K našemu rande jsme teď s Jeremym přidali sex. Jednou jsme si to málem rozdali v autě, což mohl být neuvěřitelný průser, když jsem parkoval před jeho domem, ale naštěstí jsme to zastavili. Nemám na autě ztmavená skla, takže kdyby šel někdo náhodou kolem, měl by moc krásný pohled na to, co se v autě děje.

Dneska ráno jsem mluvil s Dexterem, protože se brzo bude konat předávání cen. Musím se toho s Austinem zúčastnit. Tak nějak z nás udělali čestné hosty a budeme tam i vystupovat.

Příští týden jedu na několik dní do LA a ještě jsem to Jeremymu neřekl. Napadlo mě, vzít ho sebou, jenže tady má pořád spoustu práce a v LA na mě budou nalepení novináři. Tak nějak jsem se vypařil z povrchu zemského i na live streamech a nikdo teď nemá komentář k mé spolupráci s Eminemem. V době, kdy budu v LA to musím napravit.

Chystám se jít zase běhat společně s Josie. Roste jako z vody a postupně se mnou dokáže udržet krok. Brzo to bude naopak a já nebudu stačit ji.

Jenže moc daleko nedoběhnu, protože narazím na tátu.

„Čau," usměju se, když se skloní k Josie a začne na ni šišlat, jako na malé dítě.

„Jsi čím dál krásnější princezno," řekne a přátelsky ji poplácá po zadku. „Jdete běhat?" vzhlédne ke mně.

„Chtěl jsem," trhnu rameny. „Ale můžeme se přidat k tobě," pronesu a podám mu ruku. Vděčně mě za ni chytne, tak mu pomůžu na nohy.

„Já si chtěl projít tvou běhací trasu," zasměje se a opráší si kolena od písku. „Věděl jsi, že o tobě v penzionu všichni pořád mluví?" ohlídne se, tak se zařadím po jeho boku při procházce. „Znají tvou trasu na běhání, tvé oblíbené jídlo, tvou laskavost, jak ses ujal Josie," potřese hlavou s úsměvem. „Suzie jim neustále opakuje, že skutečně nejsi perfektní, jenže oni už si tě stihli idealizovat dle svého."

„Super," povzdechnu si a pobídnu Josie, aby šla s námi. „Asi bych jim o sobě měl říct něco, co je namíchne."

„Můžeš to zkusit, ale stejně si myslím, že se to obrátí proti tobě," poví mi na rovinu. „Víš, že tvou arachnofobii překroutili na roztomilou a ne vtipnou?" zasměje se.

„Jo, Jeremy se zmínil," opáčím.

„Jeremy," vysloví jeho jméno s úsměvem. „Milý kluk. Suzie o něm pořád mluvila, když se sem přistěhovali. Myslel jsem, že je starší, jak pořád říkala, co všechno zvládá. Jsem rád, že jste se spřátelili. Vím, jak ti kluci musí chybět, tak snad ti jeho přátelství alespoň částečně pomáhá."

„Jo, Jeremy je fajn," trhnu sebou a ohlídnu se k moři. „Dokáže si se mnou povídat o všem a vyslechne mě, když si stěžuju."

„Susan nám vyprávěla, jak to měl těžké, než přišel sem," vydechne táta a vydá se po pěší cestě skrz les.

Josie to tady zná až moc dobře. Občas běží napřed a po chvíli se vrátí, aby zkontrolovala, jestli jsme jí v patách.

„Nejhorší je, že kluků, kteří přijdou v šestnácti letech o domov a své blízké, kvůli sexuální orientaci, je na světě stále spousta," pokračuje. Ruce má za zády a pomalu vykračuje po cestě. Sem tam se usměje i na Josie, když se objeví mezi stromy.

„Pravda," přitakám. „Možná proto je Jeremy tak skvělý," odvětím a táta se na mě ohlídne. „Má za sebou to nejhorší a pořád je to moc milý člověk. Nemyslíš?"

Táta mě pobaveně poplácá po rameni a přikývne. „To samé jsem si myslel i o Joelovi, když se svou orientací vyšel ven."

Pokračujeme dál v cestě. Tohle mi naši říkali už několikrát. Jsou na něj a Austina neskutečně pyšní, že s tím tlakem na jejich soukromí tak statečně bojují.

