. Rozeběhnu se. Jekot přišel z chodby v pravo. Odbočuji do prava. V chodbě je tma. Před jednou učebnou zakopávám o něco měkkého. Hlavou mi projede skutečná bolest. Nahmatám si bouli, ale i krev. Jenže taky zjišťují, že mám i zbytek těla od krve. Celé šaty. Ale je mi divné, abych stratila tolik krve během 30 sekund. V tom mi to dojde. Zakopla jsem o něčí tělo. Otočím se a spatřím tělo nějaké studentky. Je to ... ,,Ano je to Rachel." Uslyším za sebou nějaký hlas. ,,Co je sní." Ptám se. ,,Je mrtvá, nevidíš?" Odpoví mi bezstarostně. Mrtvá bleskne mi hlavou. ,,Co jsi zač?" Zeptám se ho. ,,Já jsem Natheniel." Říká vznešeně. ,,Kdo?" Nechápu. ,,Natheniel." ,,To ty jsi ji zabil?" ,,Hmmm... Ano." Okamžitě se zvednu a chci utéct. On jako by to čekal a popadne mě za rameno a schazuje mě na zem. ,,Mě jen tak neutečeš." Říká potěšeně. ,,Co po mě chceš?" Křičím. ,,Vlastně skoro nic. Jen to, abych od sud mohl bez problémů vypadnout."
V žilách mi začíná kolovat adrenalin. První co mě napadne je ho kopnout do pusy. Naštěstí se trefím. Chytne se za pusu. Využiju jeho nepozornosti a utíkám. Vyběhnu z opuštěné chodby. Jenže Natheniel se nehodlá vzdát. Už mě zase táhne do jiné opuštěné chodby. Asi se rozhodl nic neriskovat. Vrazí mi pěstí do hlavy. Upadnu na zem. Zalepí mi pusu černou izolepou a sváže ruce i nohy. To mě přinutí se zatočit se do klubíčka. Potom odchází. Nevím co ho přimělo se ještě jednou vrátit a kopnout do mě. Ten úder mě omračuje a já zůstávám bezvládně ležet na zemi...

Tak tohle je konec téhle kapitoly. Abych pravdu řekla tuhle kapitolu jsem si fakt užila. Hodně mě to bavilo psát. Tak mi určitě napište do komentářů co si myslíte vy. Nebo to dejte najevo likem. :-D
Vaše: Vanilka2