O dva měsíce později

Už půl hodiny čekám na Jeremyho až se konečně uráčí vyjít z ložnice. Dneska odpoledne dorazili Joel s Austinem a za týden se koná jejich velkolepá svatba. Celý penzion je díky tomu vzhůru nohama a to se ještě nezačali sjíždět hosté.

Jen co kluci dorazili, Jeremy zpanikařil. Zavřel se v našem domě a odmítá vyjít ven. Musel jsem je uvítat sám. Na pobídku, že si s nimi dáme večeři se rozklepal jako ratlík a začal neuvěřitelně vyšilovat.

Pokud se tak choval i při mém příjezdu, nedivím se, že se přede mnou schovával. A jsem rád, že jsem toho nebyl svědkem. Takového Jeremyho neznám.

Stuart měl naprostou pravdu. Když Jeremy potká své idoly, kompletně se změní z rozhodného a tvrdohlavého muže na vyděšené medvídě, které nemá tušení, jak správně chodit.

„Zlato? Můžeme?" vejdu do ložnice a Jeremy se na mě ohlídne se strachem ve tváři.

„Zeku, já to nedám," poví mi, jako už několikrát, proto se zakřením.

„Brouku, no tak," pokusím se ho uklidnit a dám mu ruce na ramena, které jemně promnu. Nejspíš to ani nepostřehne. „Jsou to normální kluci. Oni nekoušou."

„Jsou to Joel Evans a Austin Carey, Zeku," vydechne a promne si prsty. „Ví vůbec, že někoho máš? Ví vůbec, že máš kluka?"

Odolám nutkání ho opravit, že není můj kluk, ale manžel. Sice jen dva týdny, ale pořád je to skutečnost, na kterou by si měl začít zvykat.

„Ne, ale bude to skvělé překvapení," zakřením se. Klukům to chci říct osobně a nejen po telefonu. Navíc jim u toho chci vidět do obličeje.

„Ty víš, že ty dva žeru od chvíle, kdy zveřejnili svůj vztah," vydechne Jeremy napjatě. „Myslíš, že mi Joel podepíše svou knihu? Mám na ně tolik otázek, ale nechci se ztrapnit. Nechci ztrapnit tebe."

„Až je poznáš pochopíš, že ztrapňovat mě je jejich životní poslání," uchechtnu se. „Zlato prosím. Nadechni se a vydechni. S Austinem jsi mluvil po telefonu a bylo to v pohodě."

„To jsme ale řešili svatbu. Ani mi nepřišlo, že s ním mluvím."

„Vidíš? Stačí když nebudeš myslet na to, že jsou nejslavnější pár Ameriky, ale mí přátelé. Nejlepší přátelé a slibuju, že si tě zamilují."

„Pokud se neztrapním," zašeptá, že ho sotva slyším.

„Ty nikdy," usměju se a dám mu rychlou pusu na tvář. „Vsadím se s tebou o sto dolarů, že mě Austin ztrapní v prvních pěti minutách jen co je poznáš."

Konečně se dokáže usmát a možná se i malinko uvolní. Využiju toho, chytím ho za ruku a vytáhnu z domu dřív, než znovu začne panikařit.

Jdeme po kamenné cestě k penzionu, ale Jeremy mě zastaví přede dveřmi do restaurace.

„Co kdybych nám skočil objednat pití a potom se k vám připojil?" otočí se čelem ke mně.

„Stuart nám ho může donést."

„Já vím jen..."

Panikaří. A to tak, že brutálně. Celý se třese a i když mu pořád opakuju, že jsou stejní, jako já, nebere mě na vědomí.

„Chápu," přikývnu. Potřebuje ještě čas se probrat, jenže se bojím, že se opět stáhne a uteče zpátky domů. „Ale slibuješ, že určitě přijdeš?" Počkám, dokud nepřikývne. Jeremy své sliby plní. „Dobře, tak mi vezmi pivo a zlato? Hlavně klid."

Políbím ho a vejdu do restaurace. Nechci kluky nechat moc dlouho čekat. Sedí v rohu u stolu, zády k celé restauraci. Měl jsem říct Stuartovi, aby je nasměroval do salónku.

„Zabydleli jste se?" zeptám se jich s úsměvem a poplácám Joela po rameni než se usadím naproti němu.

„Dle Suzie máme ten nejhezčí a největší pokoj v penzionu," zakření se Austin. „Když otevřeme okno, máme výhled na oceán."

