„Soustřeď se," přikázal Sebastien vážně.

Stáli proti sobě v kruhu vytvořeném kapkami svěcené vody. Uvnitř kruhu byl stejným způsobem namalován čtverec, jenž se všemi čtyřmi rohy dotýkal kružnice. Uprostřed stěn čtverce stáli směrem na východ a západ andělé, sever a jih představovaly bílé široké svíce. Spojnice mezi nimi a svícemi tak vytvořily kosočtverec uvnitř čtverce. Sebastien strávil vytvářením rituálu mnoho času a chtěl to již mít za sebou. Chvěl se námahou, roztažená křídla okolo sebe vyzařovala stříbrnou auru. Nathanielova křídla zářila světle modře.

„Dvěma prsty levé ruky před sebou načrtni runu důvěry, kterou jsme trénovali," zadal další úkol.

Nathaniel přikývl a natáhl paži před sebe. Vykroužil prsty složitou spirálu s několika odbočkami a zakončil ji prudkým sklopením prstů směrem k zemi, zatímco Sebastien naproti němu udělal totéž. Z obou rukou proti sobě vyrazil paprsek zlatého světla, spojil se s druhým a už už to vypadalo, že tak zůstanou a propletou se v jeden provaz. Náhle však oba paprsky zhasly.

„Nesoustředíš se," vyčetl mu Sebastien klidně, zhluboka se nadechl a protáhl si ztuhlá křídla. „Znovu."

„Ne," odsekl Nate. „Už jsme to zkoušeli aspoň desetkrát. Já se soustředím, dělám všechno správně."

„Jak myslíš, že ne?" zeptal se tiše. „Musíme to udělat. Už jsme čekali příliš dlouho."

„Nemá to smysl, prostě to takhle nepůjde. Dokud ty mi nezačneš věřit, tak se to prostě nepovede," odvětil, stáhl křídla k zádům a založil si ruce na prsou.

Sebastien zamrkal. „Jak jsi přišel na to, že ti nevěřím?"

„A to se jako fakt ptáš, jo?" odfrkl Nate pobaveně. „Vždyť je to úplně jasný."

„Nemohu se dočkat, až mě svou teorií oslníš."

Nate zavrtěl hlavou. „Já tě ničím oslňovat nebudu. Prostě přijď, až mi budeš chtít říct o původním majiteli mýho pokoje. Pak se můžeme bavit dál. A pak se nám podaří i to pouto, na kterým tak moc trváš." S tím opustil prázdnou místnost, v níž připravovali rituál.

S jeho odchodem se porušil obrazec a aury zmizely. Sebastien se svezl na zem. Černé oči se mu zatřpytily jako dva obsidiány a ruce se roztřásly. Srdce mu nekontrolovatelně bušilo. Samozřejmě měl Nathaniel pravdu. Skutečně za to mohl on, ačkoliv se snažil svou neschopnost otevřít se schovat za nezkušeností druhého anděla. Jenže nebyl připraven.

S Nathanielem strávil dost času na to, aby ho dokázal slušně poznat. Prvotní dojem, kdy ho považoval spíše za frajírka, pominul během několika prvních dnů, kdy zjistil, že je srdečný, veselý, zbrklý, ale citlivý. Dokázal se rozčílit kvůli drobnosti, avšak za pár minut už mu oči opět jiskřily zvědavostí a nadšením. V srdci měl tolik empatie, že si Sebastien mohl být jistý, že se mu svěřit může. Ale rozum a srdce nebyly naladěny na společnou vlnu. Rozum věděl, že může promluvit, avšak srdce si své tajemství střežilo ve snaze ochránit svého pána před další bolestí.

Zoufale se zatahal za bílé vlasy. Nevěděl, co by měl udělat. Nezbývalo moc času k utvoření pouta. Noví partneři měli k dispozici obvykle šest týdnů na dostatečné sblížení, aby se pouto vytvořilo alespoň slabé. Sílit mohlo později. Jim už čas téměř uběhl. Nejraději by se schoulil do klubíčka a prostě někam zmizel. Co na tom, že mu bylo dávno přes tisíc let. Snad poprvé zatoužil po konci.

Nějakou dobu seděl na zemi, litoval se a sem tam setřel zbloudilou slzu, než smysl pro povinnost převážil nad sebelítostí. Postavil se na rozklepané nohy, ledabyle si uhladil vlasy a pomačkané kalhoty. Došel do obývacího pokoje. Jen, co udělal první krok přes práh, mladší anděl se se zkroušeným výrazem postavil.

„Omlouvám se," hlesl. „To, co jsem ti dole řekl, bylo hnusný."

Sebastien potřásl hlavou a natáhl ruku. „Pojď. Proletíme se."

„Jseš si jistej?" ujišťoval se Nate. „Vypadáš spíš, že bys ocenil spaní. Fakt mě to mrzí."

„To je v pořádku," zarazil ho tiše. „Měl jsi částečně pravdu. To, že se ten rituál nepodařil, byla moje chyba. Přesto to není kvůli nedostatečné důvěře."

„Tomu nerozumím," přiznal Nate rozpačitě a váhavě přijal nabízenou dlaň.

