Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Najdou mě?

Jelikož u minulé kapitoly se našlo pár lidí co by chtělo knihu recenzí. Tak až najdu nějaký dobrý materiál vydám první kapitolu. Ještě nevím jak to pojmenuji, ale určitě dám vědět. No a teď už jdeme na kapitolu. :-)

Bolí mě hlava a není mi vůbec dobře. Pomalu otevřu oči a spatřím chodbu kde jsem ztratila vědomí. Nevím jak dlouho jsem byla v bezvědomí. Kolem mě je šero, protože zde nejsou žádné okna. Chci se zvednou, ale jsem svázána provazem. Chci aspoň zakřičet, ale mám zalepená ústa. Pomalu se přetočím na druhý bok. Tam vidím tmavou siluetu bezvládně ležící osoby. Rachel. Pomyslím si. Rachel se kterou jsem se tak dobře znala prožila nejrůznější zážitky. Najednou mi to přijde strašně líto. A z očí se mi kutálí první slza za ní druhá, třetí... Potom mě, ale napadne co vlastně dělá Tara, Lenka, Sylvian... Je mi divné, že mě ještě nikdo nenašel tahle chodba přece nemůže být tak opuštěná. Když tak, ale uvažuji tak já jsem tudy nikdy nešla.

Chvíli se namáhám čekat pak mě, ale přepadla únava. A já jsem usnula.

,,Áááááááááááá!" Slyším jekot. To mě probudí. V dálce stojí nějaká dívka čtvrtého ročníku. Konečně mě někdo našel. Pomyslím si. Z vedlejší chodby přibíhá Sharlota a Jerry. Sharlota jde ke mě a odvazujemě. Potom si promnu ruce. Mám je úplně odřené od provazů. Abych mohla mluvit sundám si lepicí pásku z pusy. ,,Co se tady stalo?" Zeptá se mě Sharlota. ,,Byla jsem s Rachel na toaletě. Ona mi řekla, že už jde do sálu. Já jsem šla asi dvě minuty po ní. Když jsem šla chodbou tak jsem slyšela jekot. Šla jsem za tím jekotem nikoho jsem, ale nenašla, když tu jsem zakopla o něco měkkého a spadla. Tekla mi krev, ale bylo mi divné proč jí je tu tak moc. Přece jsem nemohla ztratit tolik krve. Potom mi, ale došlo, že jsem zakopla o něčí tělo...." Sharlota mě udiveně poslouchala, když jsem ukončila dlouhé vypravování tak jsem zkoumala Sharlotin pohled. Její pohled byl neproniknutelný. Mlčky mi pokynula ať jdu za ní. Sotva jsem ušla pár kroků upadla jsem bolestí na chladnou zem. Sharlota ke mě přiskočila. ,,Bolí tě něco?" Zeptá se mě. ,,Žebra." Odpovídám. Prstama mi projíždí části žeber. V jednom místě však vykřiknu bolestí. Sharlotiny prsty se zastaví a místo pečlivěji zkoumá. ,,Vypadá to, že máš zlomené žebro nebo možná žebra." Zavolá Jerryho. Oba mě chytají kolem ramen a zpola vlečou na ošetrovnu.

Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale nestíhám se učit atd.
Ale taky mi nešla vydat kapitola tak doufám, že se to teď povede. Nemám ani tušení co mohl být za problém, kdyby někdo věděl tak mi to napište do komentářů. Moc děkuji.
Vaše: Vanilka2

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro