Celý den trávím na gauči a přemýšlím, jak moc jsem naštvaný nebo zklamaný. Pokouším se prokopat několika maily, ale mé soustředění je v háji.

Nechápu, kde jsem udělal chybu. Proč se tak moc bojí? Že není připravený, dává smysl. Taky mám strach z reakce mé sestry a celkově i rodiny. Kluky neřeším.

Ale Jeremyho popadl totální amok.

Jestli je to tím, kdo jsem, neměli jsme s tím vztahem vůbec začínat. Být slavný je mou součástí. Už to nikdy nezměním. Nedokážu s tím přestat a být neviditelný.

Maximálně můžu narafičit svou smrt.

Slyším otevírání hlavních dveří a jak se Jeremy vítá s Josie. Říkal jsem mu, aby se tady choval jako doma a protože nezamykám, nemám s tím problém.

Jenže jsem pořád naštvaný. Nebo zklamaný.

„Ahoj, zlato. Přinesl jsem jídlo," řekne hezky a vejde do kuchyně, aby to nachystal.

„Teď nemám hlad. Vezmu si to později," odvětím, aniž bych se odtrhl od obrazovky televize.

„Ty nemáš hlad?" uchechtne se. „To slyším prvně."

Jídlo nechá v kuchyni a obejme mě zezadu okolo krku. Dokonce mi dá i pusu na tvář, ale odtáhnu se.

Jeremy nakrčí čelo a vypadá, že tomu nerozumí, což mě naštve.

„Děje se něco?" zeptá se zaraženě.

„Nechtěl jsi se mnou náhodou něco řešit?" pozvednu jedno obočí.

„Jo tohle," uvolní se. Narovná se v zádech a položí mi ruce na ramena. „Nemusíš mít strach, ještě jsem se Stuartem mluvil a..."

„Ty jsi vážně neuvěřitelný," potřesu hlavou a jeho ruce z ramen setřesu. Nebýt Josie v mém klíně, jak spokojeně leží, vstanu i z pohovky.

„Jo, to máš asi pravdu," odstoupí a rozhodí rukama. „Co jsem ksakru provedl?"

Znovu potřesu hlavou a vrátím se zpět k obrazovce televize. Jeremy obejde pohovku a usadí se vedle mě. Zase mi položí ruku na rameno, tak mu věnuji rozladěný pohled.

„Proč jsi tak vyšiloval?" zeptám se na rovinu.

„Tebe to snad nerozhodilo?" vyhrkne.

„Asi ne tolik, jako tebe," odseknu a skloním hlavu k Josie.

„Stuart vykecá i to, co neví."

„Jsem tady už několik měsíců a pořád mě nikdo neotravoval Jeremy," zavrčím. „Všichni vědí, že jsem majitel od samého začátku a pořád to zůstalo v tajnosti. Možná je to nehorázná drbna, ale ví, co je potřeba zatajit. Ví, kde je potřeba mlčet. Drbe prostě jen s lidmi z penzionu."

„Ano, drbe jen s lidmi v penzionu," přikývne vážně. „Kdybychom ho nezastavili, všichni už to vědí. Tvá sestra, rodiče..."

„No a co?" zavrčím naštvaně a pevně semknu čelisti k sobě, abych neřekl něco hnusného.

„Tak o tohle tady jde?" řekne a tentokrát je naštvaný on. „Chceš mi vyčítat, že nejsem připravený o nás dvou někomu říct?"

„Nebýt připravený je v pohodě, ale ty jsi doslova zpanikařil," provrtám ho pohledem. „Máš vůbec tušení, jak mi v tu chvíli bylo? Jako by ses styděl, že tě někdo vidí v mé společnosti."

„Zeku," vydechne zklamaně a promne mi rameno. „Ty přece víš, že-"

„Příští týden jedu na pár dní do LA," přeruším ho a odvrátím hlavu. „Postaráš se o Josie? Můžeš tady bydlet. Beztak už je to skoro pravda."

Jeremy ztuhne a koutkem oka postřehnu, že na mě vyděšeně hledí.

„A... kdy se vrátíš?" šeptne tiše.

Zahledím se mu do očí. Dopoledne jsem byl na pochybách, jestli mu na mě vůbec záleží, ale teď má strach, abych se vůbec vrátil. Jako táta.

