Je příjemné mít předepsáno do 16té kapitoly a jen to sem takhle přidávat :3 O:) (nezabíjejte mě). Všem moc děkuju za všechny ty hvězdičky, které od vás dostávám <3 Jste nejlepší :3

„Měl jsem pravdu," zachechtal se s pološíleným úsměvem starý průvodce, „celou tu dobu jsem měl pravdu a vy jste mi nevěřili!"

„Jiraiyo..." začal Fugaku, ale byl přerušen.

„Ne... ne, mlče!" ukázal na něj dlouhým kostnatým prstem, „Myslíte si, že jsem idiot? Nebo starý blázen? Já vás slyšel! Slyšel jsem každé slovo, které jste o mně a mém otci kdy pronesli. Že jsem zpitý pod obraz. Nebo že si můj senilní otec onu báchorku vymyslel! Ale ne... Měli jsme pravdu. A důkaz stojí přímo před vámi, pane Uchiho, a drží vás svou odpornou prackou za ruku!"

„Pane Jiraiyo..."

„A ty taky mlč, ty malá odporná havěti! Vychovával jsem tě k obrazu svému! Tak, aby z tebe byl co nejlepší průvodce! A ty jsi celou tu dobu jedním z nich!" řval tak vztekle, až mu od úst odlétávaly sliny, „zastřelte je pane Madaro, zastřelte je oba!"

„Tak to by snad stačilo, ne?!" rozohnil se Kiba a chystal se to svému mentorovi vysvětlit trochu jiným způsobem.

Těsně předtím, než na něj Kiba stačil vztáhnout ruku, ozval se nervy drásající zvuk výstřelu. Všichni, až na Madaru držícího malý revolver, sebou vyplašeně cukli. Blonďatý divoch se dokonce lekl tak silně, až pustil paži Sasukeho otce z ocelového sevření a udělal několik vyděšených kroků zpět, směrem ke Kibovi. Převaha, jenž získal při svém nenadálém příchodu, byla ta tam. Poznal, co ten zvuk způsobilo a vůbec se mu to nelíbilo. Starší o tom nástroji mnohokrát vyprávěli. Zbraň vydávající uši trhající zvuk, jež je schopná rychle zabít, ale také způsobit velkou bolest, utrpení a pomalou smrt. Nikdy by ho však nenapadlo, že bude až tolik hlasitá. Uši měl zalehnuté, což bylo velikou nevýhodou pro někoho, jako byl Naruto, jež se v prostoru pohyboval téměř výhradně podle sluchu. Zmateně se díval z Kiby na muže jménem Madara a skoro neznatelně se třásl. Ale přesto tomu tak bylo.

„Jste normální? Říkal jsem, abyste je zastřelil! Ne, abyste si vyplácal munici, vy černovlasý idiote!" prolomil napjaté ticha opět Jiraiya.

V tu chvíli se Uchiha Madara otočil a vrazil starci tak silnou ránu do obličeje, až se šedovlasý muž zapotácel a upadl na záda. „Ještě jednou promluvíš a zastřelím tebe."

„Madaro!" okřikl ho mladší bratr.

„Co je? Celou dobu akorát žvaní a hovno dělá!" zavrčel, než se otočil k dvojici mladíků a ukázal na ně pistolí, přičemž se Naruto lehce přikrčil, „A co vy dva? Co jste zač? Vyklopte to!"

***

Naruto se nepříjemně ošil, když na něj ten muž s pronikavýma očima namířil zbraní. Otevíral ústa, ze kterých vycházela pro něj nesrozumitelná slova. Uzumaki nevěděl, co ten chlap říká a ani ho to moc nezajímalo. Výstřelem vyvolaný strach pomalu ustupoval do pozadí. Nemělo cenu doufat v to, že se ho zbaví úplně. Věděl, že tento moment si bude pamatovat až do své smrti, což jak doufal, bude opravdu za dlouho a že za pár minut neskoční s prostřeleným hrudníkem. V ten moment však nemělo cenu se na to soustředit. Všechno, co v tu chvíli Madara povídal, ztrácelo na významu. Důležitý byl Sasuke, jež ještě stále ležel na zemi v bezvědomí. Začínal o něj mít opravdový strach, a podle zdeptaného výrazu jeho otce nebyl jediný.

