Původně jsem měla v plánu celý další den proležet s knížkou v ruce, ale můj plán nakonec zhatil Ethan, který se ráno objevil před mými dveřmi. Stál tam celý zkroušený a vypadal jako by se stalo něco opravdu vážného. Neváhala jsem ani chvíli a pozvala jsem ho do svého pokoje, kde jsme měli klid a on mi tak mohl říct, co měl na srdci. Sedl si na kraj mé postele a já se opatrně usadila vedle něj. Ani jeden z nás neřekl jediné slovo. Dával jsem mu prostor aby se sám rozpovídal. Nechtěla jsem ho do ničeho nutit. 

"Jde o mámu," promluvil nakonec. Povzbudivě jsem mu stiskla ruku. Chtěla jsem mu dát najevo, že tam pro něj jsem, že se mi může svěřit s čímkoliv. Stejně jako tehdy v klubu.

Nakonec se Ethan rozpovídal a řekl mi všechno, co se předchozí den a hlavně noc stalo. Pověděl mi všechno o tom, jak je jeho máma nemocná a jak se stala závislou na lécích a alkoholu. Řekl mi taky, jak se usmíříl s tátou, který mu řekl důvod svého chování k němu. Bylo mi ho líto. Věděla jsem, jak těžké to pro něj musí být a taky jak moc pro něj znamená to, že mi o tom vůbec řekl. Není to totiž věc, kterou by člověk pověděl jen tak někomu. Proto jsem se rozhodla znovu mu jeho důvěru oplatit a svěřit své poslední tajemství ohledně táty. 

"Mrzí mě co se stalo a teď už chápu i tvého tátu. Vím totiž, jak těžké je se starat o někoho kdo je nemocný," začala jsem.

"Vím o tvém otci," zadíval se mi do očí a já překvapeně pozvedla jedno obočí. "Tehdy na tom benefičním koncertu. Jeho jméno bylo na seznamu a já si dal dvě a dvě dohromady," vysvětlil vzápětí.

"Má rakovinu. Bojuje s ní už nějakou dobu a když se zdálo, že se to zlepšuje...byli jsme zase zpátky na začátku," sklopila jsem pohled k zemi. "Díky tobě má ale šanci se uzdravit a nepřijít tak o všechno. Zachránil si ho. Ušetřil jsi ho spoustě starostí a dopřál mu možnost kvalitnější léčby," pokračovala jsem a znovu se mu zadívala do očí. Byla jsem mu za to vděčná. Chvíli se mi zamyšleně díval do očí, než se jeho obličej rozzářil a na tváři mu pohrával zářivý úsměv.

"Dokonce můžu udělat ještě víc," usmíval se na mě jako sluníčko.

"Jak to myslíš víc? Vždyť už tak jsi za mě a mého tátu utratil takovou sumu a já nemám jak ti to oplatit," zamračila jsem se. Nerada jsem byla někomu něco dlužná a navíc měl Ethan spoustu svých problémů na to, aby se zabýval ještě těmi mými. 

"To po tobě ani nechci," zavrtěl razantně hlavou. "Můj táta je ten nejlepší chirurg ve státě a zná i spoustu dalších skvělých doktorů. Může tvému otci zařídit toho nejlepšího specialistu, který mu pomůže," byl ze svého nápadu tak nadšený a mi v tu chvíli svitla další kapka naděje na to, mít zpátky tátu jakým býval dřív.

"To by vážně šlo?" zeptala jsem se a on na to jen přikývl. 

"Pojeď se mnou. Pojeď se mnou k nám domů a tam to s tátou společně domluvíme," vstal rychle z postele a už mě tahal za sebou.

"Ty...ty mě chceš představit vašim?" už jenom při té myšlence jsem prodělala menší srdeční zástavu. 

"Víš, já už o tobě otci řekl," pousmál se.

"A co přesně jsi mu o mě řekl?" vytřeštila jsem vyděšeně oči. Doteď jsme ani my dva vlastně nevěděli jak to mezi námi je a on už o mě stihl říct otci a teď mě chtěl vzít k nim domů. Je pravda, že já o něm tetičce Max taky řekla, jenže já narozdíl od něj, jsem měla ve svých citech k němu jasno.

"Řekl jsem mu, že jsi mi hodně pomohla a taky, že pro mě moc znamenáš," zadíval se mi zpříma do očí a mé srdce v tu chvíli udělalo nejmíň dvakrát salto vzad. "Takže, co říkáš? Půjdeš se mnou?" zeptal se a já měla co dělat abych tu otázku vůbec dokázala zpracovat, jak jsem se zrovna v tu chvíli ztrácela v jeho očích a snažila jsem se soustředit, aby se mi z toho pohledu nepodlomily kolena. Proto jsem jen omámeně přikývla a nechala se vést ven z mého pokoje. Teta Max na tyhle stavy zamilovanosti měla svůj vlastní odborný název. Bylo až ironické, že jako jedna z nejlepších psychiatriček, naletěla chlapům víckrát než její pacientky. V tu chvíli mi to došlo. Už jsem věděla jak můžu Ethanovi jeho dobrotu oplatit. Zastavila jsem se na místě a několikrát jsem divoce zamrkala, abych si v hlavě srovnala, jestli by to opravdu mohlo fungovat.

"Co se děje?" zeptal se Ethan ustaraně, když jsem se nějakou chvíli mračila do země. 

"Už asi vím jak ti to můžu oplatit," podívala jsem se na něj spokojeně a on naopak nasadil nechápavý výraz. "Vím, jak ti můžu oplatit to, že jsi pomohl mi a mému tátovi. Znám totiž osobu, která by mohla pomoct tvé mámě," usmívala jsem se na něj jako měsíček na hnoji a jeho výraz se z nechápavého změnil na nadšený. V tu ránu mě zvedl do vzduchu a několikrát se mnou zatočil dokola, než mě znovu postavil na zem a dlouze mě políbil. 

"Už jsem ti někdy řekl, jak dokonalá jsi. Ačkoliv na tyhle blbosti nevěřím, tak nás dva musel dát dohromady osud," usmíval se a hned na to mi vlepil další pusu. Jakmile jsme se oba trochu uklidnili vysvětlila jsem mu, co jsem vlastně měla na mysli. Řekla jsem mu o mé tetě Max, která se dala na dráhu psycholožky a zároveň se specializovala i na lidi se závislotmi. Získala už několik možných ocenění, když se jí podařilo vyléčit i ty nejsložitější případy. 

Jakmile mi Ethan můj nápad odsouhlasil, zavolala jsem Max a všechno jí vysvětlila. Byla jsem moc ráda, že s návrhem souhlasila a že si dokonce udělala čas hned následující den. Já naopak souhlasila s Ethanovým návrhem, abych s ním jela k nim domů a domluvila se s jeho otcem na specialistovy, který by mohl tomu mému pomoci. Možná měl Ethan pravdu. Možná nás dal opravdu dohromady osud, abychom si vzájemně vypomohli z našich problémů a mohli tak vést znovu spokojené životy. Možná to taky byla jen náhoda, která nás dva svedla dohromady. Ať už to ale bylo jakkoliv, byla jsem za to, že mi vstoupil do života neskonale vděčná.