Sotva se měděný kruh jednou dotkl podložky, dveře se prudce otevřely. Za nimi stála vysoká žena s dlouhými měděnými vlasy, modrýma očima a narůžovělými křídly. Její výraz ohromení Sebastiena vnitřně pobavil.

„Ahoj," pokusil se říct, ale konec slova se ztratil v přidušeném vyjeknutí.

„Panebože!" vykřikla žena, vrhla se mu kolem krku a objala ho pažemi i křídly. Div, že neshodila jedním křídlem Nathaniela, který jen tak tak na poslední chvíli uskočil. „Myslela jsem, že je to hloupost, když jsem cítila, že jsi poblíž. Musela jsem se jít přesvědčit. A fakt jsi tady," radovala se, krátce ho políbila a přitiskla k sobě, než se, už s vážnějším výrazem, o krok vzdálila.

„Taky tě rád vidím. Jsi čím dál krásnější," ujistil ji pobaveně a otočil se k Nathanielovi. „Nate," představil ho a ukázal na ženu. „Marci."

„Těší mě," řekl Nate zaraženě a natáhl ruku před sebe.

„Mě taky a moc," odpověděla a stiskla mu dlaň. „Omlouvám se, nemohla jsem si pomoct. Neviděla jsem Bastiena snad čtyři sta let. Pojďte dál. Povídat můžeme později. Valerie už čeká." Nečekala na odpověď a vydala se rázným krokem do útrob domu po měkkém tmavě zeleném koberci.

„Co mi uniká?" ptal se Nate s výrazem, který jasně napovídal, že se necítí dobře.

„Promiň," zamumlal Bastien a chytil ho za ruku, „netušil jsem, že tu bude, dokud jsme neprošli portálem. Říkal jsem ti kdysi o ní. Moje první družka."

„Oh. Tak proto tě cítila," svitlo Nateovi. Zamračil se a povzdechl si. „Vážně musej bejt všichni tvoji bejvalí tak nechutně nádherní?"

Sebastien se zasmál, až se mu zachvěla křídla. „To nevím," připustil a s jemným úsměvem mu pohlédl do očí. „Pro mě jsi nejhezčí ty. A s Marci to byl ryze pracovní vztah poté, co jsem za ní přestal běhat jako pejsek."

„Byl to roztomilý pejsek, musím říct," vložila se Marci do hovoru a otočila se přes rameno. Začali stoupat po schodech s dřevěným vyřezávaným zábradlím. „Ale poměrně únavný. Naštěstí se srovnal poměrně brzy."

Bastien obrátil oči v sloup. „Myslel jsem, že neposloucháš."

„Tak jsi myslel špatně," zazubila se, mrkla na Nathaniela a obrátila se zpátky.

„Myslím, že s tebou budu chtít mluvit," poznamenal Nate. „Docela by mě zajímalo, jaký Sebík byl, když začínal."

„Je to už dlouho," připustila, „ale věřím, že pár zábavných historek ještě z paměti vylovím. Tudy."

„Možná jsem se měl otočit, když jsme prošli portálem, a vrátit se domů." Sebastien zakroutil hlavou a povzdechl si.

„Neblázni," chlácholil ho Nate. „To bych přišel o tvůj smích," šeptl a pohladil ho po hřbetu dlaně.

Na to už nestihl odpovědět. Marci je zavedla do poměrně moderně zařízeného pokoje, ze kterého vedlo několik dveří do dalších místností. Na jedny z nich ukázala. „Valerie čeká tam," řekla směrem k Nathanielovi. „Buď... mírný. Teprve včera procitla."

Nate nakrčil zmateně obočí. „Vůbec se nechytám. O co jde?"

Sebastien počkal, až s ním naváže oční kontakt. „Pamatuješ si na tu holčičku s plyšovou veverkou?" připomněl mu jednu z nejhorších situací, ve které se kdy ocitl.

„Nene," vydechl Nate, udělal krok zpátky a vytřeštil oči.

„Ano," ujistil ho. „Měl jsi nějaké plány. Teď je můžeš uskutečnit."

„Tys nezapomněl," vydechl Nate a Sebastien se opět ocitl v pevném objetí. Z pouta cítil nadšení a jeho vlastní nitro se zalévalo spokojeností, která dokázala na chvíli i přehlušit pocit neurčité tísně. „Děkuju," hlesl mu do ramene a kousl se do rtu, než se od něj zase o kousek vzdálil. „Půjdeš se mnou?"

„Jistě," přitakal a ohlédl se po Marci.

„Seženu něco k pití," sdělila s úsměvem. „Pak si promluvíme," doplnila a odešla.

„Nedivím se, že jsi za ní běhal. Jedinej, kdo by neběhal, by byl slepec," utrousil Nate, jen co odešla ze dveří.

„Nevím, komu z nás to bylo nepříjemnější," zavzpomínal a pustil to z hlavy. „To teď ale není důležité. Můžeme?"

