Hlavou mi začaly proudit všelijaké myšlenky. S neskrývanou lítostí jsem hleděla na své paže a z očí mi vytryskly slzy. Nedokázala jsem vnímat nic jiného, než ten ojedinělý fakt, že jsem byla schopná něčeho takového. Spousta šrámů po těle, které už nikdy nezmizí. Bolest s nimi a vlak do minulosti, který mě svou rychlostí stáhl s sebou.

Kdo by řekl, že mě náhradní rok studia zničí víc než válka o Bradavice? Jestli byli Zmijozelové nenáviděni předtím, tak po onom krveprolití nabrala jejich negativní pověst nový rozměr. Správný Zmijozel by se nad tím pravděpodobně ušklíbl. Nepotřebovali jsme být oblíbení, nýbrž profesionální. O to přece vždycky šlo, ne?

Profesionálně zamést stopy. Profesionálně se tvářit, že všemu rozumíme, i když víme úplné hovno, profesionálně plnit příkazy, které jsou nám dány a nikdy se neptat, jestli je to opravdu zapotřebí. Pokleknout před vůdcem a slepě ho následovat. To byla naše nátura. Voldemort byl náš kouzelnický bůh a čistokrevnost naše hymna, jíž jsme světili naše prostředky.

Možná, že už jsem zkrátka nechtěla být ta věčně otrávená spolužačka, která se krčila ve stínu davu. Dorážet na Pottera mě někdy už taky nebavilo. Tak byl středem pozornosti, vždycky mu všechno nějak prošlo, ale no-a-co? Každý chtěl na škole nějakým způsobem přežít, a když se jsem nad tím zamýšlela během svých posledních prázdnin, Harry Potter měl o něco obtížnější životní překážky než my všichni dohromady. A mým cílem v posledním ročníku bylo jediné – formálně dokončit školu a snad si i najít nějaké opravdové přátele.

Kdo by sakra řekl, že takové hledání bude srovnatelné s projížďkou na horské dráze, z níž jsem málem vypadla. 

-------------------------------------------------------------

Ahoooj!

Po dlouhé době se objevuju s novým příběhem a tentokrát asi na ne úplně běžný pairing HermionyxPansy. Neříkám, že bych ty dvě byla schopná vidět pohromadě z hlediska knížek/filmů, Rowlingová přece jen odvedla brilantní práci. Více se tyto postavy nemohly lišit, ale když si nalejeme šálek dobrého čaje, spatříme, že ve světě fanfikcí nejsou fantazii meze nastaveny! :D Navíc jsem vídávala kouzelné fanarty na tento pár ... a to už pak vlastně (skoro) nic nestojí v cestě napsání povídky... :D

Tento příběh je zároveň povídkou do soutěže, kterou pořádá wanderer-pathway, čímž bych jí chtěla hlavně poděkovat za možnost účastnit se (Pofidérní fráze, co? Je však myšlena zcela vážně!). Nabyla jsem dojmu, že už nejsem schopná ze sebe vydat ani čárku – a ejhle, stále to nějak jde. Opravování/přepisování je vždycky bolestivý proces, ale s Tebou mě to bavilo Makkakonka. (Fakt díky moc, za všechno. <3)

Ať se Vám každopádně povídka líbí!

Čtení, psaní, světu

zdar!

-Catherine2850