„Myslíte, že v tom má prsty ten hlídač?" vyptával se Yoongiho cestou.

Zjistit, kde děti bydlí, jim netrvalo ani čtvrt hodiny. Taemin se bez protestů nechal vést starším mužem, který s neochvějnou jistotou navigoval mezi lidmi vyšlapanými pěšinkami.

„Jinho? Pochybuji o tom."

„Nevypadá jako ten typ, viďte?" přizvukoval pohotově. „Kam to vlastně jdeme?"

Yoongi se zběžně ohlédl přes rameno. „Myslel jsem, že chceš navštívit své nové přátele?" pronesl s hranou nevinností.

„Štěstí, že jste odsud a ne z Daegu," pokračoval asistent zvesela, jako by předchozí poznámku neslyšel. „Jinak bychom se cestou určitě ztratili."

„Taemine, jak můžeš proboha žít v Seoulu, když tě zmatou pouhé dvě cestičky?"

Než mohl přijít s pádnou odpovědí, jeho společník zvolnil krok a ukázal na domek stojící na samotném kraji lesa. „Vypadá to jako místo, kde by mohla bydlet naše drahá Yeseo, co myslíš?"

„Předpokládám, že jste na to přišel patřičně složitým myšlenkovým pochodem."

Yoongi přikývl. „Před dvaceti lety tu bydlela její matka. Je to dostatečně složité, příteli?"

„Naprosto."

Odebrali se do zákrytu stromů. To byl Taeminův nápad: nechtěl, aby se jich děti lekly a opět utekly, až přijdou. Yoongi tuto úvahu ocenil uznalým kývnutím a ukázal mu, kde se nejlépe schovat. Uvelebili se za spadlým kmenem v poloze, která v mladém muži probudila vzpomínky na povinný vojenský výcvik, a čekali.

Trvalo skoro hodinu, než se před domem začalo něco dít.

„Výborně," slyšel detektiva vedle sebe polohlasem zaradovat se.

Děti k nemalému potěšení dvou vyšetřovatelů přišly obě. Po těch malých nebylo nikde ani stopy.

Jaesang se s rukama v kapsách a batohem na jednom rameni opřel o stěnu rodinného domku, zatímco jeho kamarádka šátrala v kapsách po klíčích. Kov se zablýskl na světle. Přesně tuto chvíli si muž vybral pro vystoupení ze stínů.

„Kim Yeseo?" zavolal na dívku z úkrytu mezi křovinami. Ta sebou leknutím trhla, a klíče od domu jí vypadly z ruky. Chlapec vedle ní se pohotově sehnul, podal jí spadlý předmět, a zůstal stát v pozoru.

Yoongi se hbitě propletl mezi divoce rostoucí trávou a kamením. „Na slovíčko, prosím," požádal dvojici.

„Jak jistě víte, dnes v noci z Náměstí zmizel vyšívaný prapor," vysvětloval neutrálním tónem. „To nás velice zajímá, viď, příteli?"

Mluvil k Taeminovi, ale oči ani na okamžik nespouštěl z mladistvých. „Shodou okolností mám důvodné podezření, že jste se po Náměstí tou dobou potulovali..."

Schválně nechal otázku nevyřčenou. Mladší asistent tak v přímém přenosu sledoval, jak dívka před nimi propadá panice.

„Já ti říkala, že tam jsou kamery!" obořila se na Jaesanga.

„Nikoliv, slečno," opravil ji detektiv. „Tu noc byly kamery vypnuté."

„Tak... tak to nemáte důkaz, že jsme tam byli," založil si chlapec ruce na hrudi.

Teď byla řada na Taeminovi, aby přispěl svou troškou. „Výrok vaší kamarádky se mi jeví jako dostatečný důkaz. Co myslíte, Yoongi?"

„Nemohu, než souhlasit. Tedy pokud není něco, co nám naši malí přátelé tají?"

„My jsme nic neudělali!" bránila se dívka. „O půlnoci jsme byli už dávno doma!"

Taemin zpozorněl. „Vy jste zmiňoval nějaký konkrétní čas, Yoongi?"

Yeseo si svou chybu uvědomila příliš pozdě. Chytila se za pusu a schovala tvář do dlaní.

„Prosím, neříkejte to našim," žadonila skrz prsty.

Taemin zavrtěl hlavou. „Krádež je závažná věc."

„Ale my jsme fakt nic nesebrali!" vložil se do toho chlapec. Postavil se před Yeseo, která teď tlumeně popotahovala do dlaní, a nehezky se na Taemina mračil. „A na Náměstí chodí kde kdo! Nic na nás nemáte!"

„Já před chvílí slyšel něco jiného, že, Yoongi?" hledal u detektiva podporu. Ta však nepřicházela. Otočil hlavu ke straně. Yoongi s nepřítomným výrazem očima hypnotizoval klíče, které Yeseo stále svírala v roztřesené ruce.

Zvedl dlaň a zamával s ní detektivovi před obličejem. „Yoongi?"

„Hm? Co tě trápí, příteli?" obrátil se k němu konečně.

Taemin se zmateným výrazem naznačil posunek směrem ke dvojici podezřelých. „Ach, ano, tato záležitost," uvědomil si detektiv. „Jistě. Omluvíte nás na okamžik?" oslovil dvojici a odvedl nechápajícího mladšího asistenta stranou.

Okamžik na to ho Yoongiho paže vzala kolem ramenou.

„Co bys řekl na malý výlet?" navrhl mu.

„Prosím?" Obočí mu udiveně vyjela vzhůru. „Nejsme snad uprostřed vyšetřování?"

„To je ideální čas, nemyslíš?"

Než Taemin stihl protestovat, Yoongi už se obracel zpět. „Děkujeme za váš čas," řekl Jaesangovi a Yeseo. Rukou se při tom stále opíral o Taemina.

Po tomto prohlášení pobídl muže zmateného nečekaným vývojem situace kupředu.

Vrhl poslední podezřívavý pohled směrem k oběma dětem a nechal Yoongiho, aby ho odvedl pryč bez odpovědí na jeho otázky.