Dýchal zhluboka. Snažil se kontrolovat, aby nepostupoval moc rychle. Ne, že by mu to šlo snadno. Nechápal to; dokázal se hlídat téměř ve všech aspektech. Ale jakmile došlo na vzrušení, už to nezvládal. Možná právě proto, že se nějak uvolnit potřeboval a protože si to skutečně užíval, si dovolil alespoň tyto emoce prožít kompletní.

Jenže teď se do toho nesměl vrhnout po hlavě. Dnes nešlo o něj, nýbrž o Nathaniela. To jemu potřeboval věnovat důkaz, že je jedinečný. Chtěl postupovat pomalu a opečovat ho tak, jako by se už nacházeli v nebi. Ukázat mu své city k němu, když to slovně nechápal. Dát mu najevo, jak se s ním cítí, kdykoliv se spolu milují.

Tiskl se k jeho zádům, bloudil mu konečky prstů po zarostlé hrudi a svými křídly přirazil jeho perutě ke zdem vedle okna. Pokrýval odhalenou šíji polibky. Sladil svůj dech s tím jeho a užíval si tichých vzdechů. Miloval ho poslouchat. Miloval se na něj dívat. Miloval se ho dotýkat. Miloval ho tak moc, že jen představa, že by odešel, mu drtila srdce více než cokoliv jiného. Nedokázal by bez něj žít. Už byl moc starý na to, aby vytvářel pouto s někým jiným. Moc zničený na to, aby cítil, jak ho tvoří Nate.

Zoufale zavrčel a prudce ho obrátil. Políbil ho s takovým hladem, jako by ho líbal poprvé. Nevěděl, kde se ho má dotknout dřív, proto se snažil dlaněmi obsáhnout celý vršek těla. Srdce mu bušilo divokým tryskem. Vzrušení mu napínalo kalhoty a roznášelo brnění až do konečků prstů

Nate mu se stejnou dychtivostí odpovídal až do chvíle, kdy vzal mezi prsty jeho tričko. Odtáhl mírně hlavu a snažil se popadnout dech. „Ty přece nemáš rád usmiřovací sex," připomněl mu, přitáhl si ho za krk a opřel si čelo o jeho tvář.

„Nemám," souhlasil Bastien a vtiskl mu polibek na spánek. „Ale tohle nemá být usmiřovací sex. Nemám potřebu se za něco omlouvat a nechci, abys to vnímal, jako že se mi máš takto omlouvat ty." Pustil látku a objal ho kolem boků. Silou vůle ho nechal mluvit a nezamkl mu ústa svými rty.

„Pokud to není usmiřovací sex, tak co to teda je?" ptal se Nate a zmateně nakrčil čelo. Dlaně posunul po Sebastienových zádech k začátku křídel a zabořil prsty do bílých per. „Tohle obvykle neděláš. Ne v tak debilní situaci."

Sebastien se kousl do rtu a zasténal. Zbožňoval jeho prsty ve svých křídlech. „Má to být dokazovací sex," vysvětlil zastřeně a zavřel oči. Zaklonil hlavu a pootevřel ústa. Měl dojem, že se rozpustí, a to se ještě téměř nic nedělo. „Dochází mí nápady, jak ti dokázat, že jsi nejnádhernější bytost, kterou jsem kdy poznal," zašeptal, vzal jeho tváře do dlaní a pohlédl mu do očí. „Já nechci, aby mezi námi stála tahle zbytečná stěna. Chci abys jednou provždy pochopil, že tě miluju takového, jaký jsi." Usmál se a jednou rukou mu zajel do rozčepýřených vlasů. „Ty jsi pro mě dokonalý. A vždycky budeš. A já potřebuju, abys věřil mně a ne démonovi, kterého potkáš jednou za padesát let."

