Sam mě přiměje dát si sprchu. Cítím se po ní trochu líp, ale dobře mi pořád není.

Taky mě vytáhne ven. Ani náhodou se se mnou nemazlí a že když už přijel, tak s ním zajdu na pláž. Taky mi vyhrožuje s Josie, že ona to taky potřebuje.

Jen co vyjdeme ze dveří, naši si toho hned všimnou. Sedí na terase před domem Suzie s kávou a překvapeně se po sobě podívají.

Sam jim zamává a já si nasadím sluneční brýle, aby mi nikdo neviděl do obličeje. Zahlídl jsem se v zrcadle. Skutečně vypadám příšerně.

Obloukem se vyhneme penzionu a sejdeme dolů na pláž. Odvedu řeč od sebe a vyptávám se ho na ten nový song. Je teď několik dní v LA a pracuje na něm s Geraltem. Jde jim to. Vidí v tom potenciál a nejspíš i další hit.

I kdyby, písnička bude od Sama. Hit to bude v každém případě.

„Hele," spustí opatrně. „Vím, že o tom nejspíš nechceš mluvit, ale... řekni mi, co se stalo?"

„Suzie ti to snad neřekla?" ušklíbnu se. Zahledím se na Josie, jak se pokouší vytáhnout z křoví u lesa obrovský klacek, větší a určitě i těžší než ona. Hlavně nekoukat na Sama, který ve mně dokáže číst, jako v knize.

„Chci to slyšet od tebe," trhne rameny. „Říkala mi, že do včerejška ani nevěděla, že Jeremyho znáš už z dřívějška. Což vím zase já."

Zakoulím očima a odvrátím se směrem k oceánu. Sam se postaví vedle mě a přehodí mi paži přes ramena.

„Říkal jsi mi, že bych se měl z jeho vlivu vymanit, protože mě to ničí," vydechnu tiše. „Namísto toho jsem mu ještě víc podlehl. A zničilo mě to."

Sam se opře hlavou o mé rameno. „Není to tak dávno, co jsi mi volal, že předstírá, že se mezi vámi nic nestalo, tak jak jste to stihli?"

„Vyjel po mě," uchechtnu se. „Byl opilý. Nejspíš by to jinak neudělal. Pochopitelně jsem se nebránil a... ráno ho nachytal, jak se ode mě snaží utéct."

„Zase?" pozvedne obočí.

„Jo," přikývnu. „Pohádali jsme se a já si šel raději zaběhat nebo bych byl hnusný a to jsem nechtěl. Sledoval mě a... no pozval jsem ho na rande. Od té doby jsme se vídali. Každý den. Když jsem byl v LA, hlídal mi Josie. Ještě jsem neotevřel skříň. Vím, že v ní má své oblečení."

Dáme se znovu do chůze a já Sama využiju, jako svého terapeuta, protože tohle při živém vysílání říct nesmím, ani kdyby mě měl další den přejet vlak.

Řeknu mu o Jeremym všechno. I o jeho přístupu k rodině, jeho nadšení v práci a taky, jak moc zbožňuje Josie nebo malou Zuzu.

A že je zasnoubený už přes rok.

„Tomu moc nerozumím," potřese hlavou. „Ječíš kvůli pavoukovi, řekneš mu, že ho miluješ. Vyhodí ti pavouka, řekne ti, že tě miluje. Spíte spolu, chodíte spolu, skoro u tebe bydlí..." jmenuje pomalu na prstech.

„Kam tím míříš?" odseknu.

„Nedává to smysl," rozhodí rukama. „Proč by to všechno dělal, když má někde snoubenku se kterou, a to jsi řekl ty sám, nebydlí." Zamračím se. „Kdo v dnešní době nebydlí se svou snoubenkou?"

„Nevím. Lidi na Havaji?" odseknu naštvaně, když se vracíme po pláži zpět k penzionu.

„A co třeba lidi v domluveném manželství?" pronese tu nejhorší větu na světě.

