,,Alie." Šeptá mi do ucha Sylvian. Pomalu otevírám oči. Nad sebou spatřím Sylviana je k se usmívá. ,,Co se děje." Zeptám se ospalým hlasem. ,,Měli bychom jít na večeři." Vstávám.
     Přicházíme do jídelny a sedáme si k našemu obvyklému stolu, kde zatím sedí jenom Tara. ,,Ahoj. Kde jste byly hledala jsem vás." Zeptá se Tara. ,,Byly jsme venku a hráli kryket." Odpovídá Sylvian. ,,Jestli chceš můžeš v osm přijít." Dodávám. Tara na znamení souhlasu dá palec nahoru.
     ,,Co je dneska dobrého?" Zeptá se Semi. Kamarád od Sylviana. ,,Tortila s kuřecím masem." Odpový mu Tara.
Pak začínáme pomalu jíst přitom si navzájem vyprávíme vtipy. Jak už máme skoro dojezeno Sylvian se mě ptá: ,,Alie šla by ses ještě projít. Myslím ještě před kroketem." ,,Ano"
     Jdeme po cestičku k lesů kde by podle Sylviana měl být velký altán.
      ,,Je opravdu nádherný." Úplně se mi tají dech. Sedáme si do altánu.
Sylvian najednou nasměřuje rozhovor k tomu co se odehrálo před Večeří. Já ho, ale neposlouchám jen si představuji co se vlastně stalo.
    Sylvian mě chytne a zvedá za ruku.
Potom mě obejme kolem pasu a dává mi polibek na tvář. Chce už přestat, ale já řeknu: ,,Nepřestávej." Jen se na mně usměje. Ale v líbání pokračuje....
    Vracíme se na hlavní zahradu. Kde se pomalu začínají stavět branky. Na kroket.   Po zbytek večera hrajeme kroket.
     ,, Večerka!" Volá Larget, učitel dějepisu. Rychle balíme Kryket a jdeme do budovy. Tam se rozloučím se Sylvianem. A jdu do svého pokoje. Vezmu si kartáček na zuby a mířím ke společné koupelně kde momentálně nikdo není. Podívám se na sebe do zrcadla. Vlasy už odrůstjí na blond. Mé černé vlasy jsem nosila asi 2 roky. Ale svou přírodní barvu jsem nesnášel.  Teď se mi, ale blond líbí.
    Vyčistím si zuby a jdu si do pokoje pro odbarvovač na vlasy. V umyvadle si umyji vlasy. Na pokoji je nechávám uschnout. A potom si lehám do postele a usínám...