Ztuhle stál a odhodlával se k otočení. „Nic nedělejte," sykl směrem k ostatním. Jen na okamžik se podíval Nahanielovi do zamračené tváře. Pak se otočil.

Proti němu téměř líně kráčel zhruba třicetiletý muž v perfektně padnoucím černém obleku s červenou košilí, ke které ladil dokonale složený kapesníček zastrčený v náprsní kapse. Dlouhé černé lesklé vlasy měl svázané saténovou stužkou do jednoduchého ohonu. Výškou se rovnal Sebastienovi, avšak proti němu byl robustnější a svalnatější. Ve snědé, ostře řezané tváři s černou bradkou svítily bledě modré duhovky. S každým krokem plácl dlaněmi o sebe. Zastavil se asi metr od anděla a roztáhl rty do širokého úsměvu.

„Nádhera," řekl s uznáním. „Už jsem se bál, že už tě nikdy neuvidím při práci. Páni. Tohle štěně se tu snažilo dobrou půlhodinu, a pak přijdeš ty a voilà – stačí ti pár vět a chlap se rozběhne do nebe." Znovu zatleskal a přidal úklonu, aniž by se mu přestal dívat do černých očí. „Jsi vážně nejlepší, Bastiene. Máš asi nějaké speciální charisma a moc hlasu. Rád tě vidím."

Sebastien měl tvář bez výrazu. Srdce mu zrychleně bušilo, ale jinak nedal najevo nic. Neohroženě opětoval oční kontakt. „Je mi líto, že nemohu říct totéž, Ephraime," řekl chladně. Z Nathaniela cítil vycházející vlny vzteku. Jen doufal, že zůstane na místě a nic nepodnikne. U ostatních andělů se toho tolik nebál. Ti byli zkušení a zvyklí jednat s démony, pokud se s nimi potkali a nešlo zrovna o život. Ale Nate byl mladý a horkokrevný.

Ephraim se od srdce zasmál. „Jsi neodolatelně zábavný jako vždy. Vypadáš docela dobře na to, co se ti stalo, ale měl bys víc jíst. Jsi kost a kůže, a to ti nesluší. Nesmíš nechat své nové štěňátko sníst všechno jídlo. Mělo by ti něco nechat," navrhl mu a pohrdavě se na Nathaniela podíval. „Za chvíli ti bude dělat ostudu a neprojde dveřmi –"

„Ty –" vypálil Nate a chtěl se po něm vrhnout, ale Sebastien vymrštil ruku před něj. Překvapivě pevně. Až to zadunělo.

Otočil se na něj a zavrtěl hlavou. „Nenech se vyprovokovat. Ty ho nezajímáš."

„Správně. Poslouchej Bastiena, štěně. Ty nezajímáš nikoho," souhlasil a znovu se uculil na Sebastiena. „Tak, kde jsme to skončili, než mě to mládě přerušilo?"

„Tvé způsoby jsou čím dál horší," zkonstatoval Bastien klidně, ale oči prozrazovaly vzrůstající podráždění. „Někdo tě naštval, že si vyléváš vztek na slabších? O něj ti přece nejde, tak si ho nevšímej a nech ho být." Koutkem oka zahlédl, jak Nathaniela odtáhli dva andělé dozadu a něco mu naléhavě šeptají. Ruce uvolněně spustil podél boků a výraz mu ztvrdl. „Co chceš?"

Ephraim rozšířil úsměv. „Jsi k sežrání, když se rozčiluješ. A pořád tak ochranářský. Pověz mi, to dělá to vaše pouto, nebo to máš prostě v povaze? Pochybuju, že bys k němu něco cítil. Na to je moc... hm...obyčejný. Ale na tom vlastně nezáleží. Neměli jsme možnost si promluvit od toho dne, kdy chudáček Cyrus přišel o křídla. Předpokládám, že už zemřel?" zeptal se nevinně.

Sebastien zbledl a nasucho polkl. „Ano."

„Trápil se dlouho?" ptal se s hranou účastí a ležérně si založil ruce do kapes.

