Jako dvě jiskry, dva v temnu body jasné,
co tančí spolu, než větru dech je zhasne,
jako se plamen vzpíná ke hvězdám.
Jsi tady se mou, přece jsme každý sám.

Pár letmých doteků na místo vášně vroucí,
ač mocně cítím své srdce v hrudi tlouci
jak křídla ptáků toužících po volnosti.
Ukrývám touhu za maskou lhostejnosti.

Mlčím, ač tolik bych ti říci chtěla,
mlčím, jak bych snad mluvit neuměla.
Jen noci přiznám, než tma se k ránu ztratí,
v obavách čekám zda večer se zas vrátíš.

Nepřijdeš jednou, mé slzy zemi zkropí.
Nepřijdeš dvakrát, v žalu se duše topí.
Však nepřijdeš-li v řadě večer třetí,
pak nemusíš se víckrát navraceti.

Tam dole pod útesem se chladná voda pění,
ta jistě nabídne mi svou náruč k zapomnění.
Jeden krok stačí a mohou ještě dnes,
ptáci mé touhy vylétnout do nebes.