„Budu tam týden," odvětím. Dám Josie na podlahu a vstanu z pohovky. Překročím Jeremyho nohu a rozejdu se do ložnice s Josie v patách. „Jsem unavený. Půjdu si lehnout."

„Mám odejít?" zastaví mě v půlce chodby. Pomalu se otočím bokem k němu a zakroutím hlavou.

„Víš přece, že nechci, abys ode mě někdy odešel, Jeremy," povzdechnu si a s Josie se zavřeme v ložnici. Nechám přivřeno, aby mě Jeremy náhodou neprobudil, až si přijde lehnout.

Hned usnout nedokážu, tak se mazlím s Josie. Už se odnaučila mě tolik kousat. Vlastně mě kouše neustále, hlavně prsty, ale nestiskne. Jen si hraje. Až se vrátím, musím jí věnovat více času na výcvik.

Nejraději bych ji a Jeremyho vzal s sebou, ale ani na jednoho nebudu mít čas. Ten harmonogram, co mi naplánoval Dexter je šílený. Budu rád, když nebudu vypadat jako mrtvola na předávání cen.

Jeremy se k nám připojí nejspíš po dvou hodinách. Ležím zády ke dveřím s Josie uprostřed, tak ho jen zaslechnu tiše našlapovat. Opatrně si lehne na svou půlku postele, čelem ke mně.

„Omlouvám se," vydechne. „Nejspíš jsem to vážně přehnal. Já... když panikařím, dělám a říkám blbosti. Viz mé útěky od tebe po ránu."

Rozpřáhnu ruce a čekám, kdy se mi stulí do náruče. Trochu šoupne Josie blíž ke mně a uvelebí se mi hlavou na rameni.

„Náš vztah na veřejnost nikdy nevytáhnu, Jeremy," pronesu tiše. „Ale nechci lhát své rodině. Tak s tím do budoucna počítej."

Sklopí hlavu a pohladí Josie mezi oušky. „Něco bys měl vědět, Zeku," zašeptá nervózně, když se mi klíží oči. Mít ho u sebe je pro mě opěrný bod pro spánek. „Jde o mou rodinu. Moji prarodiče... oni jsou velmi konzervativní a taky bohatí lidé. Řídí celý můj život a nikdy mi můj vztah s tebou nedovolí."

„S tím si poradíme," zahuhlám ospale a zavrtám obličej do jeho vlasů. „Taky jsem bohatý."

Ucítím, jak se Jeremy usměje. „Ochráníš mě před nimi?"

„Mhm..."

☺

Ráno mě probudí Jeremyho hlas. Slyším ho, jak s někým mluví, jen netuším s kým ani o čem. Taky zní hodně naštvaně.

„Nemůžeš mě k tomu přinutit!" zakřičí, což mě přiměje zvednout hlavu z polštáře.

Zmateně zamžourám na dveře. Myslel jsem, že je se mnou v ložnici, ale on s někým mluví v obýváku.

„Nikdy jsem s tím nesouhlasil. Že něco chceš ty neznamená, že to chci i já."

Ještě rozespalý vstanu z postele a jdu za ním. Ať už ho naštval kdokoli, snad se mi povede ho uklidnit. Nemám rád, když je naštvaný. Akorát kope kolem sebe a schytají to jeho přátelé. Včerejšek byl tomu jasným důkazem.

„Seru ti na smlouvu! Proč mě zkrátka nedokážeš akceptovat?!" zařve do telefonu, ale ztuhne, když mě uvidí přicházet. „Končím s tebou!" odsekne a hovor v telefonu vytípne.

Zamračím se, když skloní hlavu.

„Jsi v pořádku?"

„Pohádal jsem se s dědou," ukáže na telefon, který se opět rozsvítí příchozím hovorem. Volající má ve jméně tři šestky.

Jeremy odhodí mobil na kuchyňskou linku a ani se neobtěžuje hovor přijmout.

„Chceš mi říct, co se stalo?" pozvednu obočí, ale Jeremy zakroutí hlavou.

„Nebude vadit, když si o tom promluvíme, až se vrátíš?" smutně skrčí obličej, tak rozpřáhnu ruce a on mou pobídku pochopí. Přitulí se mi k hrudi a nechá se obejmout. „Omlouvám se, nechtěl jsem tě probudit."

„To je v pohodě," usměju se a zhluboka si povzdechnu. „Tohle mi těch pár dní bude chybět."

„Mě taky," zamumlá a pevněji mě sevře v objetí. „Ale vrátíš se brzo, že jo?"