„Déle, než mi bylo milé," odpověděl upřímně a zhluboka dýchal. Obával se, že ho opět pohltí panika. V takové chvíli by se před démonem ocitl naprosto bezbranný. I s dalšími anděly za zády by měl velký problém. Z Nathaniela ucítil zděšení a domyslel si, že má možná podobné myšlenky jako on. Nechtěl se před ním opět zhroutit. Zhluboka se nadechl a zaťal ušpiněné ruce do pěstí. „O co ti jde? Přišel ses přiznat, že jsi mě připravil o druha? Tak to sis mohl odpustit cestu."

„Hele, já mu křídla neuřízl," bránil se a pokrčil rameny. „Navíc ten příkaz přišel od šéfa. Co jsem měl dělat? Jenom kvůli tomu, že mám pro tebe slabost, nemůžu odmítnout rozkazy. Přece se nenechám degradovat na nižšího démona. To přece chápeš."

„No jistě," odsekl ironicky.

„Vlastně bys nám měl poděkovat. Cyrus byl jen obyčejný bastard, který využíval tvojí zamilovanosti. To já bych nikdy neudělal," skládal obhajobu. „Ale neboj se. Ještě před tím, než přišel o křidýlka, jsem mu důrazně vysvětlil, že to, co udělal tobě, byla moc špatná věc."

Sebastian vytřeštil oči a udělal krok dozadu. „Cos mu udělal?" zachraptěl. Cítil, že se mu v útrobách rozlézá ledový chlad a krev mu tuhne v žilách. Zatoužil okamžitě utéct pryč.

Démon přelétl pohledem anděly před sebou a jejich kamenné obličeje. Všichni vypadali klidně, ale v mžiku byli připravení se postarat o Sebastienovo bezpečí. Jen Nate se netvářil klidně. Mračil se, zatínal zuby a v očích mu šlehaly blesky. „To přece před nimi nechceš probírat. Zvlášť před svým novým štěňátkem. Nemůžu tě ztrapnit." Bleskově se k němu přiblížil, objal ho kolem krku a rty se otřel o jeho ucho. Andělé se jako jeden vrhli vpřed, ale Bastien je gestem ruky zastavil.

Necítil strach. Kdovíproč věřil, že mu dnes Ephraim neublíží, alespoň fyzicky ne. K tomu už příležitosti napříč staletími měl a nikdy je nevyužil. Přesto se chvěl. Do nosu mu vnikl pach síry a proti své vůli zakňučel, když se cizí ruka jemně dotkla peří.

„Udělal jsem mu to, co on ti udělal po každé trochu náročnější práci. Tolikrát, že se to ani spočítat nedá. Myslím, že to byla jediná věc, které kdy v životě litoval," šeptal démon do jeho ucha, probíral se konečky prstů křídly zašedlými od nánosu prachu a pevně ho držel. „Nezasloužil si tě. Jsem zvědavý, jestli si tě zaslouží to mládě za tebou. Je do tebe blázen, víš to? Udělal by ti živý štít a neváhal by ani sekundu. Kdyby ho tví přátelé nedrželi, už by se mě snažil zabít."

„Co po mně chceš?" hlesl a snažil se ignorovat změť pocitů, které se honily v Nathanielově mysli i v jeho vlastní. Bylo jich moc. Nedokázal by je zanalyzovat za normálních okolností, natož v objetí démona, který mu navíc sahal na křídla. Mrazilo ho z toho a každý dotek mu způsoboval nepříjemnou bolest. Nic však nechtěl dát najevo. Jen třes nedokázal zastavit.

Usmál se a podíval se mu do očí. Uchopil jedno pero mezi prsty. „Přece tebe," odpověděl, jako by to byla nejjasnější věc pod sluncem. „Jednou můj budeš," slíbil tiše a rty se dotkl koutku jeho úst. Vzápětí mu vyškubl pero z křídla a odskočil pryč.

Sebastien se zhroutil v bolesti na kolena do prašné cesty. Objal se křídly a uslzenýma očima se vyčítavě podíval po démonovi. V té samé chvíli už se Nathaniel vytrhl a rychle se postavil před něj. „Ještě jednou na něj sáhneš –"

„Roztomilé," poznamenal démon sarkasticky. „Postarej se o něj, štěňátko. Ukonejši jeho duši. Ještě se uvidíme." Brkem si přejel po rtech, vrhl po nich posměšný úsměv a zmizel v oblaku kouře.