Kiba se k němu v tu chvíli naklonil a promluvil jejich společným jazykem, v jisté snaze sdělit mu něco důležitého. Všichni sebou v tu chvíli cukli (především ten starý, jež se stále ještě válel v prachu), když spatřili, jak jejich druh, za kterého ho do té doby alespoň považovali, mluvil úplně jinou řečí. Aniž by se na něj podíval, zavrtěl hlavou a vydechl. Chvíli uvažoval nad tím, co by jim vlastně chtěl říct.

„Řekni tomu muži, že se na něj musím podívat a tu ránu mu prohlédnout," řekl nakonec a naprosto tak Kibu překvapil.

„Jsi si jistej?"

„Řekni to," poručil hnědovláskovi, a pak už jen pozoroval tichý rozhovor, který se mezi nimi odehrával.

Fugaku Uchiha si udržoval svou chladnou masku do chvíle, než Kiba přednesl blonďákův návrh. Grimasa v jeho obličeji se náhle změnila o sto osmdesát stupňů. Všechny svaly v obličeji se mu napnuly a následně na to se na mladého Inuzuku rozkřičel tak halasně, až z toho zlostí celý zčervenal. Podle otevírání Kibových úst Naruto rozpoznal, že se ho snaží přerušit či ho alespoň trochu uklidnit, ale Fugaku ho za celou tu dobu nepustil ke slovu. Když skončil, funěl a sípavě dýchal.

„Budu stručnej. Nechápe, proč by nám měl věřit, když jsme ho nejspíš oba dva zmlátili. Nepřeje si, abysme k němu přistoupili."

Naruto se zamyslel. S každým okamžikem, s dalším vyřčeným slovem, jim docházel čas. Mohl se mýlit a nic vážného se Sasukem nebylo. Tento prales však znal jako své boty a věděl, že nic není takové, jaké se zdá být.

„Řekni mu, že u nich v dalekých zemích by mu možná dokázali pomoci lépe než já. Nejsme ale tam. Jsme tady. A zde jsme to my a nám podobní, kdo jsme schopni mu pomoci. Pokud si tohle neuvědomí, tak se může stát nejhorší. Sasuke může zemřít," pronesl Naruto a nemohl si nevšimnout, jak sebou muž trhl, když mu jméno jeho syna splynulo ze rtů.

Kiba stočil pohled z dávného přítele z dětství na jeho nynější zaměstnavatele a s mírně znepokojeným výrazem začal překládat. Ten tentokrát působil dojmem, že ho mladík přinejmenším zaujal. Když se ale dostal k jádru věci, byl to Jiraiya ležící na zemi, kdo ho svým halekáním přerušil. Toho nakonec umlčel Madara a pak několika málo větami promluvil i ke svému bratrovi. Těžko říct, co mu v tu chvíli říkal. Naruto pečlivě sledoval Fugakovy mimické svaly. Že jejich nabídku tentokrát přijal, poznal blonďáček ještě dříve, než to badatel stačil vyslovit. Smířlivým pohledem a kývnutím hlavy mu dal jasně najevo, že na onu krátkou chvíli uzavřeli mír.

Naruto se jemně usmál a zvedl obě ruce s rozevřenými dlaněmi do výšky hlavy na důkaz toho, že Sasukemu nehodlá nijak ublížit. Pak si k němu přiklel a vzal jeho hlavu do dlaní. Čtyřmi prsty pravé ruky se opřel o jeho čelo a palcem mu nadzvedl víčko oka. Nic. Nereagoval. V tu chvíli to pro něj však možná bylo lepší. Jeho hlavu opatrně položil zpět na zem a přesunul svou pozornost k jeho poraněnému předloktí. Celou paži položil na černovláskovu hruď a natočil si ji tak, aby na ránu viděl. Chvíli na ní jen tak hleděl, sklenoval jí pohledem a dělal si první obrázek o tom, co se mohlo stát a jaké přesně to mělo následky. Následně na to se k poranění trochu blíž naklonil. Smrdělo hnisem, což však nebyl ten jediný zápach, který ho udeřil do citlivého a vycvičeného nosu. Něco na tom nebylo v pořádku.