„Ale né," zaskuhrám hraně. „Říkal jsem jí, aby vám dala pokoj ve sklepení. O svatební noci vzbudíte celý penzion."

Oba se na mě mile usmějí, než jako jeden zvednou prostředníček mým směrem.

„Tohle místo je úžasné, Zeku," vydechne už vážněji Joel. „Popravdě, přesně takto jsem si naši svatbu představoval."

„Nejbližší civilizace, osm mil daleko, šum oceánu, pláž," přikývne i Austin s úsměvem. „Naprosto souhlasím. Hádám, že jsi tady spokojený."

„Nemáš tušení, jak moc," uchechtnu se.

„Mě by asi po chvíli začalo lézt na nervy to ticho," trhne Austin rameny. „Celkem rychle jsme si zvykli na ten ruch ve městě."

„No vidíš, to jsi mi v LA neříkal," namítnu. „Jak se žije v New Yorku?"

„Dokonale," řekne Austin skoro až zasněně a Joel zakoulí očima.

„Austina uchvacuje naše vířivka na terase," uchechtne se, ale pak se mi vážněji podívá do očí. „Nechtěl jsi nám představit svůj doprovod na svatbu?"

Nadechnu se k odpovědi, že to nějak uhraju do autu, když si všimnu Jeremyho, jak stojí jen kousek za nimi s dvěma sklenicemi piva.

Vstanu a těch několik kroků k němu dojdu. Vezmu si jednu sklenici a odolám nutkání ho políbit. Chytnu ho kolem ramen, abych mu dodal odvahu a pobídnu ho ke stolu.

„Kluci? To je můj přítel Jeremy. Jeremy, to jsou kluci," představím je v rychlosti, jako by o nic nešlo a užívám si, jak se snaží potlačit ty udivené a šokované pohledy.

Joel vypadá, jako by měl zaražené větry.

„T-těší mě," vykoktá Jeremy. Usadíme se vedle sebe ke stolu a já mám letos své první Vánoce.

Jako první se vzpamatuje Austin.

„Jeremy, s tebou jsem plánoval svatbu," řekne překvapeně, když si to dá dohromady. „Zněl jsi celkem v pohodě, takže nechápu, jak můžeš tolerovat tady toho blba," ukáže na mě a usmívá se tak přeslazeně, že je mi jasné, že jen tím to nekončí.

„Jdi do prdele," odseknu dřív, než se stihnu zarazit a odolám nutkání se praštit dlaní do čela.

Od doby jejich vztahu je tato kletba ta největší munice. Jak pro ně, tak pro nás. Jestli mě ztrapní před Jeremym, nespíš je zabiju.

„Zlato?" otočí se Austin na Joela. „Když buzerant řekne jinému buzerantovi ať jde do prdele, přičemž jsou oba zadaní, je to pozvánka na grupáč?"

Vyprsknu pití na stůl a rozkašlu se. Jeremy vedle mě ztuhne, jak si s touto situací neví rady a Joel složí hlavu do dlaní.

„Kotě? Kolikrát jsme už vedli debatu o tom, že některé věci se prostě nahlas neříkají," vydechne Joel směrem k Austinovi a omluvně se podívá na Jeremyho. „Omluv ho prosím. Rád bych řekl, že si na to zvykneš, ale jeho prořízlá huba nepřestane šokovat ani mě."

„Jen jsem chtěl uvolnit napětí," trhne Austin rameny. „Jeremy se mi zdá nervózní."

Chci po něm vyjet, že ho alespoň nemusí uvádět do rozpaků, když už je tak dost nervózní, ale Joel mě předběhne.

„Tak prolomit napětí?" vydechne a prohrábne si své černé vlasy. „Tak ho prolomíme. Zeku? Odkdy jsi na kluky?"

Nervózně polknu a ohlídnu se na Jeremyho. Ten mi dokáže věnovat částečný úsměv. Alespoň ho ti blbci nevyděsili.

„Dlužím ti sto babek," povím mu na rovinu a Jeremy se uchechtne.

„Vždycky jsem tušil, že je Zeke i na kluky, jen to nikdy nedal najevo," pronese Austin ležérně, aby z toho Joel nedělal takovou vědu, za což jsem mu vděčný. „Vzpomínáš, jak nám jednou vtrhl do koupelny a nachytal nás ve sprše? Myslím, že jsme tehdy slavili tvé narozky a on při pohledu na nás zrudl jako rajče."

Jeremy vykulí oči a překvapeně se na mě podívá, jen netuším, co ho tak udivuje. „Ty se umíš červenat?" vypadne z něj, že se málem rozesměju.