Trochu to bolí, vzhledem k tomu, že já jsem srab a o své orientaci jsem nikomu neřekl. Dokonale si umím představit, celý ten masakr na veřejnosti, pokud se to někdy dostane ven.

Ale Jeremyho miluju. Nejspíš ho navždy budu moct milovat jen na tomto místě a nikde jinde. Nechci, aby se i jeho ten tlak jakkoliv dotkl.

„Jsi zadumaný," promluví opět táta a vytrhne mě tak z mých myšlenek. „Nechceš mi říct, o čem přemýšlíš?"

„Budu muset na pár dní odjet," vydechnu vyčerpaně. „Musím trochu pracovat a... jít vidět. Už se tady schovávám moc dlouho."

Táta se zastaví na místě, tak se na něj otočím. Ve tváři má vážný výraz.

„Vrátíš se?" zeptá se na rovinu s trochou strachu v hlase.

„Jasně, že jo," usměju se. „Jsem tady doma, tati," nakloním hlavu na stranu. „Víc, než jsem kdy byl v bytě v LA. Jen se musím postarat o několik důležitých věcí. O nic nejde. Malá pracovní cesta."

„Tvé pracovní cesty jsou turné, na kterých trávíš i několik měsíců," opáčí.

„Tentokrát to bude jen na týden," zvednu obranně ruce. „Fakt. Déle tam trávit čas nehodlám. Oznámil jsem to i Dexterovi."

Táta si povzdechne a zakroutí hlavou. „Jsme na tebe pyšní, Zeku. Celá rodina. To přece víš. Ale za posledních deset let... jsem moc rád, že máš s kluky takový vztah. Že jste bratři. Jenže jsi nám chyběl. Že jsi v pořádku jsme s maminkou věděli jen díky tvému živému vysílání a videí na internetu."

„Já vím," zakloním hlavu a útrpně si povzdechnu. „A mrzí mě to. Je to jeden z důvodů, proč chci skončit. Alespoň na nějaký čas."

Táta se pousměje a znovu se vydáme na cestu. Mám nehoráznou potřebu mu říct, že jsem i na kluky. A že chodím s Jeremym.

Máme teď takovou svou chvilku, při které by se mohlo hodit, to zmínit, jenže mě to děsí. Navíc, Jeremy nechce, aby se o nás někdo dozvěděl.

„Můžu se ti s něčím svěřit?" promluvím, aniž bych nad tím hlouběji přemýšlel. Už to tajím moc dlouho a před svou rodinou dál nechci.

Táta ke mně celkem překvapeně vzhlédne, ale pokyne mi, abych pokračoval.

„Závidím Joelovi a Austinovi," prohlásím a táta se povzbudivě usměje.

„Myslím si, že v tomto nejsi jediný," řekne mi přímo. „Ti dva jsou tak šíleně zamilovaní a dávají to i veřejně najevo, že jim musí závidět každý v Americe. Ve tvém případě to tedy není překvapivé."

„Závidím jim, že vyšli ven se svou sexuální orientací," opravím se a tátovi vystřelí obočí vysoko do čela. Nevím, jestli mu došlo, co se tady snažím říct, ale překvapeně párkrát zamrká. „Já..." odkašlu si. „Nejsem jenom... na holky. Chápeš?" ušklíbnu se a raději odvrátím hlavu na stranu, abych se na něj nemusel dívat.

„A tohle víš jak dlouho?" zeptá se mě opatrně. Znovu se zašklebím a rozhlédnu se kolem sebe, kde bych se mohl schovat. Nepatrně i nafouknu tváře, jak mě ten jeho klid vyvádí z míry.

„Pár měsíců před naším debutem," vydechnu a poškrábu se na spánku. „Tím, jak jsme nemohli být ve vztahu to... ne přímo komplikovalo, ale prostě jsem to tolik neřešil. Že to o sobě nikomu nemůžu říct mě začalo štvát asi..."

„Když se Joel s Austinem vyautovali před světem," dokončí chápavě za mě, tak se na něj vděčně podívám. „A teď ses mi chtěl svěřit, protože sis možná někoho našel?" zeptá se s mírným výsměchem.

„J-o," protáhnu zaraženě.

„Někoho stejného pohlaví? S kým trávíš v posledních týdnech spoustu času?" pousměje se a já těkám očima mezi stromy. Cítím, jak mi hoří tváře rozpaky.