„Jako vážně?" vyjeknu. „Děláš si prdel? Žijeme v jedna dvacátém století. Domluvené sňatky..." zaseknu se, jaký je to neuvěřitelný nesmysl. „Čteš moc fan fikcí, brácho."

„Tak si to shrneme," spráskne ruce k sobě. „Zazobaní prarodiče, kteří svého vnuka vykopnou z domu, protože je gay," rozmluví se. „Kluk je soběstačný a velice schopný. Dokáže se o sebe postarat i bez jejich pomoci. Prarodiče si ho najdou a domluví mu svatbu s tím, že vnouček převezme firmu po svém dědečkovi. Do konce života bude za vodou."

„A to je ten zádrhel," ukážu na něj prstem. „Jeremy miluje práci v penzionu. Proč by chtěl skončit?"

„Stejně, jako miluje tebe, to jsi tím chtěl říct?" pozvedne obočí.

„Kdyby mě miloval, tak mi kurva nelže!" vykřiknu a vzlyknu současně. Otočím se zády k Samovi a vydám se dál po pláži, aby mi neviděl do tváře.

„Něco na něj mají," křikne za mou. Zastavím se na místě, ale neotočím se. „Musí to tak být. Jinak to nedává smysl."

„Stejně, jako tvá teorie o domluveném sňatku," odseknu zády k němu. Sam mě dožene a postaví se přede mě. „I kdybys měl pravdu, co s tím? Líp se cítit nebudu. Zasnoubený je pořád. A pořád mi o tom lhal."

„Možná doufal, že se to nestane," namítne tiše. „Nebo, že to sám vyřeší, aniž by tě tahal do svých problémů."

„Proč ho ksakru bráníš?" rozhodím rukama. „Ani ho neznáš."

„Třeba proto, že se do něj dokážu vcítit," vydechne tiše, že svěsím rezignovaně ramena. Sam a jeho soukromá past s psychopatickou ex a jejím falešným těhotenstvím. Navíc i ten fakt, že vidí v každém to nejlepší.

„To je sice hezké, ale..." zarazím se, když si v dáli všimnu několika povědomých postav.

„Myslím, že by jen stačilo mu nabídnout pomoc, Zeku," pokračuje Samuel dál, protože on je nevidí. Dokonalou rodinku s dokonalým párem těsně před svatbou. „Pokud by na něj něco měli, tak... posloucháš mě?"

Ohlídne se za sebe a konečně mu dojde, že nejsme sami.

„Mysli na kamery," řekne mi rychle do ucha a nasadí profesionální úsměv. „Spousta kamer. Novináři a fanoušci."

„Nic neslibuju," ušklíbnu se.

„Zeku!" vykřikne Genevieve, která jde po celou dobu po boku Jeremyho a rozběhne se k nám. Skočí mi do náruče a obejme mě kolem krku. Postřehnu, že Sam se nad tím zamračí a já dám ruce od sebe, abych se jí nemusel dotýkat.

Odtáhne se vcelku rychle, ale taky mi dlaní přejede od ramene až přes hruď, když si konečně všimne Sama.

„A Sam?" vypískne a vyskočí na místě. Jeho obejme taky, ale odtáhne se prakticky hned. „Vy jste tady oba. T-to... to je úžasné," vypískne a pohladí Sama po paži.

Ten raději o krok ustoupí a ohlídne se na mě.

„Genevieve, ovládej se trochu," upozorní ji s úsměvem, nejspíš její matka. „Jsem Rose Monloa, matka Genevieve. Velice mě těší," natáhne k nám ruku.

„Noah," seznámíme se i s jejím otcem. „Už jsme měli tu čest a zjistili si o vás několik věcí. Jste slavný, pane Tremblayi. Dokonce velmi."

„Snažím se," pousměju se a dělám vše pro to, abych se nepodíval na Jeremyho.

„Nebudeme vás rušit od příjemné procházky," promluví Sam. „Rád jsem vás poznal. Genevieve," kývne hlavou jejím směrem.

„A nemáte čas dnes večer?" promluví Jeremyho dědeček, že silně zatnu čelisti k sobě. „Rádi bychom vás pozvali na večeři. Jste šéf mého vnuka a snad i jeho kamarád," podotkne s úsměvem. „Navíc, Genevieve je vaše fanynka."

