Položil ji do stájí, do sena a o kousek dál rozdělal oheň, aby ji bylo teplo.

Opatrně ji pak svázal ruce, protože nechtěl, aby mu ublížila, i když věděl že ve stavu ve kterém byla, by toho nebyla schopná, ale pro jistotu, ji ruce raději svázal, aby mu ještě náhodou nikam neutekla.

Díval se na ní jak leží v suchém seně a jeho oči si stále nepřestávaly prohlížet, protože i když se chtěl dívat někam jinam, tak stále na ní hleděl.

,,Dovolíš, omyji ti obličej?" zeptal se ji, i když věděl že mu neodpoví, protože svá víčka měla zavřená, a tak tato slova řekl jen jakoby na prázdno a pro sebe. Nabral do malého džbánu vodu, do trochy vody namočil kus plátna a začal ji opatrně omývat tvář, čímž začal smývat i barvy z její tváře, kterými měla pomalovaný obličej.

Po chvíli zatajil dech, když se přímo před jeho zraky, začala odhalovat její skrytá krása.

Srdce se mu rozbušilo o něco rychleji, když omyl všechny barvy z jejího obličeje, které ji maskovaly a když spatřil její neskutečně nádhernou a půvabnou tvář.

,,Ach, Bože, je nádherná," zašeptal Alejandro slabým hlasem. A když ji přejel svou dlaní po tváři, tak se jeho srdce rozbušilo ještě o něco rychleji, takže doslova už bilo jako na poplach a on věděl že je ztracený, protože se do této ženy, hned na první pohled zamiloval.

Byla prostě nádherná, krásná a on si přál jen jedno, aby ožila.