Nate svraštil obočí a povzdychl si. „Mrzí mě to," hlesl a modré oči se mu naplnily vodou. „Když já si nemůžu pomoct." Stáhl ruce dolů a opřel si je o Bastienův hrudník. „Pořád nechápu, co na mně zrovna ty vidíš. Pořád jsem nepochopil, jak je možný, že jsme skutečně spolu a nejen díky poutu. Jsme každej úplně jinej. Nehodím se k tobě. A i když slyším, co mi říkáš, a věřím ti, pořád ve mně je něco, co mě nutí pořád pochybovat, když s tebou nejsem nebo se objeví ten smradlavej hajzl," drmolil rychle a snažil se nemrkat, aby se nerozplakal.

Bastien svěsil křídla a smutně se pousmál. „Přece cítíš moje emoce, i když nejsi se mnou. Celou dobu je mám pro tebe otevřené."

„Já vím," hlesl a vymanil se z jeho objetí. Odešel ke kuchyňské lince, popadl první červené víno, které bylo po ruce, a nalil každému skleničku. Ruce se mu třásly a přes slzy skoro neviděl. Nedokázal mu skleničku podat. Opřel se rukama o desku a sklopil hlavu. „Nedokážu to potlačit. Tak strašně se bojím, že..." zavrtěl hlavou. Popadl svou sklenku a vypil polovinu na jeden lok.

„Že co?" pobídl ho jemně a položil mu ruku na rameno.

„Že mě opustíš. Proto jsem to chtěl udělat já, protože čím dýl jsi se mnou, tím víc se bojím, že něco podělám a něco se ti stane. A vím, že to vůbec nedává smysl." Napůl hystericky se zasmál a otočil se na něj. Zcela zbytečně si otřel tváře a konečně mu podal třesoucí se rukou skleničku. Svoji dopil a položil ji. „Co kdybys mě nenechal dál žvanit a vrátil se k tomu dokazovacímu sexu?" navrhl žertem a cukl rameny.

Bastien poznal, že ten dotaz nemyslí vážně. Pouto odhalovalo, jak moc bídně se Nate cítí. Aniž by se napil, vrátil víno na linku a vzal Nathaniela za ruku. Nic neřekl, jen s ním vykročil do ložnice.

Dal si záležet. Svlékal ho pomalu a každé nabyté místo obšťastnil svými rty i jazykem. Netrvalo dlouho, než slzy zaschly a vyměnil je blažený výraz. Staral se o jeho potěšení a ani jednou si nevzpomněl na sebe. Jeho mysl i srdce naplňoval pouze divoký anděl s mizerným sebevědomím. Zvyšoval mu ho každým dotekem. Šeptal mu láskyplná slůvka. Lichotil mu. Sváděl ho. Škádlil ho. Mazlil se s každou nepatrnou částí jeho těla. Čechral mu peří a cuchal mu vlasy. Dvakrát ho dovedl k vrcholu, aniž by mu dovolil mu oplatit to.

Tentokrát nešlo o něj; staral se pouze o Nathaniela. Napravoval křivdy řečené i skryté. Zaceloval rány na duši i poutu, které jim způsobil Ephraim. A ve chvíli, kdy se poprvé ocitl v něm, a setkal se s jeho pohledem, věděl, že se mu to podařilo.

Uvědomil si, že si měli role vyměnit už dávno. Sebastien s dřívějšími partnery takovému přání vyhověl, ačkoliv o to příliš nestál. Vyhovovalo mu přenechat dominantní roli partnerovi, ačkoliv sám nebyl vyloženě submisivní a aktivně se zapojoval. Jen se mu to líbilo víc. Nate si o to nikdy neřekl, ale výraz naprosté oddanosti a důvěry Bastienovi napověděl více než tisíce slov.

Až teprve poté si sám sobě dovolil vyvrcholit a uvolnit se. A jakmile se k němu Nate později přitiskl a přikryl ho křídlem, věděl, že je krize zažehnána.

Loki na nebi, to je doba od poslední kapitoly. A to jsem tuhle měla celou dobu napsanou a úplně jsem na ni zapomněla. Nicméně doufala jsem, že v rámci nanowrima Zlom dopíšu. A práce mi do toho trochu hodila vidle. Jsem tak unavená, že se mi psát ani nechce. Ale jednu kapitolu už mám. Tak snad se mi podaří ještě něco.

Doufám, že mi tu ještě někdo zůstal.

Mějte se krásně.

W.