Kol tváře tvé tvůj zlatý vlas,
jenž ve větru se chvěje,
jak rozháraná svatozář
anděla beznaděje.

Tvé oči - studna hluboká,
co světlo pohltila,
jak tma co stíny polyká,
až sama jen tu zbyla.

Máš všechno, co kdo může chtít,
a přesto nežádaná,
jen slza stéká po tvářích
jak v moři voda slaná.