Po tomhle představení šel Nick lehce pochmuřený domů. ,,Co si vůbec o sobě ten Jack nebo jk si to říká myslí, nejprve si jen tak přiletí pak přímo oslní Judy a nakonec je zase pryč.'' Sáhnu do kapsy a vyndám si jeho adresu. ,,Lvová 3 pokoj 86, a je prachatej!''  Řeknu a kopnu nohou do popelnice která samozřejmě spadne. ,,Dnes se mi pravdu dějí samé naschváli.'' Potom se Nick vrátil domů a sedl si ke stolu. Otevřel si pizzu kterou mu přivezli a jedl co mu dech stačil.

Mezi tím se doma Judy skoro strojila na zítřek. ,,Co si vezmu sna sebe? Hmm teď když o tom tak přemýšlím tak nic až na rok starou košili, uniformu a starý šedý tričko.'' Sedla si na židli, položila si hlavu (až o zadunělo) a hlasitě křikla. ,,Proč nemám co na sebe!!!!??" A na nové oblečení peníze nemám (jen tak tak jsem splatila byt). Byla jsem z toho tak rozrušená a zároveň s tím i tak unavená že jsem z toho usnula. 

Judy skutečně usnula a Nick nakonec taky, přejedl se pizzy a šel spát. 
____________________________________
Druhý den:
____________________________________
Probudila jsem se kupodivu velmi brzy. Vstala jsem od nočního stolku, vzala si jídlo z ledničky a najedla se. Cítila jsem se ale vzato utahanější než kdy předtím. Protáhla se a přemýšlela o tom co se včera dělo. ,,Musím se Nickovi omluvit.'' Řekla jsem si a schulila se na židli. Vzala jsem telefon a hodlala mu zavolat když tu jsem si to ani nevím proč rozmyslela. Telefon jsem vzala a hodila ho na postel.

Mezitím co se tohle dělo Nick konečně vstal, vedle sebe měl asi šest krabic od pizzy. 
,, Áh moje břicho." Řekl jsem a zvedl se z umazané postele. Kouknul jsem se na telefon. Žádné zmeškané hovory. Vypl jsem telefon, šel ke skříni a vzal si čisté oblečení. Pak jsem se obul a vyšel ven z bytu. Opět bylo docela šero.
Z kapsy jsem vytáhl vyzitku a zamířil na adresu. Stopl jsem si taxi a jel.

Mezi tím i Judy v omoc né lepší náladě nasedla do auta zamířila tam také.
____________________________________
Taxi mi zastavilo přesně před velkým mrakodrapem. Vystoupil jsem, zaplatil a koukl se kolem a uviděl akorát zastavující Judy.

Zastavila jsem a uviděla Nicka, v tu chvíli jsem měla v krku knedlík. Pomalu jsem vystoupila a přišla k němu. ,, A-ahoj Nicku já..... To je dobrý. Chovala jsem se hrozně víš já... Taky jsem se nechoval o moc líp. Omlouvám se." Chvíli jsem tam jen tak stáli ale nakonec jsem to mlčení nevydržel. ,, Jdeme? Co, jo jdeme." Vešli dovnitř a nastoupili do výtahu. Jeli až do asi 60. patra. Byl to neskutečný výhled, takhle vysoko jsem ještě nebyl a Judy očividně také ne. Chovala se jako malá holka (PS: ona je malá). Já se naní jen tak mile díval a ona mě očividně nevnímala. Vystoupili jsme a našli pokoj číslo 111. Judy vzala za kliku a vešli jsme dovnitř. Jack tam seděl na sedačce měl puštěnou televizi a díval se přímo na nás. ,, Pane Savage Judy Hopkavá a Nick Wild se hlásí do služby. Výborně už jsem na vás čekal, posaďte se." Řekl Jack a ukázal na křesla naproti němu. Jen co jsme se posadili Jack zatleskal, rolety sjeli dolů a zatemnili celý byt. ,, Tak přejdeme rovnou k věci, naším cílem bude zjistit kdo vede organizaci FOX a zastavit ho i všechny z této organizace a zavřít. Dál. Následně také dostanete příslušné vybavení a vaše identity budou prozatím zkryty, veřejnosti a vaším rodinám jsme řekli že jste byli poslány na misi daleko mimo město. Nějaké otázky? Já i Judy jsme jen tak zavrtěli hlavami. ,, Dobře." Pak Jack zmáčkl tlačítko na stole a ten se otevřel a vněm byly dva kufry, jeden menší druhý větší. ,, Ty sou vaše." Ihned jsem si vzala ten můj a hned otevřela. Nick váhal, moc Jackovi nevěřil nakonec se však poddal a vzal si ho taky. Bylo v něm sako, pistole, hodinky a pero. ,,A to nám jako pomůže v čem?" Jack se na mě upřeně podíval a sundal si hodinky. Tohle nejsou jen tak obyčejný hodinky, když otočíte kolečkem tak se otevřou a zde máte pilník, hák, univerzální klíč a několik tablet na uspání." Pak si vzal pero. ,, Když ho vezmete, zmáčknete a počkáte tři sekundy tak začne nahrávat vše okolo sebe, když ho dvakrát za sebou zmáčknete tak se z něj vystřelí železná špička která poletí rychlostí 100m za sekundu." Potom si vzal pistoli. ,, Tohle jsou úplně ty samé zbraně co jste používali až do teď jen jsme je malinko pozměnili, zvětšili jim zásobník, zvíšili úsťovou rychlost a přidali i speciální mířidla." Potom si Jack vzal pistoli a přiložil si jí k hrudníku a zmáčkl spoušť. Judy i Nick se lekli ale nic se nestalo a kůlka spadla na zem. ,, Tohle je neprůstřelný, nepromokový a velmi regulační oblek, dokáže regulovat teplotu podle toho jak si ji nastavíte." Nick i Judy tomu nemohli uvěřit, právě měli u sebe věci co nosí pouze lidé v bondovkách a ještě k tomu funkční. ,, Děkuji Jacku. Je to moje povinost, teď běžte domů, oblíknětese a za 2 hodiny se setkáme v Gepardí ulici. Rozumím." Judy i Nick se zvedli, v ruce držící kufry a vyšli ven. ,, Ty Mrkvičko. Co je Nicku? Věříš mu? Jo, je to zajíc stejně jako já. Mě se nějak nelíbí. Musíš spolupracovat aspoň do doby než tohle skončí. Spolupráce.? Tohle slovo se mi honilo hlavou celou dobu. Sjeli jsme dolů a vyšli z mrakodrapu. ,, Tak čau Mrkvičko. Nechceš jet se mnou?.......... Pokud teda chceš. No tak jo." Řekl jsem, nastoupil do auta a jeli jsme.