Jak vypadal minulý svět?
To jest jedna z nejčastějších otázek, na které se často odpovídá jednoduchými slovy: 

,,To nevím.''

Jenom málokdo si ho prý skutečně pamatuje a nelže Vám do slepých očí. Ale jak tedy vypadal, když každý říká něco jiného a dbá na svém názoru, které má údajně větší váhu, než ta ostatní? To už se asi nedozvíme. Lži se nesou od smečky ke smečce, od mladého psa k ještě mladším psům a něco se dostalo až ke mně.

Tohle mě taky vždy štvalo a štvát bude: do dnes jsem si nemohl udělat obrázek minulosti a tak ji beru jako jeden velký, chaotický svět, kde neexistuje pravá realita a pouze jen domněnky, které vám tupí smysly při každém pomyšlení. 
Proto to ignoruji jak jen můžu.
,,Já.. žiji.. DNES!''

Narodil jsem se v dnešní době, která se všeobecně nazývá Nekonečný sníh nebo ještě známěji Zmražená věčnost. Netuším skutečné odůvodnění, proč se tak přihlouple jmenuje tento časový úsek, který by mohl mít i lepší název. 
- Zmražená věčnost se jen minimálně hodí pro oblast ledové pustiny, kde je zima, hlad, smrt a kde sotva roste vegetace výš jak po stehna. Jde o to, že čas nebude trvat věčně; jednou to všechno skončí.. Poslední lovci se zde narodí a kráčí, aby vystopovali pach poslední kořisti i napříč tomu, že by proto zemřeli v objetí Dostoyevskýho.
Kdyby někdo vymyslel název s konceptem, který by odkazoval na toto zmíněné přirovnání, možná bych kvůli tomu nikdy nebyl v povaze tak zlý, agresivní
a ironický..

Přiznám se, rozumím alespoň jedinému faktu o minulosti, na který v tomhle případě nejde nemyslet; a tomu, že v předchozím světě nevládli psi. Bylo to něco hodně divného, ale dostatečně inteligentního, co stavělo obrovské, rozšířené stavby, které neskončily propadlé v ledu a dokonce jsou někdy větší než hory a jeskyně!
Máme štěstí, že ať to bylo cokoliv, vymřelo to a zůstaly po nich pouze nadhvězdné památky, které jsou skvěle využitelné.
Nebýt nich - těch staveb, nikdy bychom jsme se nedokázali úkryt před sněhovými vánicemi nebo hladovými predátory. Navíc tvoří bohatou škálu různých prozkoumávání a hledání potravy uprostřed ničeho.. Jsou to jaké si ,,ostrůvky'', které každý má rád a je ještě radši, kdyby zrovna při jejich objevení nebyly předem nikým obsazeny.
Většinou však zvířata ani nemají odvahu se k polorozpadlým zříceninám přiblížit; my jako jedna z mála smeček psů jsme si však rychle přivlastnili jeden takovýto ,,ostrůvek'' a upevnili ho na náš hlavní tábor s územím okolo něj..

Jmenuji se Vladimir. Sice jsem víc jak tři roky starý od oslav mé dospělosti, ale stále jsem ve skutečnosti mladý jinoch bez zkušeností v pobytu mimo vlastní domov ve smečce. Nevím, jak život vypadá dál v tom bílém pozadí, poněvadž mně to stejně nezajímá. Jsem právoplatný člen a syn Alfy a nemyslím si, že mluvím arogantně nebo jako kdyby mi vymyli rozum! Ba naopak, racionálně vysvětluju to, v co by měl věřit každý takový ruský chrt.
Nezajímám se o okolí, nýbrž učím se ve vnitru smečky, jak být mocný a připravený na příchozí budoucnost naší rodiny upevněnou na trvalém místě  - ruské smečky, s hluboce zakořeněnou generací ruských elegánů.

S dalšími členy lovíme potravu, bráníme a bez lítosti napadáme cízí skupinky psů, cestujíc s nevědomosti nedaleko hranic již tak střeženého území jakou má Rudá moc.
Zabijíme je, nebo jen zmrzačíme a odeženeme od svých stád!
Protože není dostatek jídla, musíme i při svých krátkých výpravách krást jídlo, lovit zvířata v zasněžených pláninách nebo s mírou skolit slabé jedince ze svého jediného stáda jelenů, které se dobrovolně drží poblíž území a ještě se záhadně nerozhodlo odejít. Děláme to, abychom přežili. Potřebujeme nakrmit potomky a schopné psy, přitom nesmíme nic vzdát ani při těch nejhorších chvílích.
Chtěl bych všem ukázat, že mé velení je dostatečné, abych tím získal svůj vytoužený cíl. Ambiciózně totiž hledím na budoucí místo Alfy, zděděném po otci.

. • 🐾 • .

Ale kót Rudé moci se neudržel na dlouho.
Byl porušen novým zákonem.

Díky tomu jsem přišel na to, že to co děláme, je vlastně špatně. Nemyslím ale všechno to, o čem jsem zde povídal.
Přišlo mi na jazyk odporné najednou zavést ve smečce takzvaný:

..kanibalismus.

Skoro všichni se i se svou ctí propadli do temna pomluv a posměchů z toho, že já maso ze slabých jedinců nejím a snažím se proti tomu zbytečně bojovat.
Oni kanibalismus v této době berou jako něco úplně normálního!

Naší předci se za nás určitě stydí,
Dostoyevský hněvá..
a proto možná dnes nastala ta bouře, seslána jelenem, která nás zasáhla a není milosrdná..

Hello!
Dnes se jedná ještě naposled o takovou více seznamovací kapitolu s hlavní postavou, ale mohu vám prozradit, že přijde kapitola 1. (2.), kde to již bude živější, ba i s prvním simple rozhodnutím! 😀
Jinak seznamte se: Dostoyevský jelen je pro ruské psy bůh a jeho definici mám již zapsanou ve speciální kapitole - slovníčku, který ale není zveřejněný. To si ještě rozmyslím 😊
Přeji všem krásný zbytek dne,
- L