,,Sluší ti to, lásko," zašeptal Alejandro a políbil Tojpurnii na dlaň.

,,Zatančíme si?" zeptal se a ona mu pohlédla hluboko do očí a usmívala se na něj. Alejandro ji jednu ruku položil jemně kolem pasu a tu druhou vzal do své a pak začali pomalu tančit. Tojpurnie se mu dívala do očí a on se díval do těch jejich.

Byl do ní zamilovaný jako blázen a tiše obdivoval její krásu, která před ním snad ještě více rozkvétala.

Po chvíli se Tojpurnii nepovedl krok a lehce mu šlápla na nohu. Přestala tančit, sklopila pohled do země a chtěla odejit, ale Alejandrova ruka ji zachytila a nepouštěla. ,,To nevadí," řekl a opatrně ji vzal dvěma prsty za bradu, aby se jejich pohledy setkaly.

,,Jde ti to moc krásně," dodal a přitom se na ní usmíval.

Nedokázal se na ní zlobit ,,A jak by taky mohl, na takové nádherné stvoření, jako byla ona," řekla si v duchu, pro sebe a jeho ruce, ji pohladila po tváři. Byl trpělivý a Rechina a její nesmělost se mu líbila.

Nikdy se na ní nezlobil a učil ji všemu co uměl a tak po chvíli tančily dál a Tojpurnie byla překvapená, jak ji tanec pod jeho vedením jde. Už nedělala kroky vedle a tančila lehce jak pírko. A i Alejandro měl pocit že se vznáší, protože v její blízkosti se vždy cítil tak krásně, jako snad ještě nikdy v životě.

Konečně totiž poznal co je to láska, spolu s Rechinou, která pro něj byla vším a kterou miloval celou svou bytostí.

Líbilo se mu jaká je a to ho k ní vlastně i přitahovalo, protože ona byla jiná než ostatní. Líbila se mu a on se líbil ji, Tojpurnie v jeho blízkosti doslova zářila, i když napřed měla strach, ale tento muž, byl pro ní něco, co jí říkalo že se nemusí bát.

Že ji ochrání a že s ním bude v bezpečí.

Zahořela láskou k němu, stejně tak jako Alejandro zahořel láskou k ní, takže oba hořely jasným plamenem a věděli že patří k sobě. V očích si četli lásku, která je oba spojila a to ještě netušily co je zdaleka všechno čeká.