„To je pravda," vypískne dotyčná a pověsí se mi na paži. „Slíbil jsi mi Zeku, že si na mě uděláš čas."

„Jo, to jsem fakt slíbil, co?" vydechnu přiškrceně, že mě Sam poplácá po zádech.

„Rádi se seznámíme s vámi oběma," promluví Jeremyho babička. Už mám na jazyku, že se stále necítím dobře a taktně je chci odmítnout, jenže mě předběhne Samuel.

„To by bylo skvělé," ohlídne se na mě. „Moc rádi s vámi povečeříme, že?" šťouchne mě do ramene.

„Ne, ani ne," šeptnu tiše, ale nikdo z přítomných mě neslyší.

„Dohodnuto," rozhodne to Jeremyho děda. „V osm, v restauraci penzionu."

„Budeme tam," přikývne Sam i za mě a já mám chuť, vyškubat si všechny vlasy.

Namísto toho hlasitě hvízdnu, abych přivolal Josie. Všichni se na mě překvapeně ohlídnou a já využiji šance, abych se vykroutil z objetí Genevieve, když zpoza stromů vyběhne Josie.

Poklepu si po stehně, ale ona namísto toho, aby běžela k mé noze, skočí na Jeremyho.

„Josie," vydechnu naštvaně, zatímco se k ní Jeremy skloní, aby ji pohladil. Nemám rád, když skáče po lidech a Jeremy to ví.

Skloním se k nim a Josie chytím za kůži na zádech.

„Ahoj," vydechne tiše Jeremy.

„Sbohem," šeptnu a pobídnu Josie správným směrem. Všimnu si Samuela, jak se na Jeremyho hezky usmívá, tak do něj kopnu a potřesu hlavou.

„Je pěkný," řekne mi na rovinu. „I já mám chuť přejít na druhou stranu, když ho vidím."

„Seš nechutný," odseknu a přidám do kroku, abych od nich byl co nejdál. „Fakt mám teď chuť ti zakroutit krkem. Proč jsi s tím kurva souhlasil? Nechci s nimi večeřet," utrhnu se na něj, když se dostatečně vzdálíme.

„Ty jsi občas vážně zabedněný," zakoulí očima. „Ta večeře je skvělá příležitost, jak z nich vymámit informace."

„A ty jsi blbec, pokud si skutečně myslíš, že tohle je nějaké debilní Mission Impossible."

„Neříkej mi, že nejsi zvědavý," podiví se. „Alespoň na tu slečinku. Pěkně se na tebe pověsila."

„Vypadám snad na to?" rozhodím rukama a praštím ho do ramene.

„Bože, uklidni se, ano?" odvětí a rameno si promne. „Mluvit budu já. A taky musím ochutnat tu slavnou kuchyni kuchaře Nina."

☹

Oháknu se. Samuel v mé skříni najde košili a sako, co by mohlo být dostačující na společnost těchto snobů. Potom po mě hodí ještě džíny a taky mě přiměje se podruhé osprchovat.

Že jsem do sebe před tím hodil tři panáky whiskey, už raději nekomentuje.

„Uklidni se prosím tě," šťouchne do mě loktem, při cestě do penzionu, protože sebou všelijak vrtím a snažím se nepozvracet.

„Dej mi svátek," odseknu. „Nechci tam jít."

„Když to bude moc trapné, odejdeme," pokusí se mě uklidnit.

„Trapné je to už teď," zasyčím.

Vejdeme do restaurace a já si to hned namířím k baru, kde dneska obsluhuje Stuart.

„No páni. Ty jsi vylezl z doupěte," uchechtne se a hned na to vytřeští oči. „No páni," zopakuje směrem k Samovi a ztuhne na místě. „Štípněte mě někdo."

„Stuart?" řekne jen Sam a zakření se. „Slyšel jsem o tobě. Jsem Sam."

Stuart zaraženě přikývne, tak mu lusknu prsty před obličejem.

