Jedné noci, před třiceti lety:

Všude se rozléhal křik a rány z děl a pak zvuk prolomení hlavní brány, spolu s křikem indiánu, kteří začaly utočit.

,,Nedáme se, na ně!" vykřikl Alejandro a v tu chvíli se ozvala rána z děla, u které si zacpal uši, aby neohluchl. Potom svou puškou, zasáhl indiánského náčelníka, který se svalil k zemi. Alejandro šel k němu a poklekl u něj, sundal mu masku z kůže, která halila část jeho tváře a když tak učinil, tak zjistil něco nečekaného ,,Ach, bože, vždyť je to žena," řekl, když uviděl dlouhé černé vlasy, svázané ve dvou ohonech, protože to nebylo všechno co poznal, spolu s ženskými rysi na tváři, které vystupovaly z části pomalované kůže.

,,Ne, nechám tě, zemřít," pravil slabým hlasem, jakoby pro sebe, protože najednou z nějakého důvodu, se mu zželelo této neznámé indiánky. Opatrně ji tedy vzal do náručí a odnesl do bezpečí.