Chtěla jsem se sejít s Ethanem. Rozhodla jsem se, že je načase ujasnit si, jak to mezi námi vlastně je. Nebavilo mě totiž dál čekat a hlavně jsem se do něj nechtěla zamilovat ještě víc, bála jsem se totiž znovu  zlomeného srdce. Protože tentokrát už by nemuselo jít znovu slepit. Na druhou stranu jsem se bála toho, že tímhle rozhovorem to všechno mezi námi skončí. Nebyla jsem na to připravená a myslím, že ani nikdy nebudu. 

"Ethane?" Špitla jsem, když mi na třetí zazvonění zvedl telefon. Nervózně jsem přitom přecházela po pokoji.

"Ahoj Becco, děje se něco?" Zněl překvapeně. Ostatně nebylo zvykem abych mu volala. Většinou jsme si jen psali.

"Ne, neděje... já jen... přemýšlela jsem a...," koktala jsem stejně jako předešlý den s Cameronem. 

"Tady tě zastavím Becco," přerušil mé pokusy o souvislou větu. "Nejspíš tuším, co chceš říct a přes to, že to teď nejspíš nebude znít nejlíp, poprosím tě aby sis to prozatím nechala pro sebe. Alespoň do zítřka," pokračoval dál a s každým jeho slovem mé obočí stoupalo výš a výš. 

"Co bude zítra?" Zeptala jsem se nechápavě.

"Vyzvednu tě v šest, zatím se měj," dodal ještě a hovor ukončil. 

Zmateně jsem zírala na mobil ve své ruce a neměla nejmenší tušení, co se to právě stalo. Chtěla jsem mu volat znovu, aby mi to vysvětlil, ale nakonec jsem si to rozmyslela. 

***

Bylo 17:55 a já nervózně přešlapovala po místnosti sem a tam. Ethan se mi od posledního telefonátu neozval a já tak pořád netušila, co se vlastně bude dít. Původně jsem měla v plánu vzít si na sebe jen džínové kraťasy, tenisky a jednoduchý top. Jenže jakmile jsem se před holkama o záhadném telefonátu a dnešním dni zmínila, byl mi můj nápad rozmluven. Dokonce se mi všechny odpoledne nahrnuly do bytu s hromadou tašek plných různými druhy oblečení. Okamžitě jsem větší část z jejich kousků zamítla. Ne, že by holky měly špatný vkus, ale velké výstřihy a krátké sukně se ke mně úplně nehodily. Celkově jsem se chtěla sukním a šatům vyhnout, což se mi nakonec moc nepodařilo. Proto jsem zrovna po pokoji přecházela oblečená do zavinovacích šatů dlouhých až ke kotníkům. Měly jen decentní výstřih a krátké rukávy. K nim jsem si vzala lehké a pohodlné letní sandálky. Byl naštěstí jeden z těch teplých večerů a já se tak nemusela bát, že bych venku umrzla. Vlasy jsem měla vyjímečně rozpuštěné. 

Na další rozjímání už nebyl čas, jelikož se mým bytem rozezněl zvuk domovního zvonku. Ethan dorazil. Doufala jsem, že vyjímečně pojedeme jinak než na motorce, protože v tomhle oblečení jsem si to nedokázala představit. Otevřela jsem dveře a Ethan, který se z počátku usmíval, následně vyměnil na obličeji hned několik výrazů. 

"Bože Becco," vydechl a několikrát si mě prohlédl od shora dolů. 

"Já vím, říkala jsem holkám, že je to přehnaný," zavrtěla jsem hlavou. 

"Ne, právě naopak. Jsi nádherná," přistoupil ke mně a s pohledem upřeným do mých očí, mi zastrčil pramen vlasů za ucho. Pak se ke mně sklonil a jemně políbil. "Teď je čas vyrazit," usmál se a už mě táhl ven z bytu až do svého auta, které měl zaparkované venku před domem. 

Celou cestu se usmíval, jako sluníčko, ale říct mi kam vlastně jedeme nechtěl. Tvrdil, že je to překvapení, a taky mě prosil, abych ho nechala tenhle večer dokončit, ať už jsem se včera rozhodla jakkoliv. Nebyla jsem si úplně jistá, co přesně tím myslel nebo na co narážel, ale nechala jsem to být. Protože i přes veškeré úsměvy vypadal dost nervózně a takového jsem ho neznala. Nebyla jsem si jistá jestli je to dobré nebo špatné znamení, ale doufala jsem, že ať už chystal cokoliv, tak se to brzy dozvím.