Umírám každý večer
se slunce západem
a s posledním mým dechem
umírá starý den.

Jsou chvíle, kdy nic není
a květy spálil mráz.
Jsou chvíle sladkých snění,
kdy růže kvetou zas.

Po noci přijde ráno
nového zrození.
Kdo řekʼ, že co je psáno,
se nikdy nezmění?

Kde ráno květy svěží
v lukách i na horách,
tam večer tiše leží
šedý a mrtvý prach.

Jsou slova, která dávno
už ztratila svůj zvuk.
Jsou gesta, která snadno
tě zbaví vleklých muk.

Po noci přijde ráno
nového zrození.
Kdo řek', že co je psáno,
se nikdy nezmění?

Pojď se mnou, ukážu ti
let křídel motýlích.
Pád slzy, tanec smrti,
pel květů na dlaních.

Jsou místa, která drtí,
kde nic už nezbývá.
Jsou místa spočinutí
jak náruč hřejivá.

Po noci přijde ráno
nového zrození.
Kdo řek', že co je psáno,
se nikdy nezmění?

V zázraku narození
je vždy smrt zakletá.
Co bylo, dávno není,
ta pravda staletá.

Je prázdno beznaděje,
co radost pohltí.
Je naděj, smysl že je
ukryt i ve smrti.

Po noci přijde ráno
nového zrození.
Kdo řek', že co je psáno,
se nikdy nezmění?

Po noci přijde ráno,
smrt tančí s životem,
na hru je zamícháno,
začíná nový den.