Další dny probíhaly dost podobně. Já byl většinu času zavřený ve svém starém pokoji, nebo jsem trávil čas se svou sestrou u bazénu na zahradě. Máma pořád uklízela nebo vařila a ve volné chvíli si za námi přišla povídat. Otce jsem naopak vídal jenom u společného jídle, kde jsme se stejně pokaždé pohádali, jinak jsem se mu snažil celé dny vyhýbat. Tak tomu bylo i u další z našich rodinných večeří, kdy máma se sestrou mlčky dloubaly vidličkou do svého jídla a my s otcem jsme se vzájemně probodávali pohledem, zatímco jsme přežvykovali kus masa. Jediná změna, která proběhla, byla má sestra, která z ničeho prudce vstala a odběhla neznámo kam. Všichni jsme zmateně koukali z jednoho na druhého a ke dveřím ve kterých Ell zmizela. Když se po nějaké době vrátila a znovu usedla ke stolu, rozhostilo se v místnosti hrobové ticho. Všichni tři jsme na ni s očekáváním hleděli mezitím co ona si se sklopenou hlavou pohrávala s krajem ubrusu. Už jsem se nadechoval, abych se zeptal jestli je v pořádku, načež mě ona zastavila zavrtěním hlavy ze strany na stranu. 

"Zlato, co se děje?" buď si máma jejího vrtění hlavou nevšimla, nebo na to prostě jen nedbala.

"Nechci o tom mluvit," zahuhlala Ell a nacpala si pusu kusem vařené zeleniny. 

"Máma se tě na něco ptala! Snad si nemyslíš, že jen tak odběhneš od večeře a pak se vrátíš bez toho aby jsi vysvětlila důvod," zvýšil lehce hlas otec a zamračeně Ell sledoval. 

"Prostě se mi jen neudělalo dobře, není o čem mluvit," snažila se to Ell zahrát do autu. Popravdě i mě zajímalo co se s ní děje, protože poslední dobou jí bývalo zle čím dál častěji. 

"To jsou ty tvoje věčné večírky plné alkoholu a drog. Nechápu jak jsi mohla klesnout tak hluboko," zavrtěl otec hlavou. Místo aby to nechal být, musel si ještě jednou kopnout.

"Možná kdyby ses o mě alespoň trochu zajímal, tak by jsi věděl, že nepiju a jsem striktně proti drogám!" to bylo asi poprvé co jsem viděl Ell takhle vybuchnout. Většinou otcovi urážky přešla bez povšimnutí a vesměs jsem to byl já, kdo nezvládl svůj vztek a na otce vystartoval. Jenže dneska to byla Ell kdo se otci u večeře postavil. 

"A tohle ti mám věřit?" pozvedl na ni jedno obočí. Tu část ohledně jeho nedostatečného zájmu o její osobu přešel bez povšimnutí a naopak pokračoval ve svých urážkách. "Z čeho by ti pak mohlo být zle," nadhodil ještě.

"Protože jsem těhotná!" vykřikla Ell a prudce se postavila. Ztěžka dýchala a se slzami v očích hleděla na otce. Já i máma jsme na ni překvapeně hleděli. "A než řekneš, že jsem si to dítě nechala udělat někde na jedné z akcí, na které chodím, tak ne. Chodila jsem s tím klukem dva roky, jenže když se dozvěděl, že jsem těhotná, tak mě opustil. To proto jsme přijela domů. Doufala jsem, že mi pomůžete," předběhla otce, který už se nadechoval nejspíš k další urážce. Bylo mi jí líto. Stála tam se slzami stékajícími po tvářích a já ani nevěděl, že někoho má. Měl jsem chuť toho idiota, co ji takhle ublížil zabít. Zároveň jsem měl vztek na sebe, že jsem se o ni nejspíš nezajímal dostatečně, když jsem nic z toho nevěděl.

"To snad nemyslíš vážně! To jsi teda na špatné adrese holčičko, protože s naší pomocí nepočítej!" to už stál i otec a se zamračeným výrazem. Ell se s nadějí otočila na mámu, která na celou situaci zatím zírala stejně překvapeně jako já, přesto neřekla ani slovo.

"Mami, to nic neřekneš? Ty souhlasíš s tátou?" zašeptala Ell jak se snažila ze všech sil zadržovat pláč. Všechny pohledy se upřeli na mámu, která jen zmateně zírala z jednoho na druhého. Ani v tu chvíli neřekla jediné slovo. Ell dál nečekala na její odpověď a s pláčem utekla do svého pokoje.

"Jsi teď spokojený?" praštil jsem vzteky do stolu.

"Je to pro její dobro," pronesl otec o trochu klidněji a znovu se usadil ke stolu.

"Nesnáším tě!" zavrčel jsem na něj rozzuřeně. "A ty...mohla ses jí alespoň zastat. Je to tvá dcera zatraceně!" přesunul jsem svou pozornost na mámu, jejíž chování mě dnes mrzelo.

"Okamžitě přestaň zvyšovat hlas na svou matku!" to už byl vytočený i otec a stejně jako já před chvíli praštil rukou do stolu. Bez jediného dalšího slova jsem vstal od stolu a vydal jsem se za Ell do jejího pokoje. 

Seděla tam schoulená na posteli a hlasitě vzlykala. Potichu jsem si sedl vedle ní a přitáhl jsem si ji do své náruče. Šeptal jsem ji utěšující slova a jemně jsem ji hladil po vlasech. Takhle jsme tam seděli v tichosti několik hodin než Ell v mém náručí usnula. Uložil jsem ji do postele a než jsem se vydal do svého pokoje, věnoval jsem ji ještě pusu do vlasů. V tu chvíli jsem slíbil jí i sobě, že se o ni postarám. Že zařídím aby ona i dítě byly v pořádku a měli se dobře.