„Povídej, přeháněj. Jak je na Havaji?" pobídne mě Austin už značně pod vlivem.

Po tom předávání cen jsme se přesunuli do jednoho soukromého podniku a Austin do sebe lije jednoho panáka za druhým.

„Co myslíš?" zakoulím s úsměvem očima. „Jasně, že se mám skvěle. Jsem s rodinou. Mám nové přátele. Za posledních deset let jsme si nikdy tolik neodpočinul."

„Se na to taky vyseru," rozhodí rukama a loktem se opře o bar. „Někdy mám pocit, že mě kvůli práci Joel opustí."

„Máte problémy?" zamračím se, protože tenhle tok jeho myšlenek se mi nelíbí.

„Krom toho, že jsme už několik týdnů bez sexu, jsme v pohodě," trhne rameny. „Jako vždycky."

„Několik týdnů?" vytřeštím oči a hvízdnu. Ti dva z toho druhého nedokážou spustit ruce na několik dnů, natož týdnů.

„Mhm," zamručí. „Není to tak, že by mezi námi vyprchalo kouzlo, jen... sakra já už několik měsíců pořádně nespal. To nové album mi byl čert dlužen."

„Takže Joel preferuje tvůj spánek před sexem," chápavě přikývnu.

„Spíš při každém našem pokusu vytuhnu uprostřed předehry," vypadne z něj a já vyprsknu smíchy.

Austin mě praští do ramene, ale nedokážu se uklidnit.

„Seš fakt debil," zakroutí hlavou, jenže ty cukající koutky ho prozradí.

„Dobře, promiň," zvednu ruce před sebe. „Je to jednoduché. Už jste na tohle staří," trhnu rameny, když se zamračí. „Jakže byla ta intervence, kterou jste mi uštědřili před pár měsíci? Odpočinek? Dovolená? Tak nějak to bylo?"

„Jdi se vycpat," odfrkne a obrátí do sebe dalšího panáka. „Musím to všechno zvládnout do svatby. Pak budeme mít líbánky a pak si beru na rok volno. Doslova. Ani žádné skládání. Jen já a Joel."

„Eee... to nevydržíš," uchechtnu se a zakroutím hlavou. „Taky jsem si to myslel. Do měsíce se mi klepaly prsty, jak moc jsem chtěl něco vytvořit."

„Tomu říkám podpora."

„Tomu se, lásko, říká realita," uculím se. „Ale popravdě, je to fajn. Nikdo na mě netlačí, nikdo mě nekomanduje. Mám na to klid. Buď něco složím nebo taky ne. Mám to jako Joel. Když je nálada, zavřu se ve studiu. Když ne, jsem venku s Josie."

„Josie," zasténá její jméno a podepře si bradu do dlaně. „Na tu princeznu se neuvěřitelně těším. Je tak sladká."

„A víš, že můžete přijet kdykoli a nečekat až na svatbu?" zasměju se. „Klidně i neohlášeně. Mám vcelku velký pokoj pro hosty. Rezervace v penzionu nebo hotelu vůbec nemusíte řešit."

„Přesně proto tě miluju," zakření se a šťouchne mě prstem do tváře. „Jó," vykřikne zničehonic. „Jsem normálně úplně zapomněl. Maze má mladší sestru. Je moc fajn a milá a taky přesně tvůj typ," povyskočí nadšeně. „Napadlo nás s Joelem, že bychom ji pozvali na svatbu a mohli byste se seznámit. Co myslíš?"

„Že jste cvoci," uchechtnu se a zakroutím hlavou. „Pozvěte si koho chcete, ale nikoho mi prosím nedohazuj."

„No ták. Nebuď labuť," zaskuhrá a zatahá mě za košili. „Všichni víme, jak jsi na tom v poslední době se vztahy a jen chceme, abys byl šťastný."

„Někoho mám," odvětím s úšklebkem. „Chci vás představit až na svatbě, protože jsme spolu jen krátce, ale..." trhnu rameny, zatímco se Austin začne culit jako sluníčko.

„Tak proč to neřekneš hned?" zanadává a praští mě do stehna. „Řekni mi o ní něco."

„Je..." polknu svá slova a zhluboka si povzdechnu. „Je perfektní. Bude se vám určitě líbit. Bude mi dělat doprovod na svatbě."

„Páni," protáhne. „Už vidím, jak tvé fanynky zapláčou. Seš nejžádanější svobodný mládenec v Americe. Ty se totálně zhroutí."

