Byl jsem rád, že návštěva Beccy nakonec nedopadla katastrofou, a že se i otec nechal přemluvit k tomu, aby se její teta podívala na naši mámu. I po jejím odchodu byl k tomu nápadu stále skeptický, ale alespoň to hodlal vyzkoušet. Horší pak bylo, že první setkání mámy a Max nedopadlo zrovna nejlíp. Máma se zatvrdila, že pomoc nepotřebuje a odmítala tak s kýmkoliv mluvit. Nepomohlo ani když jsme se za ni snažili s tátou přimluvit. Místo toho se zavřela do ložnice a celý den nevyšla ven. Byl jsem zoufalý a táta nevypadal o moc líp. Ell byla mimo město a já za to byl opravdu rád, protože v jejím stavu by teď nebylo úplně nejlepší, aby se tohohle zúčastnila.

Jenže Max to s mámou nehodlala jen tak vzdát a druhý den se vrátila znovu s úsměvem na tváři. Poprosila nás, abychom přemluvili mámu ať vyjde z ložnice. Chtěla aby za ní přišla do obývacího pokoje. Tvrdila, že našla něco, co by možná mohlo fungovat. Moc jsem tomu nevěřil, ale i tak jsem se vydal za mámou a snažil se ji přesvědčit, aby sešla dolů. Zprvu nechtěla, ale nakonec, ani nevím jak, se mi ji podařilo přemluvit. Společně jsme vešli do obývacího pokoje, kde už na pohovce seděla Max s notebookem připojeným k naší televizi. Máma se usadila do jednoho z křesel a zamračeně si zkřížila ruce na prsou. Já naopak zůstal stát opodál a jen jsem tiše sledoval, co se bude dít.

"Pokud dovolíte Sarah, ráda bych vám pustila pár nahrávek," věnovala Max mojí mámě milý úsměv, a když se od ní dočkala jen neurčitého pokrčení ramen, přesunula svou pozornost zpět k monitoru notebooku. Máma si mezitím přehodila nohu přes nohu a zamračeně její počínaní pozorovala.

Během několika sekund naskočil na televizi zrnění, než se na obrazovce objevila mladá žena s vypouklým břichem. Těžkopádně se usadila na sedačku za sebou a s úsměvem se zadívala do kamery. Stejně jako mě i mámu video zaujalo, už jen proto, že nevypadalo, jako klasické léčebné videa, ale naopak až příliš reálně.

"Dneska jsme se s tátou konečně dozvěděli, co z tebe vlastně bude sluníčko," usmívala se žena stále, pohled upřený na své břicho. "Pravda, táta byl sice trochu zklamaný, že z tebe nebude další silný a srdce lámající muž v rodině, ale víš co?" Zasmála se a naklonila se blíž ke kameře. "Já stejně vždycky chtěla holčičku," zašeptala pobaveně. "Výběr jména tak nechal na mě a já se nemusela ani dlouho rozhodovat. Proto bych tě ráda oficiálně přivítala do naší rodiny, má milovaná Rebecco," zasmála se do kamery a než se obraz ztratil, ještě na rozloučenou zamávala.

Tohle nebyla jen tak nějaká žena. Tohle byla máma Beccy! S otevřenou pusou jsem zíral na obrazovku před sebou. Max se rozhodla přehrát mámě videa, které natočila pro Beccu než ji porodila a zemřela. Mámin postoj se změnil. Vypadala zaujatě a stejně jako já i Max si té změny všimla, což ji vykouzlilo úsměv na tváři. Čekal jsem, že další video bude hodně podobné tomu, co jsme viděli teď, jenže to bylo jinak.

Na obrazovce se znovu objevila máma Beccy, jenže tentokrát úsměv z její tváře zmizel. Byla smutná. Vypadala zničeně. Máma si v křesle poposedla. Její odmítavý postoj zmizel úplně a ona se plně soustředila na video před sebou.

"Chtěla bych začít tím, že ať už se stane cokoliv, vždycky tě budu z celého svého srdce milovat," zadívala se do kamery, v očích slzy. "Víš zlato, občas přijdou dny, kdy se mámy necítí dobře, kdy pochybují," pokračovala v monologu a zrak sklopila k zemi. Přitom si, jako už tolikrát hladila své vypouklé břicho.

"Neznamená to, že bychom tě s tatínkem nechtěli nebo tě neměli rádi. Já jen... čím víc se to blíží, tím míň připravená si připadám. Svírá se mi hruď pokaždé, když si představím, že už tě za chvíli budu držet v náručí. Co když ti nedokážu dát všechno, co potřebuješ? Co když budu špatná máma?" Několikrát si hlasitě povzdechla a jedna neposedná slza ji stekla po tváři.

Vzalo mi to dech. Becca se o tomhle nikdy nezmínila. Pak jsem se podíval na mámu. V očích se jí leskly slzy. Z křesla se přesunula na zem, kde klečela a zírala záznam, který se v televizi přehrával. Jestli se máma někdy cítila alespoň zpola tak, jak bylo popsané ve videu, musela hodně trpět. Zvlášť, když se s tím nikdy nikomu pořádně nesvěřila. Chtěl jsem jít za ní, obejmout ji, ale Maxino nesouhlasné zavrtění hlavou mě zastavilo. Chápal jsem to. Potřebovala, aby se máma otevřela, aby začala spolupracovat a vypadalo to, že díky záznamům někoho, kdo se cítil podobně jako ona, se to možná i podaří. Nechal jsem je proto o samotě a raději jsem se vydal do svého pokoje.

Musím pak Becce poděkovat zato, co pro mámu udělala. Vlastně bych se jí měl i omluvit za tátovi všetečné otázky. Obzvlášť tu ohledně našeho vztahu. Hodně jsem o tom přemýšlel. O nás. Becca si zasloužila něco víc, jenže já si pořád nebyl jistý, jestli ji to dokážu dát. Na druhou stranu jsem si neuměl ani představit, že by byla Becca s někým jiným. Už jen myšlenka že jí líbá nebo se jí dotýká někdo jiný ve mě vyvolávala vlnu vzteku. Tohle byla zapeklitá situace a já netušil jak z ní ven. Možná bylo vážně na čase si ujasnit, co k té holce vlastně cítím.