,,Vděčím vám za svůj život, pane. Od této chvíle je můj život váš," řekla Yumalay a přitom onomu muži pevně pohlédla do očí.

,,Vděčím vám za svůj život..," vytanula z mysli Alejandrovy De la Vega tato věta, protože přesně tato slova řekla i indiánka Tojpurnie, když ji zachránil. Ze které se pak stala jeho žena Rechina, když si ji pak před Bohem vzal.

Vzpomněl si na ten okamžik, ale pak ho rychle zahnal a pohlédl oné indiánce jménem Yumalay dlouze do oči.

,,Ne, nemohu to přijmout, Yumalay. Nech si svůj život, patří jen tobě," řekl pevným hlasem a snažil se při těchto slovech udržet v klidu, i když vůbec klidný nebyl, protože jeho srdce bilo jako na poplach..protože v oné ženě viděl svou milovanou Rechinu.

,,Má stejnou tvář, stejně tak krásnou jako ona," řekl si pro sebe a přitom ji nespouštěl z očí.

,,Ale zachránil jste mě, pane. Můj život vám tedy patří," odsekla Yumalay a nenechala se jen tak odbýt. ,,Já znám zvyky tvého kmene Yumalay, měl jsem z něj ženu. Ale nechci vlastnit zase další život..Ne, Yumalay, tvůj život patří jen tobě," řekl na její slova pevně.

 ,,Musel to odmítnout, musel i když měla tvář jako ona.. tak stejnou jako ona...Ach, bože.." znělo mu v hlavě, ale už se pevně rozhodl a své rozhodnutí už nechtěl změnit.

Otočil se tedy ke dveřím a odešel.

https://youtu.be/LEbQ9KywN_s