Na druhý den jsem si okamžitě začal balit věci. Rozhodně jsem odmítal zůstat v jednom domě s někým, jako je můj otec. Stejně tak Ell nechtěla mít jeho ani mámu na očích za to, co jí předchozí den u večeře řekli a já se jí nedivil. Ačkoliv jsem se jí snažil přemluvit aby se kvůli její situaci nastěhovala ke mě, že ji moc ráda pomůžu, tak mou nabídku odmítla. Místo toho odjela zpátky do svého bytu s přísahou, že kdyby se cokoliv stalo bude mi okamžitě volat. Chtěla být teď nějaký čas sama a všechno si v hlavě urovnat, hlavně potřebovala přehodnotit, co teď bude s jejím životem dál a co ona sama bude chtít dělat. Já tohle její rozhodnutí chápal, přesto jsem neměl dobrý pocit z toho, že ji nechávám samotnou, i když se o sebe moje sestra vždycky dokázala postarat sama. Před svým odchodem jsem se ještě narychlo rozloučil s mámou na kterou jsem byl pořád naštvaný za to, že se Ell ani nezastala. Přišlo mi, že se celé ráno chovala divně, ale nijak jsem to neřešil. Otci jsem se ani nepodíval do očí, natož abych se s ním loučil. Pak už jsem jen nasedl na svou motorku a vydal jsem se zpátky do svého bytu u školy, ačkoliv jsem vůbec netušil, co vlastně budu po zbytek prázdnin dělat. 

Naštěstí se ale našlo víc takových lidí, kteří z nějakého důvodu nechtěli trávit zbytek prázdnin doma u svých příbuzných a tak jsme chodili s klukama trochu trénovat na hřiště nebo si jen tak zacvičit do školní posilovny. Navštívil jsem i pár večírků, ale na žádném z nich jsem se nezdržel moc dlouho. Zaprvé mě to z nějakého důvodu už tolik nebavilo a zadruhé se mi dělalo zle z každé holky, která se snažila vynutit si mou pozornost. Chyběla mi Becca. Tak zatraceně moc mi chyběla a já už se nemohl dočkat toho až jí znovu uvidím. Jenže pak jsem si vždycky vzpomněl na dopis od ní a na její prosbu ohledně zrušení veškerého kontaktu mezi námi. Nechápu jak si to představuje, protože já určitě nedokážu dělat jako bych ji nikdy neznal, jako by se nic nestalo. Pořád jsem doufal, že bych tu fatální chybu, kterou jsem udělal mohl ještě napravit. I když jsem vlastně netušil jak. 

Jako pokaždé pořádal Daniel svůj každoroční zahajovací večírek u nich na bytě. Sešla se tam vždycky skoro celá škola, přičemž hosty tvořili hlavně členové týmu do kterého patřil i on a pak taky spousta náhodně pozvaných lidí a hlavně hodně nezadaných holek. Letos jsem na tuhle akci neměl náladu, ale jen tak sedět doma a v tichu se utápět ve svých myšlenkách jsem taky nechtěl. Proto jsem na sebe hodil obyčejné džíny, šedé triko a vydal jsem se na cestu k jeho bytu. Už když jsem přicházel byla slyšet na celou ulici hudba a hluk přiopilých lidí. Daniel dostal od rodičů obrovský apartmán kousek od školy, který byl luxusně zařízený a taky ideálně velký pro pořádání různých akcí. V bytě se to hemžilo spoustou lidí, všichni pili, tančili, povídali si. Dokonce jsem zahlédl i pár zběsile se líbajících párů. Já sám jsem se vydal k dlouhému stolu se spoustou jídla a alkoholu, abych si nalil skleničku něčeho ostřejšího. Pak jsem se opřel o stůl zamnou a teprve tehdy jsem se pořádně rozhlídl kolem sebe. Přejel jsem byt pohledem od jednoho konce ke druhému až se mi zasekl na osobě stojící několik metrů ode mě. Kousek od velké sedačky dominující místnosti stála Rebecca. Na sobě roztrhané džíny a obyčejné triko, vlasy sčesané do vysokého copu, na očích brýle. Vypadala krásně a zároveň obrovsky nesvá. Nebylo se čemu divit, Becca tyhle akce neměla moc v lásce a dost mě překvapilo, že jsem ji potkal právě tady. Zároveň jsem měl ale neskutečnou radost, že ji zase vidím. O něčem si chvíli povídala s Amber než odběhla neznámo kam a nechala tam Beccu samotnou. Chtěl jsem využít situace a jít si s ní promluvit, ale předběhl mě někdo jiný. Zatracený Cameron se k ní doslova prodral mezi ostatními a začal na ní mluvit. Byl jsem moc daleko a v místnosti byl moc velký hluk na to abych slyšel o čem spolu mluví. Přesto jsem byl připravený vystartovat a znovu ho zmlátit, kdyby se jí jen dotkl nebo ji otravoval. Ostatně nejradši bych ho od ní odtáhl hned, jenže jsem na to neměl právo a taky jsem jí chtěl dát nějaký prostor. Sralo mě to a sralo mě to hodně, vidět ho si s ní povídat. Vidět ho tak blízko její osoby. A když se pak na něj usmála, málem jsem něco rozbil. Naštěstí měl dost rozumu a po nějaké chvíli povídaní se od ní znovu vzdálil. Zíral jsem jejím směrem, když i ona stočila svůj pohled na mě. Její rozpačitý a lehce smutný výraz se změnil na zděšený, když mě konečně zaregistrovala a s lehce rozevřenou pusou na mě několik minut zírala. Když si pak všimla, že jsem lehce vykročil jejím směrem, tak jen zavrtěla nesouhlasně hlavou, pak udělala několik kroků dozadu, než nakonec úplně utekla z místnosti. Pochopil jsem, že získat ji zpátky nebude tak snadné jak bych si přál, ale já byl rozhodnutý to nevzdat. Nechtěl jsem o ni přijít už jen proto, že díky ní jsem líp snášel všechen ten nátlak a urážky z otcovi strany, které jsem skoro denně slýchával v telefonu nebo přes videohovory, které jsem s nimi volal. V době kdy jsem měl možnost trávit volný čas s ní, se tyhle věci daly líp snášet. Navíc mi na ni záleželo a proto absolutně nepřicházelo v úvahu abych ji nechal jen tak být.