„Přesně," přikývne Austin s úsměvem. „Zeke se červenat neumí a tehdy mi to došlo. Líbilo se mu, co viděl."

„Pěkný," uchechtne se Joel. „Vzrušilo tě to?"

„Jste kreténi," zakroutím hlavou a tu vzpomínku hezky rychle pohřbím v hlavě. Protože má Joel pravdu. Od té chvíle mě popadla neskutečná touha, vyzkoušet si to s klukem. „Ani jeden jste mi vážně nechyběli."

„To není tak úplně pravda," odkašle si Jeremy a skloní hlavu než se opět narovná. „Celý měsíc mluví jen o tom, jak se na vás dva těší."

„Tak to je rozkošné," zasténá Austin. „My jsme ti chyběli? Nebudeš se červenat?"

„Ty vole," vydechnu frustrovaně a vjedu si rukou do vlasů. Tohle mám vážně za trest. „Kde je Sam a Alex? Jste dva proti jednomu. To není fér, potřebuju posily."

„Sam dorazí zítra," odpoví Austin, že se mi uleví. Alespoň, že tak.

„A Alex má teď spoustu práce okolo prcka, takže s Megan dorazí až den před obřadem, jako ostatní," řekne Joel a sklopí hlavu.

Pak se z ničeho nic pousměje. On a Alex to měli mezi sebou vždy komplikované, ale v posledních letech se to hodně zlepšilo. Hlavně, když se Alex přestal míchat do práce jiných.

Vzpomínáme na doby, kdy jsme bydleli v jednom domě všichni pohromadě. Kluci mí oživí nejednu vzpomínku, na kterou jsem už zapomněl a Joel mi otříská o hlavu, že jsem na několik hodin zmizel v hotelovém pokoji se dvěma modelkami, zatímco on čekal v limuzíně a kluci mě naháněli po všech čertech.

Zakoulím očima, protože to nebyly dvě modelky, ale tanečnice a nejistě se podívám na Jeremyho. Hádám, že kluci chtějí vyzkoušet jeho reakci, jestli o mě ví všechno. Tohle jsem mu vyklopil na prvním rande, takže se nijak nebojím.

Jeremy se usmívá a na podporu mě pohladí po stehně pod stolem.

„Jeremy nedá mi to," promluví Austin a zvědavě si ho prohlédne. Přimhouří oči, jako by si byl něčím nejistý. „Mám pocit, že už jsme se někdy viděli, ale nemůžu si vzpomenout, promiň."

Jeremy nejistě přikývne a sklopí hlavu. Možná jsem tak trochu doufal, že si na něj skutečně nepamatuje, ale Austin má paměť na tváře.

„Kdysi jsem pracoval v hotelu, ve kterém jste byli ubytovaní. Měli jste tenkrát dovolenou a já tam pracoval jako číšník."

„No nekecej?" Austin vytřeští oči a podívá se na mě. „To je ten číšník?"

Zakřením se a s Jeremym si propletu prsty na stole. „Ten a žádný jiný."

„Asi se nechytám," promluví Joel zmateně a těká mezi námi očima.

„Víš, jak jsme vyšli ven s naším vztahem a potom jeli sem na dovolenou?" vysvětlí mu Austin. „Se Zekem jsme se pořád dohadovali, že jeden z číšníků je určitě gay, protože vždycky zčervenal a utekl na druhou stranu místnosti, když jsme vešli my."

Jeremy zčervená a sklopí hlavu. Usmívá se, což mě těší. Nemám tušení, co si o těch dvou právě teď myslí. Snad ho moc nevyděsili.

„Myslíš toho, jak ses před ním promenádoval jen v ručníku?" uchechtne se Joel a zaměří se na Jeremyho. „To jsi byl ty?"

Jeremy trhaně přikývne a já ho pevně stisknu.

„No jo vlastně," vyhrknu, když si vzpomenu na ten trapas, který se jim na dovolené povedl. „Tehdy jste zničili tu postel," vyprsknu smíchy a úspěšně tak odvedu pozornost od Jeremyho.

„Doufal jsem, že jsi na to zapomněl," vydechne útrpně Austin a promne si obličej. Nikdy v životě nezapomenu na to, jak se to snažili ututlat i před námi. Jak se tvářili, když se to k nám doneslo i jakou šílenou sumu musel Joel zaplatit.

Jeden z nejlepších dní, jaký jsem kdy měl a všichni tři jsme si z nich velice dlouho dělali dobrý den.