„Jo, chodíme spolu," vydechnu. Skloním hlavu a kopnu nohou do kořenu stromu. „Jen... Jeremy to nechce nikomu říkat a já to tak nějak nikomu ani říct nesmím, jenže... tati, já už o tom nechci dál lhát. Lžu v jednom kuse na veřejnosti. A když jsem si konečně našel místo, kde se cítím jako doma... štve mě to."

„Vybral sis to Zeku," opáčí táta, že zakoulím očima. „Nikdo nečekal, že se dostaneš na úroveň nejlepších umělců na světě, ale moc dobře víš, čím vším si museli projít. Tvůj hrdina Eminem ani nemohl být na školním plese své dcery, kdy ji korunovali královnou plesu, aby jí náhodou nesebral pozornost."

„Copak jsem mohl ve třinácti tušit, že se zamiluju do kluka?" rozhodím rukama a táta si povzdechne. „Nepočítal jsem s tím," odvětím frustrovaně. „Nechci Jeremyho zatáhnout do toho divadla, to rozhodně ne, jen... nechci skrývat kdo jsem před svou rodinou. Už ne."

A táta se usměje. Přitáhne si mě do náruče a pevně sevře v obětí. „Díky, že jsi mi to řekl," poví mi tiše do ucha a poplácá mě po zádech. „Můžu to říct mámě?"

Uchechtnu se a odtáhnu. „Já jí to jednou řeknu sám," kývnu hlavou. „Máma by to nejspíš řekla Suzie a pak by to věděli všichni v penzionu. Musím to ještě probrat s Jeremym," trhnu rameny.

„A co si o tom myslí kluci?"

„Co?"

„No třeba Joel a Austin? Mají nějaké rady, abys to nemusel skrývat celý život?" tváří se zaujatě a pokračuje v cestě.

„Nó..." protáhnu nejistě. „Oni to... tak nějak neví," ušklíbnu se kysele a táta mě znovu překvapeně skenuje. „Tedy... Austin to možná tuší, ale... nic jsem jim neřekl."

„Zajímavé," uchechtne se, když vyjdeme z lesa. „Zrovna jim dvěma bys to říct mohl. Věřím, že ti dokážou poradit, co bys ve své situaci mohl dělat," odvětí klidně.

Dojdeme k zadnímu vchodu penzionu a táta mě opět povzbudivě poplácá po rameni.

„Nikomu to neřeknu, dokud sám nebudeš chtít," usměje se.

„Díky," přikývnu.

„Tvá trasa pro běh je dlouhá," postěžuje si.

„A co se zítra projít znovu?" uculím se. „Potřebuješ ty stará kolena trochu rozhýbat."

„Zmetku," odsekne a praští mě přes temeno hlavy. „Pokud se dokážu zvednou ráno z postele sejdeme se na pláži."

„Platí," mávnu na něj a rozejdu se za Jeremym do kanceláře. Musím mu říct o té cestě do LA. Josie mi běží u nohy, ale když otevřu dveře za recepcí do kanceláře, rozběhne se k Jeremymu. Líbí se mi, jak moc si na něj zvykla.

„Ahoj princezno," skloní se a vezme si ji do náruče. Ještě chvíli a už se mu to nepovede.

„A mě ani nepřivítáš?" uchechtnu se a zavřu za sebou dveře.

„Jo, jasně," mávne na mě a nechá si od Josie olíznout tvář.

„Já to věděl," zakroutím hlavou. „Jsi se mnou jen kvůli Josie."

„Vždyť jsem ti to potvrdil," uchechtne se a opře o opěradlo kolečkové židle.

Zapřu se dlaněmi o stůl a nakloním se přes něj k němu. „To bolí."

„V tom případě by ses měl začít pořádně snažit, abych myslel jen na tebe," pronese laškovně a jednou kmitne obočím.

Nadzvedne se na židli i s Josie v náruči a vlepí mi mlaskavou pusu.

„Máš moc práce?" zeptám se zaujatě. Obejdu stůl a zadkem se o něj opřu hned vedle Jeremyho židle.

„Brzo mi bude volat Austin s konečným rozhodnutím všech detailů svatby," vydechne. „S Joelem nad tím trávili dva dny. A protože se mu skoro všechno líbilo, ty menší drobnosti nechá na mě. Říkal, že mi v tomhle věří."