„Soustřeď se. Čeká mě nejhorší noční můra v mém životě," řeknu naštvaně. „Ten, kdo mě bude dneska obsluhovat nedopustí, aby byla moje sklenička prázdná. Ano?"

Stuart kývne tentokrát směrem ke mně. „A s kým budeš..."

„Jste tady," promluví za mnou Jeremyho dědeček. Ušklíbnu se na Stuarta a nasadím falešný úsměv.

„Pane Kahale," promluvím mile.

„Prosím, Zeku. Pro vás Bob," usměje se a pobídne mě směrem k salónku. Máme v něm pár větších stolů a taky je v něm klidnější prostředí. Využívá se převážně pro soukromé oslavy.

Pan Kahale a pan Monloa se usadí do čela stolu. Já se usadím po pravici Jeremyho dědečka, naproti paní Kahale. Vedle mě si sedne Sam, naproti Genevieve a Jeremyho.

„Dobrý?" houkne mi tiše do ucha Sam.

„Pořád je to trapný," ušklíbnu se, když ke mně přiběhne Stuart se skleničkou whiskey.

„Co byste si dali k pití?" zeptá se všech přítomných.

„Neměl bys být na baru?" zeptá se ho Jeremy rozladěně.

„Vyměnil jsem se s Tessou," odvětí pohotově a taky mírně odměřeně.

„Víš přece, že za barem nemá tolik zkušeností," vyčte mu.

„Požádal jsem Stuarta o laskavost," pronesu klidně a vyklopím do sebe panáka, kterého mi přinesl. „Jen mi chce vyhovět."

Podívám se Jeremymu do očí. Všimnu si, jak tiskne čelisti k sobě, aby mě neseřval, že se míchám do jeho práce, ale taktně svá slova polkne.

Všichni si objednáme pití a Stuart nám ho do několika minut přinese i s jídelním lístkem.

Samuel zajistí veškerou mluvenou konverzaci, zatímco já se vyhýbám očnímu kontaktu. Všechny a hlavně Genevieve zajímá náš život slavných idolů. Což není nic překvapivého. Už máme i nacvičené věty, které v podstatě opakujeme pořád dokola. Existuje hodně málo zasvěcených, kteří znají pravdu.

Jeremy je jedním z nich.

Nevím, jak se tváří, ale musel si všimnou, že Samuel v podstatě mele sračky.

„Páni," protáhne paní Monloa. „To zní, jako dokonalý život," rozesměje všechny u stolu, jen já se ušklíbnu. Samuel je rozený řečník keců.

„Ne vždycky jsme to měli snadné," pokračuje Sam. „Nejtěžší období nastalo, když Austin s Joelem vyšli na veřejnost se svým vztahem."

Všichni se na moment zarazí a Genevieve se zavrtí na židli. Nemám z toho dobrý pocit.

„Myslíte, jakože jsou pár?" zeptá se Jeremyho babička a trochu znechuceně se ušklíbne.

Se Samem se na sebe podíváme. Homofobní rodina. Nic překvapujícího, ale že až takový odpor vůči někomu, koho neznají?

„Ano," pronesu pevně. „Naši bráchové, rodina a mušketýři, jsou pár. Omlouvám se, ale získal jsem ten dojem, že vám to vadí," odvětím rozladěně, že mi Sam položí ruku na rameno.

„Omlouváme se," oroduje Sam. „Za ty roky už jsme slyšeli tolik urážek, ale pořád nás občas sebere odmítavý postoj společnosti, obzvlášť, když o tom nikdo nic neví. Náš názor je, aby se každý raději staral o sebe."

„V tom s vámi souhlasím," promluví Bob. „Osobně mi vztah dvou mužů přijde nepřirozený, ale není to moje věc. Nevidím důvod, se tímto zabývat. Každý, ať si žije svůj život."

„Nepřirozený?" zamračím se.

„Zeku," osloví mě Sam a stiskne mi rameno. „Je to jejich názor."

Zaskřípu zuby a trhnu ramenem, abych setřásl Samovu ruku. Musím se trochu víc ovládat, ale s narůstající hladinou alkoholu v krvi to jde čím dál hůř.