„Jo, jasně," přikývl a oči mu zaplály radostným očekáváním. Zaklepal na dveře a s hlubokým nádechem po vyzvání otevřel dveře do poloprázdného pokoje. V něm našli sedět blonďatou dívku na posteli. Držela si kolena pod bradou, mračila se a světle šedá křídla se jí neklidně hýbala. „Ahoj," pozdravil, zazubil se a zvědavě naklonil hlavu. „Můžeme dál?"

„Když chceš," opověděla mrzutě, aniž by si ho více všimla.

„Ahoj, princezno," oslovil ji Sebastien, jakmile vešel za Natem. Postavil se vedle dveří a mírně se usmál. „Vyrostla jsi."

Zvedla oči a pevněji si chytila kolena. Křídla sebou stále cukala. „Jak to víte?"

„Známe se," vysvětlil Nate a vyrazil k ní. „Já jsem Nate. Ten za mnou je Sebík," představoval a v očích mu zajiskřilo, když ignoroval podrážděný povzdech. „Neboj se, on se jenom takhle otráveně tváří, ale jinak je docela fajn."

Vrhla po Sebastienovi pátravý pohled. „Nevypadáš jako Sebík. To je jméno pro plyšáka, ne pro starýho anděla."

„Co prosím?" vydechl Bastien nevěřícně a založil si ruce na hrudi. To se ho dotklo. Vždyť mu táhlo teprve na dva tisíce. To ještě nebyl tak starý. Znal spoustu mnohem starších andělů.

„On není starej," ujišťoval ji Nate a koutky a špičky křídel mu cukaly veselím. „Má jenom bílý vlasy. Je náhodou v ideálním věku, aby se ze mě nezbláznil. Ale ta poznámka s plyšákem má něco do sebe. Asi bude lepší, když mu budeš říkat Bastien."

„Co po mně chcete?" zeptala se bez obalu, narovnala se a jedno křídlo švihlo tak rychle směrem k Nathanielovi, že se sotva stačil sehnout. „Sakra!"

„Je to náročný se je snažit ovládat, co?" usoudil Nate tiše a posadil se na okraj postele. „Trvá to pár dnů, než tě budou poslouchat. Musíš se je naučit používat."

„Nevím jak," přiznala a opřela si bradu o kolena. „Snažím se nehejbat. Pokaždý jsem něco shodila. Proto to je tady tak prázdný. Je to strašný."

„Přejde to," slíbil Bastien vážně. Přidal se k nim, vzal si židli a posadil se na ni před postel, aby viděl dívce do očí. „Řekla ti Marci, jak ses stala andělem?"

Přikývla. „Jo."

„Dobře. My jsme tě tehdy našli. Ty si na to nemůžeš pamatovat. Nepamatuješ si nic z předchozího života," sděloval tichým hlasem. „Nate ti něco slíbil. Nevím, jestli o to budeš stát. To nechám na vás dvou."

„Cos mi slíbil?" ptala se a prudce se otočila.

„Au," zasykl Nate a mnul si rameno. Tentokrát se nestihl sehnout.

„Promiň."

„V pohodě."

Sebastien se usmál. „Všiml jsem si, že je venku zahrada. Co kdybychom šli tam? Nate ti může vysvětlit, jak se používají křídla. Mimo jiné."

„Naučíš mě, jak nikoho nepraštit?" ptala se dychtivě.

„Jo. Anebo naopak někoho cíleně praštit," slíbil Nate. „Nebo lítat. Ale všechno postupně. Když budeš chtít," povídal a náhle se zarazil a pohlédl na Bastiena. „Totiž..."

Bastien přikývl. „Ano, můžeš. Neomezeně. Minimálně než nastoupí do školy. Pak to bude trochu komplikované."

V hrudi ho podivně zabolelo. Hleděly na něj dva páry modrých očí a v obou viděl vděk, který ho zahřál u srdce. Ale v těch dívčích zahlédl ještě něco, když pohlédla na jeho druha. Viděl tam to, co vídal u Nathaniela, když ho k němu přidělili. Nate takto hleděl na něj a dodnes se to nezměnilo. Jen prohloubilo.

Doufal, že to nebude přílišná komplikace.

Ahoj!

Zkracujeme prodlevu v publikaci, všímáte si? A máme nové postavy na scéně. Kdo si na ně pamatuje? S Valerií mám velké plány do druhého dílu, ale to ještě dost předbíhám. Tenhle díl ještě na konci není, i když se to k němu snažím směřovat. Ne, že by mě ti dva idioti posluchali. Klasika.

Teoreticky se jméno Val ještě změní. Původně jsem ji chtěla pojmenovat Lilith, ale vzhledem k významu toho jména jsem si dost jistá, že by ji tak nikdo z andělů nepojmenoval. A protože při zrození dostávají noví andělé nová jména... No, uvidíme. Možná si zvyknu.

Mějte se krásně. Těším se na vaše komentáře.

W.