Říkáš libozvučná slova,
kterým sám nerozumíš.
Stojíš na prahu lásky
a bojíš se zaklepat.
Chce se ti smát,
pláčes.
Chce se ti plakat,
směješ se.
Chtěl bys vstoupit,
ale utíkáš od otevřčných dveří.

Celý svět je naruby,
a ty hledáš, hledáš...

Snad ani nevíš co,
ale hledáš,
protože v tom je život.

---

Tohle dílko pochází z dob mých gymnazijních studií a jedním ze dvou děl, která se zachovala dodnes.

Jestli je to dobře, že se zachovalo alespoň něco, nebo je se vám ulevilo, že se zbytek ztratil, to už nechám na posouzení ctěného čtenáře. Já si  ho nechám hlavně z nostalgie tak, jak ze mě tenkrát vypadlo.