„Na veřejnost s tím nepůjdu," vydechnu. „Nejspíš nikdy. Jsme spokojení, když to o nás nikdo neví. Chceme, aby to zůstalo jen v rodině."

„Tvá práce jí nevadí?"

„Asi ne, když je to fanoušek," odvětím. „Ale nechci, abychom si oba prošli tím peklem. Přesně jak říkáš, fanynky zapláčou. Bylo by to drsné."

„To je pravda," povzdechne si. „Měl by sis o tom nejspíš promluvit s Michaelem. Třeba by vám dokázal zařídit pevnou půdu, abyste to neměli těžké."

„Stalo se," uchechtnu se. „Mluvil jsem s ním před schůzí. Dneska. Slíbil, že to zařídí, kdyby se to náhodou provalilo."

„Chytré," poklepe si na nos a protáhne v zádech. „Jsem mrtvý," povzdechne si. „Víš, že tě rád vidím, ale dneska toho mám plné zuby."

„V pohodě," odmávnu ho. „Uvidíme se přece v létě na tvé svatbě," zakmitám obočím.

„Budu mít na sobě bílé kvádro a bude mi to děsně slušet," škytne a dá si ruku před pusu, protože se do toho i rozesměje. „Ale asi ne tolik, jako Joelovi. Víš, že mě požádal o ruku první noc v našem bytě? Bylo to strašně romantické. Svíčky a... jahody v čokoládě," mávne rukou do prostoru a zasní se. „Stáli jsme na balkóně a... řekl jsem mu ano dřív, než stihl doříct otázku," uchechtne se. „Přísahám, v tu chvíli jsem se do něj znovu zamiloval."

Sám pro sebe se té historce usmívám, protože Austin už mě pomalu nevnímá, jak je vyčerpaný. Dokážu si to živě představit. I to, jak bych nějak podobně chtěl požádat o ruku Jeremyho.

Romantika a kouzlo okamžiku. Bylo by to nádherné. Jen je na to ještě čas.

Pro jistotu doprovodím Austina do hotelu. Do pokoje zvládne dojít sám, tak na něj jen mávnu a taxi mě odveze do bytu. Nejspíš ho prodám. Pozítří se vracím domů a nemám v plánu se tady dál zdržovat.

Už se na Jeremyho šíleně těším.

☺

Na Havaji mě na letišti vyzvedne Andy společně s malou Zuzu. Trochu mě to zamrzí, protože jsem se těšil, že přijede Jeremy. Takhle to musím ještě dvě hodiny vydržet.

Zuzu na zadním sedadle vypráví, co je nového v penzionu a že se všichni dívali na předávání cen v televizi. Taky mám z první ruky, že babička s maminkou nechápali, proč mě strýček Austin políbil. Dědeček s tátou se smáli na celý dům společně se strejdou Stuartem a strejda Jeremy se nedokázal odtrhnout od obrazovky.

„Myslím, že tě má strejda Jeremy moc a moc rád," zašeptá mi do ucha, jako by to bylo největší tajemství.

„Zeldo. O tomhle jsme přece mluvili," povzdechne si Andy. „Strejda Jeremy má strýčka Zeka rád a obdivuje jeho práci."

„Vždyť jo. Má ho rád," zakončí to Zuzu a je obdivuhodné, že už přestává ráčkovat. Andy se na mě podívá a zakoulí očima. „Strejda Jeremy je jako strejda Austin a strejda Joel. Proč by pak nemohl mít rád strejdu Zeka? Strejdo?" šťouchne mě do ramene. „Máš rád strejdu Jeremyho? Mohli byste být jako strejdové."

„Zeldo!" promluví znovu Andy a tentokrát ji okřikne, zatímco já v sobě dusím smích. Alespoň vím o dalším členu mé rodiny, kdo by z toho měl radost. Těším se, až to Jeremymu řeknu. „Promiň," houkne na mě Andy a jemně kroutí hlavou. „Nevím, co jí to napadá, ale vzala si do hlavy, že bys s Jeremym tvořil dokonalý pár."

„O nic nejde," uchechtnu se a ohlídnu na Zuzu. Mrknu na ni jedním okem, ale neodvažuji se nic říct. Nejraději bych ji navedl, aby to samé řekla i strýčku Jeremymu, jenže bych to schytal od Andyho, že ji v tom ještě podporuju.

Zuzu si vyžádá pustit rádio a ani mě nepřekvapí, že v něm mají play list se všemi našimi písničkami. Celou cestu až do penzionu si společně zpíváme.

Všimnu si, že u penzionu zase postává spoustu aut. Jsem rád, že se mu daří. Budu muset dát Jeremymu a Suzie nějaký dárek, protože skutečně odvádí skvělou práci.

