Od první chvíle, co jsem ji ve dveřích jejího bytu spatřil, jsem z ni nemohl spustit oči. Byla dokonalá, nádherná... tolik jsem ji to všechno toužil říct hned, ale pak by všechno to, co jsem plánoval bylo zbytečné. Nechtěl jsem ji do telefonu říct, že ji dneska beru na rande, bál jsem se, že by třeba nechtěla. Obzvlášť, když jsem si s tím dal tolik práce. Musel jsem se pro sebe usmát. Původně bylo v plánu připravit něco romantického na našem místě. To staré letiště působilo, jako ideální volba a dnes večer jí tam určitě vezmu, ale není to hlavní cíl naší cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy dávat tolik úsilí do vymýšlení perfektního rande. Jenže já chtěl pro Beccu něco speciálního. Nebudu lhát, dlouho jsem si vůbec nevěděl rady. Becca nebyla obyčejná holka a rande v kavárně nebo návštěva kina by pro ni nebylo to pravé. Už jsem začínal být v koncích a rozhodl jsem se na chvíli si dát od vymýšlení pauzu. Chtěl jsem si pustit nějaký film, ale jakmile se zapnula obrazovka televize, objevil se obraz jednoho z videí mámy Beccy. Nato, že jsem ho chtěl zprvu vypnout, jsem u jejich videí strávil značnou chvíli. Shlédl jsem jich několik, když mi její máma v jednom z nich vnukla nápad na dokonalé rande.

Mluvila v tom videu o své první schůzce se svým mužem. Jak ji vzal k řece na piknik. Vypadala tak šťastně, když o tom vyprávěla, že mi to v tu chvíli přišlo jako perfektní nápad. Rebecca neměla nikdy šanci mámu poznat jinak, než jen z jejich nahrávek. Celý život se jí snažila být blíž alespoň formou drobností ve svém životě, jako bylo třeba studium tance nebo volba mámina jména, jako přezdívky v klubu. Takhle jsem ji mohl dát něco, co by ji zase o kousek přiblížilo její mámě a zároveň pro ni připravit výjimečný večer. Hned ráno jsem se vydal kousek za staré letiště, kde se nacházela zátočina nedaleké řeky. Připravil jsem tam vše potřebné a pak byl zbytek dne nervóznější než před svým prvním zápasem.

***

Jakmile jsme dorazili na místo, vzal jsem Beccu za ruku, v druhé košík s jídlem, a vedl ji na vybrané místo. Ona jen nechápavě koukala kolem sebe, ale neřekla jediné slovo. Pokynul jsem ji, aby se usadila na deku a já sám se vydal zapálit těch pár čajových svíček, které jsem okolo rozmístil v několika zavařovacích sklenicích. Bylo to nejen pro navození atmosféry, ale i pro více světla. Měsíc zrovna dorůstal, za několik dnů nás čekal úplněk. Becca se usadila a rozhlédla. Tvářila se překvapeně a dojatě. Vrátil jsem se k ní a stejně jako ona i já si sedl na připravenou deku. Hned na to jsem z košíku postupně vytahoval všechno připravené jídlo. Rád bych řekl, že jsem i uvařil, ale to bych lhal. Všechno to občerstvení bylo koupené. Nechtěl jsem riskovat, že by ji mé kulinářské (ne)schopnosti odradily dřív, než bychom se dostali k závěru večera. 

Ani netuším jak dlouho jsme tam seděli a povídali si, smáli se a u toho si dopřávali všechno to připravené jídlo. Bylo super vidět ji znovu takhle uvolněnou a veselou. Za celou tu dobu jsem z ní nespouštěl oči. Byla tak nádherná. Měl jsem strašnou chuť ji znovu políbit. Položit svou dlaň na její kotník a přejet jí po noze, pomaloučku až ke stehnu. Věřím, že kdybych to udělal, nebránila by se. Jenže na to nebyla ta správná chvíle ani místo. Pokud vše vyjde podle plánu, budeme mít na tyhle věci spoustu času. Snažil jsem se proto všechny ty myšlenky zahnat někam do kouta a soustředit se na to, aby se Becca nepřestala usmívat. 

