Naděj se vzpíná v beznaději,
jak mladý hřebec pod sedlem
a v prázdném domě kroky znějí,
bez srdce zvony vyzvánějí,
temnotou začne nový den.

Pod mraky tvář svou slunce skrývá
a déšť je spásou i prokletím,
únavu z cest když z tváře smývá,
však kde byl brod jen voda divá
a rozervaný břehu klín.

Zlo s dobrem nad pohárem vína
dnes poseděly v hovoru.
Těžko se křivda zapomíná,
Bůh nespí, Ďábel neusíná,
pravda je věcí názoru.

Snad příslib nese rozednění,
když světlo vpadne do stínů,
co dříve bylo, dávno není,
ve vodě matné zrcadlení
a vítr čeří hladinu.