Seděl jsem ve svém starém pokoji se sluchátky v uších na posteli už skoro druhý den, když do dveří strčila hlavu má sestra Ellie. Tázavě se na mě podívala a já lehce pokynul hlavou na znamení, že může dál. Přešla ke mě a já si mezitím vyndal sluchátka z uší a spolu s telefonem jsem je uložil na noční stolek. Ell se posadila naproti mě do tureckého sedu a nějakou chvíli si mě jen zamračeně prohlížela. Bylo mi tak nějak jasné proč za mnou přišla, ale nejradši bych se tomu tématu obloukem vyhnul. I přesto jsem ale nic neřekl a čekal jsem až Ell začne první. Ještě několik minut na mě zírala než si povzdechla a zavrtěla hlavou.

"Předpokládám, že mi asi nechceš říct co se stalo," konstatovala nakonec. 

"Přesně tak," přikývl jsem.

"A je ti jasné, že tady budu sedět tak dlouho dokud mi to neřekneš?" zúžila na mě oči a naklonila hlavu na stranu.

"Já vím," znovu jsem přikývl.

"Takže?" pozvedla zvědavě jedno obočí.

"Takže...," povzdechl jsem si načež mě ona obdarovala zamračeným pohledem. "Podělal jsem to Ell," podíval jsem se ji zpříma do očí. Následně jsem na ni všechno vybalil. 

Řekl jsem ji o mém doučování Beccy. Taky o tom jak jsem ji chtěl ukázat, že život může být i zábava a nemusí jen sedět zavřená v pokoji s knížkou. Řekl jsem jí i o tom co se stalo na té párty a i když jsem nechtěl, donutila mě říct i co se stalo potom. Její výraz, když jsem řekl, že jsem s Beccou spal byl k nezaplacení, ale naštěstí to dál nerozváděla i když mi bylo jasné, že chtěla. Nakonec jsem se dostal k tomu osudnému dni a incidentu v "La Bella". Dokonce jsem jí dal přečíst i dopis, který mi nechala a který jsem nosil pořád sebou. Celou dobu jen pozorně poslouchala, občas se na mě mračila, občas uličnicky usmívala. Když jsem s vyprávěním skončil jen nějakou chvíli seděla a zamračeně se skloněnou hlavou potichu sledovala svoje ruce složené v klíně. Docela mě zajímalo co se jí v tu chvíli honí hlavou.

"A co k ní cítíš ty?" podívala se na mě nakonec.

"To je ten problém Ell...já nevím. Není mi lhostejná a mám ji vážně moc rád. Neumím si ani představit, že bych teď měl dělat jako by jsme se neznali. Ale prostě nedokážu přesně popsat to co k ní cítím, ani si nejsem jistý jestli je to, to stejné, co ke mě cítí ona," povzdechl jsem si za tu chvíli už po několikáté. 

"Všechno bude v pořádku, uvidíš," povzbudivě se na mě usmála a bez varování se mi zase vrhla kolem krku. Tyhle její nečekané objetí jsem nesnášel, ale zároveň jsem za ně byl rád. "A teď pojď, máma už podává večeři a přece mě nenecháš samotnou poslouchat tátovi řeči o nezvedených dětech," zasmála se na mě než vyšla z mého pokoje. 

Musel jsem se nad tím pousmát. Naše klasické rodinné večeře. Máma se nás snažila nacpat jídlem až k prasknutí a otec nám během té chvíle stihl vyčíst skoro celý náš život. Pořád nám vtloukal do hlavy jak jsme ho zklamali. Nejvíc jeho představě vyvedeného dítěte byla má sestra, když si domů přivedla chirurga. Otec byl nadšený, všude se chlubil jakého má jeho úžasná a krásná dceruška přítele a jak jednou všechno zdědí. Jenže tenhle její "vztah" Ell vydržel jen dva měsíce, pak potkala Scotta, potetovaného barmana se kterým strávila několik divokých nocí.  Otce málem ranila mrtvice když se to dozvěděl a taky Ell udělal pěkně dlouhou přednášku, jenže jí to bylo jedno a pro tátu tak v jeho žebříčku oblíbenosti klesla na úplné dno, tam kde já už jsem byl dávno. Prostě povedená rodinka. 

"Pojď jsem zlato a posaď se, večeře už je na stole," spustila máma sotva jsem dorazil do jídelny. Už zase byla oblečená ve formálnějším stylu, což zahrnovalo perfektně vyžehlené kalhoty a halenku, dnes ve vínové barvě. Vlasy měla sepnuté do copu, pečlivě uhlazené tak, aby ani jediný pramen netrčel tam, kde neměl. Otec sedící na opačné straně stolu na sobě měl klasickou bílou košili a kravatu. Já ani sestra jsme tohle jejich přehnané oblékání neřešili. Ona na sobě měla pyžamové kraťasy a pestrobarevný top, já měl zase obyčejné tepláky a tričko. Z počátku, když jsme takhle k rodinným večeřím začali chodit se na nás máma často mračila a těžce náš styl oblíkání nesla, ale nakonec si zvykla. Otec to neřešil, pro něj to byl jen další důkaz toho, že jsme se prostě nevyvedli.

"Škola se rozhodla zafinancovat mi projekt a tak můžu rozjet svou vlastní značku oblečení," prolomila to tíživé ticho Ell aby se s námi podělila o svůj úspěch.

"To je úžasné srdíčko," gratulovala ji rozzářeně máma. Ona jediná uměla naše úspěchy ocenit.

"To je skvělý Ell, gratuluju," přidal jsem se ke gratulacím nadšeně i já. Otec se jen lehce uchechtl s pohledem směřovaným do svého talíře, přesto nic neřekl a dál se věnoval jídlu. 

"Richarde, ty nic neřekneš?" přesunula máma svou pozornost na otce.

"A co bych měl říkat? Tohle pro mě není žádný úspěch. Kdyby jsi teď oznámila, že nastupuješ na stáž do právnické firmy, jak jsem ti nabízel, pak bych ti možná gratuloval. Takhle není k čemu," pronesl s přísným pohledem upřeným na Ell, která vypadal, že se za chvíli buď rozbrečí a nebo vzteky vybouchne. Nebyl jsem si jistý, která z těch variant je lepší. Máma na to nic neřekla, nikdy vlastně otci neodporovala a my ji to s Ell neměli za zlé. Nechtěla se s ním hádat a my to chápali.

"Mohl by jsi projevit alespoň trochu zájmu. Já už jsem si na tvoje neustálé urážky zvykl, ale Ell by jsi z toho mohl vynechat!" mě hádky s otcem nevadili. Nelíbilo se mi jak s mou sestrou zachází, protože si to nezasloužila a ačkoliv se tvářila, že je jí to jedno, věděl jsem, že ve skutečnosti nese jeho urážky mnohem hůř. 

"Začnu projevovat víc zájmu, až začnete oba dělat něco užitečného. Nemíním vás podporovat v něčem co shledávám za absolutní zbytečnost a ztrátu času," stál si otec za svým a bez dalšího slova se vrátil zpět ke své večeři.

"Myslím, že je čas na dezert," změnila téma máma. Chtěla trochu odlehčit atmosféru v místnosti, protože byla tak vyhrocená, že stačilo málo aby jeden z nás vybouchl. Následoval sestřin hlasitý povzdech, otcův zamračený výraz a mé zatnutí pěstí. Pak už jen máma servírovala svůj vyhlášený jablečný koláč a po zbytek času už nikdo z nás nepromluvil.