Na obzoru slunce pohasíná,
poslední vzpomínka na dnešní den.
Odešel smích a odešly slzy,
nezbylo nic, jen ztracený sen.

Ve větvích stromů utichli ptáci,
v korytě dravý zmlkl proud.
Cesta je volná, však v šeru se ztrácí,
u nohou leží zbytky pout.

Srdce se skrylo za hradbou ledu,
za víčky tiše snáší se sníh.
Mrtvé jsou city, však k čemu ti byly?
Zbytečná přítěž, dědičný hřích.

Ztracený medailon zapadlý v prachu,
kde slunce bylo, chladný je stín,
a ztichlým domem jak memento mori
poslední tóny piána zní.