„Vy dva," pronesla matka sourozenců, když brzy ráno vešla do kuchyně, obličej rozespalý, vlasy stojící do všech světových stran. Ukázala na své dvě děti prstem a zrakem přejela z Ryana na Amelii a zpět, tohle zopakovala nejméně pětkrát, dokud si oba sourozenci vzájemně nevyměnili pohledy a oba nezačali uvažovat, jestli se jejich matka nezbláznila ještě víc.

Ryanovi se v hlavě začaly vířit myšlenky. Napadlo ho, že třeba mohla cítit pach alkoholu a cigaret z oblečení, které na sobě měl v pátek, a tím pádem by si dala dvě a dvě dohromady a došlo jí, že její syn až do brzkého rána pařil na studentské párty. Napadlo ho taky, že se třeba mohla vkrást na jeho počítač a projet si historii, jelikož i když byl paranoidní, zapomínal ji mazat a občas po sobě zanechával jasné stopy toho, že si nebyl úplně jistý sám sebou. Poslední, co by chtěl bylo, aby matka našla odkazy na gay porno, které sjížděl v sobotu večer.

„Měli byste se mnou začít chodit do kostela," pronesla žena v pyžamu snad po sto padesáti minutách tichého prohlížení svých zděšených dětí. Ryanovi se ulevilo. Horkost, která se do něj ještě před pár sekundami lila, vyprchala.

Amelia se tiše uchechtla, za což si od své matky vysloužila káravý pohled. Na jejím obličeji bylo taktéž vidět značný kus úlevy.

„Půjdete se mnou. Příští neděli," pronesla jejich matka jako hotovou věc, jako něco na čem by se právě všichni tři domluvili, třebaže ani jedno její dítě nesouhlasilo.

„Příští neděli jedeme k tátovi," pronesl Ryan, a přestože nesnášel návštěvy u svého otce a jeho přítelkyně zlatokopky, v tuhle chvíli byl rád, že měl něco, na co se mohl vymluvit a co jeho matka nemohla zrušit.

„Tak za dva týdny," oznámila jim máma a usmála se tím svým šíleným úsměvem, který sice používala jednou za sto let, ale který za to dokázal všechny uvrhnout do zděšení.

„Jak myslíš," zamumlala Amelie, do dlaně popadla jablko a zakousla se do něj tak silně, až jablečná šťáva postříkala jídelní stůl. Neobtěžovala se to ani utřít, vstala a s otráveným pokývnutím hlavy zmizela z kuchyně. Za pár sekund se ozvalo tiché zaklapnutí dveří, což značilo, že opustila tenhle blázinec neboli domov.

„Taky musím," řekl po chvilce Ryan. Máma se na něj usmála nebo se o to alespoň pokusila. Nazul si boty a ještě předtím než stačil vyjít z domu, se vrátil zpět do kuchyně, kde už jeho matka uklízela nepořádek, který jeho sestra natropila.

„Mami," pronesl milým hlasem, žena se na něj otočila s utěrkou sevřenou v pravé dlani, „prostě zkus jít do práce." Než stihla cokoliv odpovědět nebo namítat, Ryan byl fuč.

***

Nenávist, kterou Ryan choval ke střední škole, byla více než obrovská. Nebylo to nic ojedinělého. Všichni to nesnášeli. Někdy se na celý den zdejchnul v parku nebo v internetové kavárně nebo třeba chodil po celém městě, dokud nebyl čas jít domů. Tímhle způsobem si ventiloval hlavu, když na tom byl psychicky nejhůř, což v poslední době bývalo dost často.

„Možná bychom se v pátek mohli zdekovat u nás. Rodiče jedou na víkend na chatu. Mám pivo a nové videohry," pronesl svůj návrh Arvin při obědě, kdy všichni čtyři přátelé posedávali v kantýně.

„To zní lákavě," souhlasil Lee, „mohli bychom pozvat nějaké holky."

„Jo!" tleskl rukama Timeon, „třeba Ryanovu sestru a její kamarádky."

„Na to rychle zapomeň, vole," odbil ho Ryan a vyslal jeho směrem vražedný pohled.

„Hej! Třeba by tam byla i ta z pátku," podotknul Tim, „Leslie nebo jak se jmenuje."

„Jo, jak to s ní vlastně dopadlo?" zajímal se kudrnáč Arvin, „vypařili jste se a už ses neukázal."

Ryan pokrčil rameny. Nechtěl se bavit o pátku. Nechtěl se bavit o Leslie. A už vůbec se nechtěl bavit o tom, jak ji líbal, zatímco zíral na blonďatého kluka, který doteď neopustil jeho mysl.

„Nic moc se nestalo," řekl nakonec a tak nějak doufal, že to nebude muset více rozebírat, ačkoliv moc dobře věděl, že ho jeho přátelé nenechají být, dokud jim nevylíčí každý detail.

„Co znamená 'nic moc'?" otázal se Timeon a pozvedl obočí.

Ryan otráveně zavrčel: „Prostě jenom líbačka. Tím to začalo i skončilo."

„Takže už se neuvidíte?" vyzvídal Lee.

„Co já vím, asi ne," pokrčil rameny Ryan.

„Škoda, jevila se jako dobrý matroš," mrknul na něj Tim. Ryanovi bušilo srdce jako splašené. Nedokázal ani jen pomyslet na holku. Nebyl ani schopen přijmout žádost o přátelství na Facebooku, kterou mu Leslie poslala v sobotu brzy ráno.

„Tak koho teda pozveme?" zajímal se Arvin.

„Prvačky?" nastínil Lee a jeho návrh byl okamžitě přijat všemi okupanty stolu, včetně Ryana, který se pro jednou přemohl a souhlasně kývl hlavou.

„Hele," začal Tim a několikrát si zkousnul ret, „bratranec právě přestoupil sem na školu. Možná bychom mohli pozvat třeba i jeho. Máti mě nutí, abych mu to tady ukázal, takže bych vás třeba mohl představit nebo tak něco."

„Škoda, že to není sestřenice," neodpustil si poznámku Arvin a sám pro sebe se nad svým vtipem uchechtnul.

„Druhý Timeon, to zní fajn," pousmál se Ryan, třebaže si chtěl udržet kamenný výraz.

„Vlastně je pravý opak mě, ale je v pohodě, vždyť sami uvidíte."