„Vysvětlím ti to, ale ne tady." Aniž by ho pustil, vedl ho ven, zatímco na ně oba kouzlil iluzi neviditelnosti. „Poletíme ke mně domů," upozornil ho, mírně pokrčil nohy v kolenou, zkusmo párkrát zamával křídly a po slabém přikývnutí se společně vznesli.

Každý anděl, bez ohledu na to, jestli žil na Zemi, nebo ne, měl své místo v chrámu v Očistci. V něm, rozděleném na několik menších kolonií, žilo bezpočet andělů, kteří v něm pracovali. Ať už se jednalo o administrativní pracovníky, kteří se starali o kompletní chod, tak zde sídlili učitelé, kouzelníci, bojovníci a další andělé, kteří pracovali většinou ve větších skupinách. Ti, kteří pracovali ve dvojicích, ať už převaděči, strážní andělé, vyhledávači talentů a další, obvykle přebývali na Zemi, neboť pak měli snazší možnosti k práci. Ať už se však rozhodli jakkoliv, vždy se měli kam vrátit, pokud je to mezi lidmi přestalo bavit.

Sebastien měl svůj pokoj v chrámu v kolonii Sandelcie. Posledních pár let ho navštěvoval ho jen jednou ročně. Aby se do něj mohli s Nathanielem dostat, museli odletět napřed na jedno z míst, kde se dal vyvolat portál. Obvykle se nacházelo v horách, nebo alespoň na vyvýšených kopcích, případně na starých zříceninách, na něž lidé dávno zapomněli. Taková místa byla prosáknutá magií run skrz na skrz. Andělé si museli být jistí, že k nim démoni nikdy nepřijdou. Kameny poskládané do dokonalého kruhu, z nichž se formoval průchod, se stejně jako rozlehlé okolí pravidelně kropilo svěcenou vodou a několikrát do roka se opakovala ochranná kouzla. Díky tomu pak mohl portál vyvolat i anděl se slabší silou.

Letěli asi hodinu nad městy, poli, lesy a loukami, než se dostali k nejbližšímu průchodu. Sebastien Nathaniela celou dobu držel za ruku, ačkoliv jim chvíli trvalo se sladit tak, aby se jedna křídla nepletla druhým. Nejen, aby ho neztratil, ale zároveň aby si tím dodával vlastní odvahu a neotočil se v půli cesty. Nemluvili. Nathaniel se za letu usmíval, nechával si čechrat rozcuchané vlasy a evidentně si let užíval. Sebastien oproti němu měl tvář jako vytesanou z mramoru; nebýt větru, který mu poštípal tváře do růžova, zdálo by se, že je letící sochou.

Přistáli na vrcholu strmé hory, jež se nedala zdolat lidskými možnostmi. Okolní vrcholky se třpytily sněhovými čepičkami. I oni utvořili několik stop v bílé pokrývce, než se dostali ke šťavnaté trávě, na níž byl vyskládán kruh kamenů ohlazených počasím. Na vršku každého z nich slabě zářila runa cestování. Sebastien je jednu po druhé pohladil dlaní, aby je zaktivoval, a nakonec přidal jednu vlastní nakreslenou prsty ve vzduchu. Slabý svit run nahradilo bílé oslnivé světlo, jež se zvlnilo do oválu s modrým okrajem.

„Až po tobě," hlesl Sebastien.

Nate se ošil. „Já... fakt mě to mrzí. Já tě nechci do něčeho tlačit. A-asi jsem měl zůstat zticha, jenom jsem nechtěl, aby sis myslel, že se dost nesnažím –"

Sebastien se mírně usmál. Přistoupil k němu a položil mu ruku na rameno. Takto důvěrné gesto udělal poprvé. Překvapilo ho stejně jako Nathaniela. „Udělal jsi dobře," řekl tiše a vpíjel se do modrých očí. Vnímal, jak se druhý anděl stydí za svůj výbuch a cítí se vůli tomu nesvůj. Usmál se, aby ho trochu uklidnil. „Většina z nás ví, co se stalo. Pravděpodobně by ti to každý mohl říct. Jen Ema ví, co přesně to znamenalo pro mě. Ty to teď budeš vědět taky a prosím tě o to, aby sis detaily nechal pro sebe."

„Spolehni se," zamumlal Nate, okouzlený jemným hlasem Sebastiena a očním kontaktem. Sáhl si na rameno, kde spočívala příjemně hřejivá dlaň, chytil ji a vrátil mu úsměv. „Mně věřit můžeš. Ale první nepůjdu. Půjdem společně. Nějak to pitomý pouto začít musíme," zavelel rozhodně a vtáhl ho do portálu.

Ahoj.

Pomalu se blížíme k Sebastienovu tajemství. Bohužel se, chudák, nevyhne tomu, aby se o něj podělil, jinak pouto nevytvoří. Otázka ale je, jestli to dokáže. Napadá vás, co se tak asi mohlo stát? Jsem zvědavá. I na to, co si o příběhu myslíte. Hrozně vtipný je, že jsem zase jednou měla představu něčeho krátkého (haha, já jsem nepoučitelná) a v hlavě už se mi jaksi pomalu rýsuje druhý díl. Tak bych ráda věděla, co si o tom myslíte.

Mějte se krásně a všem, kdo jste včera nastoupili do školy, přeju pohodový školní rok.

W.