To, že návštěva "La Bella" bude pro mě akorát osobní peklo jsem věděl už dávno, jenže jsem si prostě nemohl pomoct. A tak se stalo, že jsem zase seděl na svém místě, upíjel drahý drink a čekal až vystoupení začne. Jenže tentokrát to bylo jiné. Tentokrát jsem byl tak nervózní až se mi z toho potily dlaně. Tentokrát jsem totiž věděl, kdo se ukrývá pod maskou a věděl jsem, že to byla tatáž dívka, která by raději seděla zavřená doma s hromadou knih, než aby vystrčila nos z bytu. Stejná dívka co každý víkend tančila v "La Bella" pro všechny ty lidi a vypadala přitom tak úchvatně. Jako bohyně. Tentokrát když jsem na svém místě seděl a věděl jsem, že Molly je vlastně Becca a naopak, těšil jsem se na ni ještě milionkrát víc. Nemohl jsem přestat myslet na každý její pohyb na parketu a zároveň se mi v hlavě neustále dokola přehrávala naše poslední společná noc. Byl jsem v pasti a nedokázal jsem se z ní dostat ven. Ani jsem vlastně nechtěl. 

Světla zhasla a na parket začaly nastupovat všechny dívky. Pohledem jsem vyhledal jedinou osobu která mě v tu chvíli zajímala a na malou chvíli se naše oči setkaly. Jenže pak zazněly první tóny písně a Becca spolu s ostatními začala tancovat. Znovu vypadala nádherně, ostatně jako vždycky. Přestal jsem vnímat okolí a soustředil jsem se jen na ni. Nic jiného pro mě v tu chvíli neexistovalo. Jenže jejich vystoupení skončilo na můj vkus až moc rychle a než jsem stačil cokoliv udělat, utekla Becca někam do zadní části klubu. Celou dobu jsem tam na ni čekal, doufal jsem, že kolem mě bude muset projít aby mohla jít domů. Jenže očividně měl klub nějaký zadní vchod, kterým Becca šla aby se se mnou nemusela potkat. Začínal už jsem být celkem zoufalý a taky jsem tak i musel vypadat, jenže já si nemohl pomoct. Becca pro mě moc znamenala a to hlavně jako kamarádka. Byla to vlastně jediná osoba, které bych byl schopný říct všechno, včetně toho, svěřit se ji ohledně problémů s tátou.

V klubu jsem si všiml, že se blíží každoroční charitativní představení v "La Bella" kde se na konci večera dražila hodina strávená s některou z dívek a všechny peníze pak šli na dobrou věc. Konkrétně na osobu z dané organizace, kterou si dívky samotné vybraly. Byl jsem zvědavý koho si zvolí Becca a taky jsem byl pevně rozhodnutý dražbu o její osobu vyhrát, ať už mě to stojí kolik chce. O peníze mi nikdy nešlo. Díky otci, který byl uznávaným lékařem a mámě, která ve své firmě taky vydělávala dost peněz, jsme o finance nikdy neměli nouzi. I přesto nás ale naši nikdy nějak moc nerozmazlovali, stáli si za tím, že se o sebe musíme naučit postarat sami. Ironií bylo, že i tak nám když bylo potřeba dali klidně i větší obnos peněz, já toho ale nikdy nezneužíval. Byly ale situace, kdy jsem své zásady porušil a účet trochu provětral, jako třeba tahle. Výhra Beccy v dražbě byla moje jediná šance jak si s ní promluvit o samotě, aniž by mě odmítla nebo mi utekla a já ji rozhodně nehodlal promarnit. Potřebuju jí to všechno vysvětlit! Musím ji získat zpátky!