Bolest mě provázela každou minutou. Snažil jsem se na ni zvyknout, ale nemohl jsem to dále snést. Křičet jsem nemohl, neboť má ústa byla tichá a nehybná. Mé utrpení okolí znalo pouze skrz pípající přístroje, kterých jsem si dříve nevšiml.

Všechen život, uzavřený uvnitř vlastního těla, měly na starosti tyto stroje. Bylo to až komické. Dostal jsem se k jedné vzpomínce, která se spojila z již známých utržků. Byl jsem proti moderním technologiím, avšak teď jsem byl plně v jejich moci. Bezradný. Plný bolesti.

Má vize budoucnosti se změnila k nepoznání. Přál jsem si usnout a nikdy se již neprobudit.