Už od rána mi není dobře, protože mám hrůzu z koupání v rybníce.

Pro lepší náladu mě napadne zajít za Sylvianem. Nejprve ho nemůžu najít, ale pak mě napadne jestli není venku.

Samozřejmě, že venku je. Pomyslím si vztekle. ,,Ahoj Sylviane." Řeknu. ,,Ahoj Alie." Odpoví mi Sylvian. ,,Co bys řekla tomu, že si uděláme příjemné dopoledne?" Zeptá se mě. ,,To nezní vůbec špatně." Odpovídám.
,,Vyber nějaké místo." Říká mi. ,,Hmmm..." Zamyslím se. ,,Co bys říkal tomu, že bychom zavzpomínali na romantickou chvilku na louce?" Zeptám se. Sylvianovi se v očích rozzáří. ,,To je skvělé místo." Řekne s obrovským nadšením.

Na louce si sedneme do trávy. Původně jsme si chtěli roztáhnout deku, ale není třeba. Pozorujeme nádhernou krajinu. Hory, stromy, květiny a především sami sebe.

,,Sylviane, ty jdeš večer k tomu rybníku?" ,,Jo." Usměje se na mě. ,,Ty tam jdeš taky?" Zeptá se udiveně. Mě překvapilo, že se diví. ,,Jo. Teda mě tam přinutila jít Tara." Soucitně se na mě podívá. ,,Ze začátku je to nepříjemné, ale potom je to sranda. Všichni se poprvé bojí. Teda skoro všichni." ,,Skoro všichni?" Nechápu. ,,No některým to vůbec nevadí. Mě to taky vadilo, ale Taře ne." Naznačím mu, že chci změnit téma. Okamžitě mi rozumí a mění téma. ,,Těšíš se na ples?" ,,Strašně, ještě jsem na žádném plesu nebyla, ale bojím se, že se strapnim, že neumím tancovat." ,,Neboj zítra budeš tancovat úplně profesionálně." Bere mě za ruku a zvedá mě na nohy. Chytne mě kolem pasu. Já se ho chytám za ramena. On mi začne ukazovat. Jednoduché a základní kroky. ,, Dozadu a dopředu." Říká. Tančit s ním je jako tančit ve snu. Je to neuvěřitelné, že se to děje právě mě. Je to jako splněný sen. Za chvíli nás to, ale přestane bavit a tak Sylvianovi utíkám. On běží za mnou. Chytá mě za ruku. Já se pomalu otáčím. Chytne mě kolem pasu a začíná mě líbat. Tohle mi příjde něčím výjimečné. Je to asi moje první opravdové líbání. Přímo od srdce. A já vím, že to stejné cítí Sylvian. Stojíme kousek od nedalekého stromu. Sylviana napadne to stejné utíkáme pod strom. Zády se opřu o kmen a Sylvian se postaví na proti mě. Pak přichází sprška polibků.

Sedím v trávě a držím se za ruku se Sylvianem. Podívám se na hodinky. ,,Koruci přijedem pozdě na oběd." Zahláholím. Sylvian mě zvedne na nohy a pobízí mě do běhu.

Do jídelny dobíháme s menším zpožděním, ale Jerry si na tyhle věci potrpí a hned nám uděluje školní trest na celé odpoledne. ,,No bezva." Stěžuji si a sedám si na židli. ,,Kde jste byli?" Ptá se Tara. Přitom to moc dobře ví. Proto ji kopnu pod stolem. ,,Byli jsme venku." Odpovídá zdráhavě Sylvian. ,,A co budete dělat odpoledne?" ,,Vytírat celý sál na zítřejší ples." Tara se soucitně zašklebí.

,,To je dřina." Říkám si sama pro sebe.
Vytíráme už celé odpoledne. ,,Dobrá podlaha se leskne můžete jít." Odcházíme se Sylvianem na chodbu. Jdeme chodbou k ložnicím. Před vchodem do dívčího křídla budovy se zastavíme. Sylvian mě políbí a řekne: ,,Uvidíme se o půlnoci u rybníka." A pak odejde. Jdu do svého pokoje a převléknu se do čistého. Pak se zajdu podívat do Tařina pokoje. Zaklepu na dveře. ,,Dále." Odpovídá ze vnitř Tara. ,,Ahoj." Říká mi.
Do půlnoci si spolu. Povídáme.

,,Už by chrom měli jít." Říkám ji. ,,Jo to bychom teda měli."

Potichu se plížíme chodbou, aby nás nikdo neviděl.

Konečně jsme venku. Dáváme se do běhu. Celou cestu je ticho. Když se, ale blížíme k rybníku jde slyšet smích a jekot.

Zalezeme do křoví a sundáváme si oblečení. Jdeme k rybníku. ,,Na tři." Říká Tara. ,,Na tři." Odpovídám. ,,Raz, dva tři." Odpočítáme. Skáčeme do rybníku. Tělem mi projede chlad. Vynořuji se nad hladinou. Hledám Tarou. Ta už mě, ale táhne za sebou. Na místo kde je míň lidí...

Lehám si do postele a usínám......

Doufám, že se vám to líbilo. Budu ráda když zanecháte vote či komentář. A chtěla bych vás poprosit jestli se podíváte na můj druhý příběh: Vlčí královna. Moc děkuji.
Vaše: Vanilka2