Než se má mysl osmělí
Ve slova skládám litery
A verše, jež mi v mysli plovou
Vytesám ve tmu sametovou

Tak jako koráb pod plachtami
Jak ptáci s peřím bělavým
Tak letí slůvka myšlenkami
A kdož ví, kde se zastaví

Tak jako řezbář v kusu dřeva
Zří obraz krásy budoucí
Tak vidím jasně planoucí
Verš s veršem jak se v rýmy slévá

Zní báseň v tichu po setmění
Je v dlani k prosbě napřažené
Skrývá se v prachu městských ulic
Stačí mít oči otevřené