„Raději to přejděme," usměje se Sam. „Není to vhodné téma ke konverzaci. Jeremy, Genevieve, jak jste se poznali?"

Jeremy si schová ruce pod stůl a Genevieve sebou znovu trhne. Její máma se nervózně zasměje.

„Seznámili nás naši," promluví Genevieve a rukama ukáže na přítomné u stolu. „Bylo to trochu netradiční, ale nakonec to dopadlo dobře."

Natáhne ruku a pohladí Jeremyho po tváři. Ten sebou cukne a odtáhne se. Bob si odkašle a všimnu si, jak na něj kroutí hlavou.

„To mě máma taky pořád někoho dohazuje," zasměje se Sam. „V mém případě je to katastrofa. Občas to vyjde," pokyne ji. „A jak tě požádal o ruku?" ptá se dál. „Muselo to být romantické."

„Ne, ani ne," pronese Jeremy monotónně a Genevieve se ohradí. „Prostě jsme se na tom dohodli."

Sam se uculí a narovná v zádech. „Mluvíš, jako byste měli dohodnuté manželství," zasměje se hlasitě, ale u stolu je jediný. Všimnu si, jak se po sobě všichni nepřítomně podívají, dokud se Genevieve nepřidá k Samovu smíchu. Pak už se smějí všichni.

Kromě mě a Jeremyho.

„Je sice pravda, že se s Jeremym pořád dobře neznáme," promluví Genevieve. „Ale jsme si souzeni. Poznali jsme to na našem třetím rande."

Já to poznal ještě dřív, než jsme šli na první rande.

„No a co ty Zeku?" osloví mě Rose. „Máte nějakou slečnu?"

„Jsem gay," odseknu odměřeně a Samuel se rozesměje, zatímco se ostatní tváří šokovaně, jenže společně se Samovou reakcí, nemají tušení, jak reagovat.

„Asi tvůj vtip správně nepochopili," šťouchne do mě Sam loktem a se smíchem kroutí hlavou. „Pardon. To je takový náš interní humor," mávne na ostatní a ti se konečně uvolní a pochopitelně i zasmějí.

„Vy jeden," poškádlí mě Jeremyho babička prstem s dlaní na hrudi. „Vypadal jste tak vážně."

Přikývnu a nasadím falešný úsměv. Nemusí vědět, že jsem to skutečně myslel upřímně.

Raději přejdeme k tématu, které neobsahuje nějaký náznak vztahů. Pánové se baví o práci a Samuel vypráví o farmě svých rodičů. I o jeho vztahu ke zvířatům. O tom dokáže mluvit hodiny.

„Zeku a kde vy jste přišel k nápadu, koupit si penzion?" zeptá se mě Bob.

„To mi vlastně vnukl jeden můj dobrý kamarád," pronesu povzneseně. „Říkal mi tehdy, že by jednoho dne moc rád vlastnil penzion. Něco, jako jeho sen. Tak jsem ho uskutečnil."

„To je krásné," usměje se Rose. „A co dělá ten kamarád dneska? Pracuje tady s vámi?"

„Zemřel," řeknu při pohledu na Jeremyho. Všichni ztuhnou a Samuel si promne obličej.

„To je mi moc líto," řekne Jeremyho babička, tak přikývnu.

„Život jde dál a časy se mění," trhnu rameny, abych uvolnil napětí. „Stejně, jako se mění lidé. Jako člověk, pro mě moc znamenal. Proto jsem tento penzion koupil. Pro něj," dodám a znovu se podívám do Jeremyho očí. Vidím, jak se mu lesknou, jako zrcadlo, ale ovládá se a trhne hlavou.

Už tady nedokážu sedět ani o minutu déle. Koukat se na Genevieve, jak se Jeremyho dotýká na rameni nebo na ruce, mě vyloženě mučí. Mám chuť něco rozbít. Nebo někoho praštit.

„Omlouvám se," spustím opatrně. „Velice rád jsem s vámi večeřel, ale stále se necítím nejlépe. Pokud mě omluvíte, už půjdu."