Když se začalo ochlazovat, přehodil jsem svou bundu Becce přes rameny, aby ji nebyla zima. Pak jsem ji vzal za ruku a táhl ji zpět k autu. Znovu se snažila vyzvídat, co se bude dít dál, ale já nepolevil. Nebylo třeba, když jsme o pár minut později zastavili na letišti. Všiml jsem si jak se ji obličej rozzářil, když si vzpomněla na naši poslední návštěvu tohohle místa. Vedl jsem ji do letištní haly, tam jsem vytáhl svůj mobil a pustil na něm skladbu na kterou jsme tančili v klubu po tom, co jsem vyhrál v dražbě čas strávený s ní. Nastavil jsem před ni svou ruku a jakmile do ni vložila tu svou, přitáhl jsem si ji blíž k sobě. Jen za tónů hudby jsme pomalu tančili a hleděli si vzájemně do očí.

"Víš, můj táta jednou připravil něco podobného pro mámu, když ji vzal poprvé na rande," přerušila ticho mezi námi a jemně se na mě usmála. 

"Já vím," přikývl jsem.

"Cože?" Nadzvedla překvapeně jedno obočí.

"Viděl jsem ty nahrávky. Tvá teta je použila, jako formu terapie pro mou mámu," přiznal jsem. Doufal jsem, že se nebude zlobit, kvůli toho, že jsem je viděl.

"Takže to, že tenhle večer vypadal skoro stejně není náhoda?" Zeptala se po chvíli.

"Není. Chtěl jsem aby naše rande bylo výjimečné a tohle mi pro tebe přišlo naprosto dokonalé," zastavil jsem se a uchopil její ruce do těch svých.

"Naše rande?" Zašeptala. Spíš než jako otázku si ta slova pro sebe opakovala, jako by jim nemohla uvěřit. 

"Já vím, že jsem dlouho vysílal dost nejasné signály a přiznávám, že jsem sám neměl v mnoha věcech jasno. Jenže tomu už je konec. Teď už vím, co chci a jsi to ty," přitáhl jsem si ji blíž k sobě. Ve tváři měla překvapený výraz a v očích se jí leskly slzy. "Sice si zasloužíš někoho lepšího než jsem já, jenže já bych tě nikdy nedokázal nechat jít. Jsi nádherná a úžasná holka Rebecco," neměl jsem tušení, kde se ve mě ty slova brala, ale všechno to byla jen čistá pravda, protože přesně takhle jsem to cítil. 

Becca na mě zírala, jako na zjevení. Rozesmálo mě to a nakonec se začala smát i ona. Nevydržel jsem to a vášnivě ji políbil. Zasténala mi do úst a já měl co dělat abych se udržel. Položil jsem ji dlaně na tváře a opřel si čelo o to její. Oba jsme zrychleně dýchaly a zároveň se usmívaly. Nikdy jsem se necítil, tak dobře. 

"Ethane, já... já tě...," snažila se dát dohromady souvislou větu, ale znovu se jen zakoktala. Byla neuvěřitelně roztomilá, když takhle znervózněla. Věděl jsem moc dobře, co mi chce říct. To slovo, kterého jsem se ještě před pár dny tolik děsil. 

"Miluju tě," vyhrkl jsem a znovu ji tak vzal vítr z plachet. 

Čekal jsem, že se znovu zakoktá nebo mi třeba řekne to stejné. Becca na mě místo toho jen znovu pár minut zírala, než mě popadla za triko a přitáhla si mě do dalšího vášnivého polibku. Takhle iniciativní jsem ji ještě nikdy neviděl, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to nelíbilo. Popadl jsem ji za zadek a přitiskl ji blíž k sobě. 

"Taky tě miluju," zašeptala mi do rtů, když jsme se od sebe na chvíli oddělili, abychom do plic nabrali trochu vzduchu. 

Víc jsem nepotřeboval. Přesně v tu chvíli, na tom místě, jsem byl nejšťastnější.