,,Tak a ještě tohle," řekla Maria Pia a podala ji černé rukavice.

,,Co to je?" zeptala se Tojpurnie a opatrně si rukavice prohlížela. ,,To jsou rukavičky, pro každou dámu," odpověděla ji Maria Pia a pousmála se na ní. ,,A kam to patří?" zeptala se Tojpurnie, která vůbec nevěděla.

,,Na ruce..patří na ruce," řekla Alejandrova sestra a pomohla ji si rukavice na ruce dát.

,,Tak a teď by to chtěla ještě nějaký šperk," odsekla a podívala se přitom na Dolores. ,,Dolores," řekla a služka se na ní pousmála. ,,Ano, slečno," odpověděla a prohlížela si ji pohledem. ,,Dolores, přines mi krabici se šperky..musíme vybrat něco nádherného," řekla a podívala se na Rechinu.

,,Ano, slečno, hned jsem zpátky," dodala a pak odešla. Za chvíli byla zpátky se šperky a pak spolu s Marii Piou hledaly ten pravý.

,,Už to mám," řekla Maria Pia a vytahla jeden přenádherný šperk.

,,Co tenhle," dodala a ukázala ho Dolores. ,,Ano, ten je ten pravý, ten bude naši paní, Rechině určitě slušet," odpověděla služka a usmála se na Maii Piu. ,,Můj bratr ho nechal před nedávném udělat, jakoby snad tušil že ti půjde k tváři, Rechino,"řekla tichým hlasem a pak Rechině onen šperk připnula na krk a opravdu, k Rechině pasoval jako pro ní stvořený.

,,Ještě náušnice," dodala a podívala se přitom na Dolores. ,,Co tyhle, slečno," řekla Dolores a vytáhla jednoduché náušnice s perlou. ,,Ano, to je ono..Jsou jednoduché a krásné a přesně to potřebujeme," řekla a pak je připnula Tojpurnii do uši.

,,Ano, jsou nádherné," dodala a podívala se na ní do zrcadla. ,,Ale ještě by to něco chtělo.." řekla a podívala se na Rechinu důkladněji. 

,,Už vím, trošku tě ještě přikrášlíme," odsekla a pak vytáhla malou plechovou dózičku ve které byla červená růž, otevřela ji, nabrala si trochu na pst a dala ji to opatrně na rty a Tojpurnie to opatrně olízla jazykem.   

,,Ale Rechino, to se nejí. To je na rty..aby jsi byla krásná," řekla Maria Pia a znovu ji rty namazala růži. Tojpurnie si taky namočila pst do té rudé vazelíny a zkoumala to.

,,Je to podobné, naším válečným barvám," řekla po chvíli, když se podívala na onu rudou barvu a namazala si s ní dva prsty. ,,Ano, to je..ale tohle není na válčení, ale na krásu," odpověděla ji na to Alejandrova sestra a pousmála se na ní.

,,Tak a ještě tvářenku," dodala a pak vytáhla další krabičku, ve které byl takový jakoby barevný olejíček, kterým ji namazala tváře a pak ji opatrně poplácala líce, aby se tváře rozjasnily.

,,A teď boty," řekla Maria Pia a pak se podívala kolem.

,,Tyhle ti budou slušet a půjdou k těm překrásným šatům," dodala po chvíli a pak jedny nádherné střevíčky položila před ní a Rechina na ní pohlédla trochu překvapeně. ,,Ty se obouvají na nohy, vždyť už jsme to zkoušely," řekla a Tojpurnie se hned trochu uklidnila.

Vklouzla tedy opatrně do bot a pak chtěla zkusit krok a málem upadla. Naštěstí pak rychle našla stabilitu a povedlo se ji chodit, i bez toho, aby se ji s každým krokem třásli nohy.

,,Jsi překrásná," dodala Maria Pia, když se na ní podívala. ,,No podívej se sama, Rechino, jak ti to sluší," řekla a popošla s ní k zrcadlu a Rechina, když se uviděla, tak nemohla uvěřit tomu že je to ona. ,,Tohle že jsem já?" zeptala se polekaně a prohlížela si svůj odraz v zrcadle. ,,Ano, jsi to ty a jsi moc krásná. Myslím že Alejandrovy vypadnou oči z důlku," řekla Maria Pia a začala se smát při té představě.  

,,Tak a teď můžeš jít," dodala po chvíli a na tváři měla srdečný úsměv a tak tedy Tojpurnie pomalu a opatrně vykročila, ven z pokoje.