,,Teď odpočívej, jsi zraněná," řekl Alejandro a jeho ruka ji pohladila po vlasech a pak se přesunula na její tvář.

Tojpurnie zavřela oči, když se ji dotýkal a ne, nebyl ji ten dotek nepříjemný, nebo odporný, ba naopak, byl ji příjemný, víc než cokoliv jiného..Otevřela oči a rozhlédla se kolem. ,,Neboj se, tady jsi v bezpečí," odpověděl jako kdyby ji četl myšlenky a nespouštěl přitom z očí její tvář.

,,Postarám se o tebe, neboj se," dodal a jeho ruce se dotkly jejího ramene.

,,A teď si odpočiň, jsi ještě dost slabá, potřebuješ nabrat síly," řekl a ona se na něj pousmála. Alejandro ji nepřestával pozorovat a jeho oči ji střežily a dívaly se na ní jako na ten největší poklad.

Srdce mu bilo na poplach a dech se mu zrychloval, jenom z toho když se ji díval do očí.

Lehce si olízl rty a po chvíli se Alejandro odhodlal k polibku a jeho rty se dotkly těch jejich a spojily je oba na krátkou chvíli. Torpurnie v tu chvíli pocítila to co ještě nikdy a tak se stalo to, že i ona zahořela láskou, k tomuto muži.

Po chvíli se od jejich rtu Alejandro odtáhl a obdařil ji úsměvem. I ona se na něj usmála a své hluboké oči studem sklopila k zemi.

,,Pozvedni své oči," řekl Alejandro a mírně ji vzal za bradu, aby na něj Tojpurnie pohlédla. ,,Tak to je ono. Nedávej tak krásné oči pohledem k zemi," dodal a něžně ji přitom pohladil po líčku. ,,Odpočívej," řekl po chvíli a pak se zvedl, naposledy na ní pohlédl a odešel.

Tojpurnie zůstala sama, jen se svými myšlenkami a se žhnoucími rty od jeho polibku.