Kufr s taškou nechám na verandě přede dveřmi domu a rozejdu se k penzionu. V hale nikdo není, až na Mandy na recepci.

Vesele mě uvítá doma a já nakouknu do kanceláře, jestli tam není Jeremy, jenže pusto prázdno.

„Neviděla jsi Jeremyho?" houknu na Mandy.

„Měl by být vzadu u terasy," nasměruje mě. „Má tady exkluzivní návštěvu a necítí se ve své kůži, tak na něj buď hodný."

„To jsem vždycky," zakřením se. „Něco jsem vám přivezl, tak se uvidíme později," řeknu ještě a rozejdu se ke kuchyni, abych se zadním vchodem dostal ven a nemusel skrz jídelnu s hosty.

Nino mě přivítá s úsměvem a obejme mě i s velkým sekáčkem na maso v ruce.

„Zeku!" vyhrkne Stuart a vstane ze židle. Ten se tolik neusmívá.

„Nazdar kámo," plácnu ho po rameni a vydám se ven.

„Počkej Zeku," křikne Stuart a doběhne mě. „Na chvíli zastav," postaví se mi do cesty.

Zahlídnu Jeremyho, jak sedí u jednoho stolu na terase společně s nějakými hosty.

„Jen chci pozdravit Jeremyho," usměju se, protože Stuart to určitě chápe, že mi moc chyběl, jenže se mračí a mírně kroutí hlavou.

„Teď se to fakt nehodí, Zeku," řekne mi s vážnou tváří. „Raději... nech to raději na později."

„To je v pohodě," uchechtnu se. „Přece ho nebudu rušit od práce. Počkám, až to s nimi dořeší. Stačí mi jen pět minut."

„Zeku prosím," řekne naléhavě a už i mě přejde úsměv. „Prosím tě moc. V tomhle mě poslechni. Jdi raději domů. Řeknu mu, že na něj čekáš tam."

„Proč tak vyvádíš-" nedořeknu, protože se ozve hlasitý kvílivý zvuk, který slýchám velmi, velmi často.

Fanynka.

„Kurva," zanadává tiše Stuart a ohlídne se stejným směrem, kde sedí Jeremy vedle slečny, která tak nepříjemně zapištěla.

U stolu s nimi sedí další dva páry. Jeden vypadá na rodiče a druhý na prarodiče. Všichni se na mě jako na povel ohlídnou a potom ta dívka zatahá Jeremyho za paži a něco mu řekne.

Jeremy je bledý jako stěna. Pousměju se, ale nejspíš to nepomůže, protože mám dojem, že snad každou chvíli omdlí.

„Zeku, prosím," vyhrkne znovu Stuart naléhavě.

„To je v pohodě," trhnu rameny a nasadím úsměv, když se Jeremy i s hosty, včetně očité fanynky zvednou a blíží se k nám. „Jednu fanynku zvládnu."

„Tady nejde o ni," opáčí a nakrčí čelo. „No... jako jde, ale to je fuk. Prostě..."

„Zeke Tremblay," osloví mě ta dívka, když stojí těsně přede mnou, div že po mě neskočí. „Nemůžu tomu uvěřit," pokrčí kolena do podřepu a hned na to nadšeně povyskočí.

„Těší mě," podám ji ruku a ona ještě víc vypískne, když ji chytne a potřese s ní.

„Genevieve Monloa," představí se a dokonce udělá pukrle.

„Páni, pěkný jazykolam," zakřením se přičemž ona se zachichotá. „Nebudu rušit, užijte si pobyt. Jeremy, stav se pak za mnou," oslovím ho s úsměvem a on trhaně přikývne.

Vážně nevypadá dobře. Pomalu začínám mít strach, jestli na něj něco neleze.

„Znáte našeho vnuka?" osloví mě pán s černými vlasy se stříbrnými prameny. Vytřeštím oči a nejistě se podívám na Jeremyho, který má pevně semknutá víčka a rty k sobě.

„Vašeho vnuka?" pozvednu obočí.

„Brácho?" ozve se za mnou Suzie, tak se otočím a obejmu ji. „Jaký byl let?" vjede mi rukou do vlasů. „Chyběl jsi nám tady. Sledovali jsme tě všichni v televizi. Nakopal jsi Austina za tu pusu?" zasměje se a očima střelí po hostech před námi. „Ou. Omlouvám se za vyrušení. Už jste se stihli seznámit s mým bratrem? Je majitelem penzionu," zakření se a Jeremyho dědeček mi podá ruku.

