Ukrytá v obětí samoty
voláš po troše pozornosti,
zametáš střípky jistoty
a pochybnosti jimi hostíš.

Touláš se ztichlou ulicí
teď zrovna deštěm uklizenou,
vracíš se domů k půlnoci
opilá touhou zapomenout.

Ve slabém světle tančí stíny
hned vedle tvojí postele,
zmámená nocí tančíš s nimi,
než únava ti ustele.

A jako včera tak i zítra
nový den když se probudí,
naděje vstane do slunného jitra
a splíny z duše vypudí.