„Ano, ovšem," pronese Bob. Vstane od stolu spolu se mnou a potřese mi rukou.

Rozloučím se i s ostatními a Jeremyho taktně vynechám. Odejdu ze salónku se Samuelem za zadkem. Tušil jsem, že mě nenechá odejít samotného.

Jenže namísto toho, abych zamířil domů, obejdu bar, projdu kolem Tessy a vejdu do kuchyně, kde úřaduje Nino.

„Tak co?" vyhrkne Stuart a vstane od stolu, kde má položený hrnek od kávy. „Jak to šlo? Jsi v pořádku?"

Ušklíbnu se a pustím se do přecházení tam a zpátky po Ninově kuchyni.

„Zeku," osloví mě mírně Sam.

„Neměl jsi mě do toho nutit," odseknu a ukážu na něj prstem.

„Bože!" zakoulí očima. „Nebylo to přece zbytečné," odsekne. „Slyšel jsi, co tam říkali? Ten sňatek je domluvený."

„To nikdo z nich netvrdil," zavrčím podrážděně.

„Je to zcela očividné," rozhodí rukama. „Jeremy si ji nechce vzít, ale z nějakého důvodu musí. A my mu musíme pomoct."

„My nemusíme vůbec nic!" okřiknu ho.

„Jasně, takže kluka, kterého miluješ, jak tvrdíš, necháš, aby mu jeho rodina zničila život?" zařve po mě.

Neuvěřitelně se mi třesou ruce. V podstatě celý pěním vzteky. Nechápu, co mě to popadne a naštvaně shodím veškeré nádobí z linky. Hrnce, příbory i několik hrnků s talíři.

Popadnu pánvičku a opakovaně s ní začnu mlátit do hrany nerezové desky. Mám dojem, že po mě někdo křičí, ale jsem jako pomatený. Vnímám jen ten vztek a hučení v uších.

Když z pánvičky upadne rukojeť a zůstane mi v ruce, vztekle ji odhodím proti zdi. Zhluboka oddechuji a snažím se popadnout dech.

„Ulevilo se ti?" zeptá se mě Samuel ironicky, ale zakroutím hlavou.

„Co se to tady ksakru děje?" zaslechnu za sebou svou sestru. „Bože. Přeskočilo ti? Podívej se, jak to tady vypadá. Nemůžeš ničit penzion."

„Jste v po-" vtrhne do kuchyně Jeremy, ale zarazí se, když mě uvidí stát uprostřed té spouště.

Všichni ztuhle stojí na místě a já Jeremyho propaluji naštvaným pohledem zatímco on mě lítostivým.

„Chci, abys ho vyhodila," řeknu Suzie na rovinu, až vytřeští oči.

„Přeskočilo ti?" vyhrkne.

„Zeku," pokusí se mě uklidnit Sam.

„Nebudu Jeremyho vyhazovat kvůli osobnímu důvodu," odsekne Suzie. „Tohle mi do práce netahej."

„Pokud tady zůstane on, nezůstanu tady já," vyštěknu na Suzie a té se do očí natlačí slzy. Jenže ona mi zkrátka nerozumí. Nemá ani tušení, jak moc bolí každý úder mého srdce pokaždé, když jsem s ním v jedné místnosti. Proto přece zavolala Samovi.

„Už mám připravenou výpověď," promluví Jeremy, že se na něj všichni ohlédneme. Jen on se dívá na mě. „Stejně musím převzít dědovu firmu. Takže, pokud si to tak přeješ."

„Jo," odseknu s pevně zaťatými čelistmi. A Jeremymu se do očí natlačí slzy. „Zničil jsi mi život," dodám ještě, aby alespoň pocítil, jak moc mizerně mi je.

Jeremy se narovná v zádech a potáhne nosem. Snaží se ovládnout, ale stejně mu jedna slza uteče po tváři, když mi hledí do očí.

„Jo. Ty mě taky," pronese nakonec a odkráčí bočními dveřmi zpět do restaurace.