„Ani náhodou," zakřením se. „Jakožto tvůj svědek bude ta historka součástí přípitku."

Joel vyprskne smíchy a vjede rukou do Austinových blond vlasů. Asi před dvěma lety upustil od ulítlých barev a nechává si svou přírodní, kterou jen oživuje. Jednou mu to chytlo skoro až platinově, ale pořád mu to slušelo.

„Ty pouta nám byl čert dlužen," mrkne Austin vyčítavě na Joela, který si z toho nic nedělá a jen pokrčí rameny.

„Ten při orgasmu neurval pelest postele," zasměju se i s Joelem. Tohle si nedokážu odpustit. I Austinovi cukají koutky, jen se pořád snaží dělat nešťastného. Jeremy smích úspěšně kryje za dlaň.

„Je ti jasné, že tady bude spousta lidí i naše rodiny, včetně té tvojí?" pokouší se argumentovat Austin. „Prosím, moc tě prosím nedělej mi ostudu v můj svatební den."

„Bráchovi bych to nikdy neudělal," mrknu jedním okem na Joela. Doopravdy to nemám v plánu provést v přípitku, ale moc rád je vidím, jak jsou z toho nervózní.

„Po přípitku se budeme muset vypařit," řekne Joel Austinovi, který vyděšeně přikývne.

„Nic nového pod sluncem," odfrknu a zakoulím očima. „Pokaždé když jsme je nemohli najít bylo nám všem jasné co dělají," řeknu směrem k Jeremymu. „Hlavně když se vrátili po patnácti minutách s červenými tvářemi a celí rozcuchaní. Byli tak průhlední."

Ti dva po sobě hodí ten slavný zamilovaný pohled, který všichni na tomhle světě milují. Dělají to pořád.

„Hlavně když to dělali uprostřed koncertu," potřesu hlavou a zhluboka vydechnu. Pěkně nás tím tehdy vytočili, protože Joel na sebe při koncertech musel dávat pozor kvůli své cukrovce. Oba jsme taky pěkně seřvali. Všichni.

„To bylo jen jednou," ohradí se Joel a zabodne do mě prst.

Jenže potom zasadí Austin protiúder.

„Zeku?" otočí se na mě. „Jsi ten nahoře?"

Joel se neuvěřitelně rozesměje, že málem praští hlavou o stůl a Austinovi cukají koutky.

Ukážu jim prostředníček. Tohle jim ani náhodou nedaruju. Jestli svými všetečnými otázkami vyděsí Jeremyho, nebo ho naštvou, ať si mě ani nepřejí.

„Já vás oba tak moc nenávidím," odseknu a neodvažuju se podívat na Jeremyho.

„To je tak uspokojivý pocit," pronese Austin nadšeně a přehodí Joelovi paži kolem ramen.

„Souhlasím," přikývne Joel a hlavou se opře o Austinovu. „Sice si pořád myslím, že by sis měl dávat pozor na jazyk, ale ten jeho obličej..." zakření se na mě. „K nezaplacení."

Otočím se na Jeremyho a omluvně se pousměju. „Promiň, že jsem lhal."

„C-co?" vypadne z něj zaraženě.

„Říkal jsem ti, že jsou to normální kluci. Nejsou. Jsou to totální idioti," vydechnu a zesílím stisk ruky.

Rychle se od něj odvrátím, zatímco se Jeremy podívá na ty blbečky. Já kroutím hlavou. Na první seznámení to prostě přehnali.

„Budeš se moc zlobit, když ti řeknu, že je mám ještě radši než před hodinou?" zeptá se mě Jeremy a v očích se mu leskne úleva. Stejně jako ve mně.

Usměju se a skloním se k němu pro pusu. Velice cudnou, protože Jeremy ještě pořád není zvyklý na projev náklonnosti před ostatními.

Neunikne mi zalapání po dechu od Joela.

„Jak jste se dali dohromady?" zeptá se s úsměvem Austin. Jsem rád, že ze mě mají radost a Jeremy není tak upjatý, jak se na první pohled zdálo. Je jen nervózní.

„To je trochu na dýl," povzdechnu si. Nějak nemám náladu, jim to celé vyprávět.

„Nikam nespěcháme," zakmitá Austin obočím na znamení, že se odtud nehnou, dokud jim všechno nevyklopíme.

Jeremy se na mě nejistě podívá, tak s úsměvem přikývnu, aby si to převzal.

„Vlastně to začalo před pěti lety, když jste tady byli na dovolené..."