Tak se tedy Tojpurnie začala učit jak se má chovat správná dáma a Alejandro se zase učil něco o jejím světě a zvycích, protože nechtěl aby z jeho budoucí ženy, zmizelo i ono indiánské kouzlo, kterým ho očarovala, stejně tak jako i svou krásou.

A tak se tedy učily oba.

Tojpurnie se učila něco o Alejandrově světě a Alejandro se učil zase něco o tom jejím a měl pocit jakoby mu jeho Rechina pod rukama zkrásněla, protože mu připadala den ze dne krásnější a krásnějí.

Stejně jako on byl den ze dne, víc a víc zamilovanější.

Nechal ji ušít šaty a trefil se do jejich mír, i když je neznal. ,,Má lásko, něco pro tebe mám," řekl a pak ji podal ony šaty, které držel v rukou a přitom na ní zamrkal.

,,Co to je?" zeptala se Tojpurnie a přitom si šaty prohlížela. ,,To jsou šaty, má drahá a tyhle jsou tvoje, jen tvoje..Nechal jsem ti je ušít," odpověděl a přejel ji svou rukou po holém bříšku. ,,Od teď budeš oblečená, jak se patří," zašeptal a jemně ji na tom místě pohladil.

,,Ale mě se líbí mé šaty," řekla Tojpurnie a podívala se mu do očí.

,,Já vím. Já také nemohu popřít že by se mi nelíbil tvůj oděv, Rechino," odpověděl Alejandro a pohlédl ji zpříma do očí.

,,Ale jako dáma a má žena, budeš muset nosit jiné věci," dodal a vzal ji za ruku a políbil ji na ní. ,,I když nechci z tebe vyhnat tu indiánku, kterou si po právu..vím jak jsi na to hrdá," řekl tiše a znovu ji políbil na dlaň.

,,Zvolil jsem bílou barvu, má lásko..která ti jde k pleti i k tvým překrásným vlasům," zašeptal ta slova a díval se ji přitom stále do očí.

,,Tak si je obleč, ano, Dolores, ti pomůže," řekl a služka, která tam pracovala jen přikývla. ,,Jistě pane, tak pojďte paní, Rechino, pomohu vám si ty překrásné šaty obléct," odpověděla Dolores a otočila se na Tojpurnii a obě pak spolu odešli.