„Co nejdřív," odvětím. „Déle jako týden tam nebudu. Nemůžu přece dovolit, aby bylo Josie smutno."

Jeremy mě štípne do zadku a zvedne ke mně své krásné oči.

„Miluju tě," vydechne tiše, že mé srdce se díky těm slovům může zbláznit.

„Já tebe taky, ty můj nerváku," uchechtnu se, protože se zamračí. „Pokud chceš, můžeme si promluvit klidně teď. Třeba se ti uleví a..."

„Teď ne," zakroutí jemně hlavou a tvář mi zaboří do krku. „Nechci tě tím zatěžovat před odjezdem. Musíš se zase chvíli soustředit jen na sebe a to, jak moc jsi úžasný, že máš písničku s Eminemem. Navíc, musím už jít," vystrčí trucovitě ret. „S Josie jsem byl venku, tak si klidně běž ještě lehnout."

Nechám se jím políbit a pustím ho z náruče i když velice nedobrovolně.

„Uvidíme se večer?" zeptám se ještě.

„Musím domů," opáčí. „Už mi dochází čisté oblečení."

„Tak si ho vyzvedni a pak přijeď," zakřením se, jenže Jeremy se na mě ohlédne s povytaženým obočím.

„Zeku," vydechne a jemně zakroutí hlavou.

„Požádal jsem tě přece, abys u mě bydlel, zatímco budu pryč," zakoulím očima. „Budeš se mi starat o Josie Jeremy. Nebude nic divného na tom, když si tady přivezeš tašku s pár věcmi, abys nemusel jezdit domů."

Jeremy povolí napětí v ramenou a mírně přikývne. „Tak večer," pousměje se a vyjde ze dveří.

Nemám z toho dobrý pocit. Spíš se bojím, že se s Jeremym něco děje. Má strach a nejspíš ze své rodiny, jen netuším proč.

Třeba se i bojí být se mnou. Je to dost možné. Jeremy je ten typ člověka, který by nedokázal snést veškerou pozornost mých fanoušků. A už vůbec by nemusel překonat ty nenávistné komentáře. Těch se vlastně bojím taky. Proto ani nemám v plánu s tím jít na veřejnost.

Až moc mám v živé paměti, jaké peklo prožívali Joel s Austinem. Prvních několik měsíců to byl vyloženě hardcore. Fanoušci se rozdělili na dva tábory a hádali se mezi sebou. Jedni byli pro jejich vztah, jiní proti. Ty války na sociálních sítích, které vedli, nebyly nic příjemného.

Austin se z toho složil. Miluje své fanoušky nade vše a bolelo ho vidět, kolik nenávisti se v nich může ukrývat jen proto, že by Joela mnohem raději viděli po mém boku než po jeho.

Tomuhle Jeremyho ani náhodou nevystavím. Už vidím, jak moc by ho nenáviděli, protože mě „přebral" Samovi.

Snad zvládnu náš vztah tajit ještě chvíli před rodinou. Jim to chci skutečně říct. Oni nás neodsoudí tak moc, aby to hraničilo s nenávistí. Stuart je toho důkazem. I můj táta.

Jen tomu musím dát čas. Musím Jeremyho více hýčkat, aby měl jistotu, že to s ním myslím vážně.

S Josie se rozvalím na gauč a vezmu si laptop do klína. Dexter mi mailem poslal rozvrh na celý týden, kdy budu v LA. Mám spoustu práce, ale jsem rád, že myslel i na Austina.

Bude ve městě jen na dva dny a dokonce mi tam vyhradil čas na drink. Už alespoň chápu, proč mi neustále píše, že se opijeme.

Rozhovor v talk show, naštěstí předtočený, takže chyby se připouští. Rozhovor v rádiu, nějaké focení pro časopis Vogue, promo akce, další rozhovory, tiskovka a to nejhlavnější, předávání cen.

Já i Austin jsme nominováni v několika kategoriích. V jedné je dokonce i Joel a v pár jich je Alex, ale ti dva tam nebudou. Taky mi od Alexe přišel mail, že kdyby náhodou, mám to vzít za něj. A můžu všem říct o Colinovi, protože ti dva to do teď neudělali. Na internetu je jen zmínka o tom, že mají kluka, ale nikdo neví, jak se jmenuje, ani kdy přesně se narodil.

Snad mi celý ten týden v LA uteče.