„Robert Kahale," pousměje se zdvořile. „Takže vy jste Jeremyho zaměstnavatel?" přimhouří na mě oči a zpevní stisk mé ruky.

„Jsem hlavně majitel," opáčím. „Ti, kdo se o penzion skutečně starají jsou má sestra a Jeremy. Je to náš nejlepší zaměstnanec."

„Pochopitelně," připojí falešný úsměv a ruku stáhne. Na první dojem chápu, proč s nimi Jeremy moc nevychází. „Určitě z něj bude i úžasný generální ředitel Manion tec.," poplácá ho po rameni a já se nestačím divit. O tomhle se Jeremy nezmínil. Mám za to, že ho práce v penzionu baví a má ji rád.

„Pokud je to Jeremyho přání," opáčím a podívám se na něj, jenže vypadá, jako by se mu chtělo zvracet.

„Nemusíte mít strach, Zeku," pronese pan Kahale. „Hned tak vám ho nevezmu. Nejdřív zařídíme svatbu a až poté mi bude pomáhat ve firmě. Určitě vám neodejde ze dne na den."

„Zeku," osloví mě Stuart tiše a zatahá mě za paži.

„Ano. Svatba v létě, kterou zařizuje Jeremy," opáčím s úsměvem. „To bych vám byl velice vděčný, kdyby neodešel před tím, než ji dokončíme."

„Spíš jsem mluvil o Jeremyho svatbě," opraví mě pan Kahale, že se zatvářím zmateně a přešlápnu z nohy na nohu.

„Zeku," znovu chce upoutat mou pozornost Stuart.

„Počkej," zvednu prst a podívám se na Suzie. „Jeremyho co?"

„Genevieve je jeho snoubenka Zeku," sykne tiše s dlaní před ústy a já mám dojem, že na mě někdo vylil kýbl ledové vody.

„Omlouvám se, že vám Jeremyho odvádíme od práce," promluví postarší žena s blond vlasy, které jsou skoro bílé. „Svatba je za pár týdnů a potřebujeme doladit určité detaily. To jistě chápete."

Provrtám Jeremyho pohledem. Mám pocit, že to se mnou každou chvíli sekne. Chce se mi zvracet a třesou se mi kolena. Motá se mi hlava a je až s podivem, že nikdo z nich neslyší, jak se mé srdce právě roztříštilo na milion malých kousků.

„Omlouvám se," zamumlám nechápavě. „Jeremy se mi o snoubence nikdy nezmínil, proto mě to překvapuje."

„Zasnoubili jsme se před rokem," promluví Genevieve. Prohlídnu si ji od hlavy k patě a je velice krásná. Černé dlouhé vlasy v upraveném kostýmku, s boty na podpatcích. Mírně Jeremyho převyšuje a když se předloktím opře o jeho rameno, podlomí se mi kolena. „Svatba už je za rohem. Musíme zařídit spoustu věcí. Taky mi můj šmudla moc chyběl, proto jsme si řekli, že ho navštívíme v práci. Je to workoholik, že ano?"

Jen silou vůle se držím na nohou a tak nějak automaticky dokážu nahodit svůj typický úšklebek znuděnosti.

Na Jeremyho se nedokážu ani podívat.

„Jistě," vydoluji ze sebe přiškrceně. „Nebudu rušit. Před chvílí jsem se vrátil z LA a... musím si ještě vybalit," ukážu palcem za sebe. „Suzie, pro naše vzácné hosty jen to nejlepší."

„Pár dní se tady zdržíme," promluví Genevieve. Jeremyho... snoubenka. „Udělal by sis na mě čas Zeku? Moc ráda bych si s tebou popovídala."

Trhaně přikývnu a mám co dělat, abych jí nepozvracel boty od Prady. „Samozřejmě," křečovitě se usměju a obejdu Suzie, abych byl co nejrychleji pryč.

„Zeku," znovu mě osloví Stuart, když je mi v patách po cestě do mého domu. „Zeku," okřikne mě, když zakopnu o kamennou dlažbu a obejme mě kolem pasu. Dám mu ruku přes ramena, abych nabyl rovnováhu.

„Potřebuju pomoc," vydechnu přiškrceně a Stuart chápavě přikývne.

„Zeku?" zakřičí za mnou Suzie, ale Stuart na ni mávne.

„Jen se mu udělalo zle od hladu," odvětí. „Řekni Ninovi, aby mu udělal něco k jídlu."

Stuart mě obejme kolem pasu a pomůže mi se dostat do domu.