Dva prsty každé ruky položil na zranění, každý pár z jedné strany, a pomalu je od sebe začal odtahovat. Z rány se najednou vyvalilo víc hnisu, a kdyby nebyl vytrénovaný životem, určitě by se mu zvedl žaludek. Nebyla to ale první mokvavá díra v těle, kterou viděl, a proto zůstal poměrně v klidu. Po větším prohledání zjistil, že ruka je roztržená mnohem více, než si myslel. Poranění se táhlo hlouběji, než se na první pohled zdálo, což rozhodně nebylo dobré. Čím bylo hlubší, tím se hůře hojilo. Užuž se chystal vstát a prohlásit, že jde o infekci, když si díky jinému lomu světla všiml malinkých bílých krupiček, jenž byly přimknuty na stěny tkáně. Teprve až v tu chvíli se mu udělalo mdlo.

Zvedl hlavu a s vážným výrazem, jaký se u něj moc často neviděl, se podíval na Kibu. „Pověz mu, že ho musíme odnést do vesnice. Hned."

Inuzka se na něj otočil. „To snad nemyslíš vážně, Naruto! Víš, že to je proti pravidlům, tohle-"

„Má v té ráně larvy Krokase..."

***

Kiba cítil, jak se mu zhoupl žaludek. Představa, že by měli vzít toho černovlasého zmetka, který bůhví čím zaujal Narutovu pozornost, do vesnice, mu byla silně proti srsti. Když však uslyšel, larvy čehože má ten chlapec v těle, nedalo se o ničem diskutovat. Tohle už bylo vážné.

„Musíme ho dostat do jeho vesnice. Tam už budou vědět, co s ním," oznámil Fugakovi.

Ten se však jen krutě rozesmál a zavrtěl hlavou. „Snad si nemyslíš, že bych vám dovolil, abyste ho odvedli!"

„Pane Uchiho... Váš syn má v těle... Sakra, nevím, jak se to řekne anglicky," zaklel a odplivl si, „Má v těle larvy velmi nebezpečnýho parazitickýho červa. Nevím, jak se mu tam dostaly, nejspíš z tý vody, ve který se Sasuke koupal, ale... Ty larvy vylučujou zvláštní toxin, po kterém živé maso odumře. A to mrtvý hned potom-"

„Asi budu zvracet," vydechl ztěžka Madara a chystal se ještě něco dodat, kdyby nebyl umlčen bratrovým nakvašeným pohledem.

„Proto to tolik páchne. A proto je v bezvědomí. To, co ty larvy vypouští, způsobuje mimo jiné i vysoké horečky, zimnice a bezvědomí..."

„Máme s sebou mnoho léků," začal Fugaku, již kompletně mrtvolně bílý v obličeji.

„Vaše léky. Ale ty budou k ničemu. Potřebuje ošetření od jeho lidí."

Fugaku dlouhou chvíli mlčel a jak Kibovi, tak Narutovi se to zdálo jako několik promarněných hodin.

„Půjdu s ním," řekl nakonec.

„V žádným případě!" osopil se hned Kiba, „poloha vesnice je přísně-"

„Myslíš si snad, že bych opustil vlastního syna?!" zahřměl.

Chvíli se měřili pohledy, jeden ukřivděným, druhý rozčíleným. Pak se Kiba obrátil k Narutovi a sdělil mu Uchihovu prosbu. Naruto po krátkém zvažování kývl na souhlas, pod podmínkou, že hysterický průvodce Jiraiya a blbě se tvářící Madara zůstanou zde a budou čekat na to, až jim někdo z nich předá zprávy. Fugaku se sehnul a pomalu zvedl svého syna do náruče.

„Jak je ta vesnice daleko?" zeptal se ještě.

„Pár hodin svěží chůze odtud. Musíte nám stačit." odsekl Kiba.

***

„Vypadáš naštvaně," prohodil blonďák směrem ke svému příteli.

„To se ti jen zdá..." zamumlal, „Co se s ním chystáš udělat?"

„Předáme ho Tsunade. Ta bude vědět, co s ním."

„Ano, to bude. Rovnou ho zlostí zabije a tebe rozmlátí na kousíčky před celou vesnicí jako odstrašující případ."

Na to neměl Naruto žádnou odpověď.