„To je super," uculím se a natočím židli k sobě. Kleknu si před něj na kolena a dlaněmi přejedu po stehnech.

„Zeku," odstrčí mě a vyděšeně se podívá ke dveřím z kanceláře. „Tady ne."

„Ale no ták," zaskuhrám a hlavu položím do jeho klína. „Chodíme spolu už několik týdnů. Řekl jsi mi, že mě miluješ. Můžeme to přece pár lidem říct. Vždyť o nic nejde."

„Zeku, já... nejsem na tohle připravený, chápeš?" opatrně mě podrbe ve vlasech a pořád se nepřestává ohlížet ke dveřím.

„Já myslel, že tady všichni vědí, že jsi na kluky," zamumlám.

„O mě ano, ale o tobě nikdo neví," odsekne.

„Tak to zjistí," trhnu rameny. „Přemýšlel jsem nad tím a... chápu, že o tom nebudeme moct mluvit na veřejnosti. Toho tě chci skutečně ušetřit, jenže tady jsme přece doma. A všichni jsou naši přátelé. Budou snad rádi, že jsme my dva spolu, nemyslíš?"

„Zeku," osloví mě jemně a pomalu kroutí hlavou. „Vážně je ještě brzo."

Zhluboka si povzdechnu a naposledy zavrtám hlavu do jeho břicha.

„No tak jo," odvětím klidně. „Ale řekneš mi, až to budu moct všem říct," ukážu na něj prstem a budu doufat, že se před Jeremym táta neprořekne.

Jeremy přikývne a vlepí mi mlaskavou pusu. O nic nejde. Jen malá, rychlá pusa. Taková štípaná od babičky.

Jenže v tu samou chvíli do kanceláře vejde Stuart. Neslyšíme ho. Jen až mu vypadnou nějaké papíry z ruky a rozletí se po místnosti.

Oba se na něj vyděšeně ohlídneme. Stuart rozhodně není na mém seznamu prvních lidí, kterým chci říct o Jeremym.

Zírá na nás v šoku a nedokáže se hnout. Jeremy je na tom úplně stejně. Dokonce i zbledne v obličeji, což mě nepřekvapuje. Stuart a Tessa jsou něco, jako drbny penzionu. Moc rádi spolu rozebírají všechno a všechny.

„Čau kámo," mávnu na něj s úsměvem, abych oba trochu probudil. Pořád klečím na kolenou před Jeremym. Naštěstí nevidí, že mám ruce položené na jeho stehnech.

„Co to kurva...!" vyhrkne Stuart v šoku.

„Zavři dveře!" odsekne Jeremy a odstrčí mě, až přepadnu a skončím na zadku.

Stuart se k ničemu nemá, tak se sesbírám z podlahy a dveře dojdu zavřít sám.

„Hele, já... to nechápu," vyblekotá ze sebe postupně Stuart, tak ho nasměruju k pohovce postavené u zdi a podám mu láhev vody z mini ledničky.

„Nic jsi neviděl," varuje ho Jeremy a málem na něj naběhne, jako uragán, ale postavím se mu do cesty. Jemně ho chytím za ramen, jenže mě odstrčí a ještě si dovolí přihodit vražedný výraz, jako by to snad byla moje vina.

„Já jsem ale jako úplně v pohodě," pronese Stuart zmateně. „Vůbec... mě to nepřekvapuje?" nakloní hlavu na stranu a změří si nás pohledem. „Ty jsi sbalil heteráka?" mrkne na Jeremyho a hned na to se rozesměje. „Nerad to říkám, ale tohle je ta nejulítlejší věc, jakou jsem kdy zjistil."

„Ne není, protože na to teď hodně rychle zapomeneš," odsekne znovu Jeremy. Píchne mě z toho u srdce. Chápu, že to nechtěl nikomu říct, ale...

Přece to není takový průser, aby se kvůli tomu musel takhle vztekat!

„Hele kámo," promluvím klidněji a sednu si vedle něj na pohovku. „Já a Jeremy... je to čerstvé. Jako hodně, chápeš? A přece ti musí být jasné, kdo jsem a co pro svět znamenám. Zrovna teď se nemůžu vytasit na veřejnosti, jako další gay ze skupiny GC. To už by bylo skutečně moc."

„Jasně, že to chápu," řekne Stuart s úsměvem a poplácá mě po rameni. „Vždyť je to v pohodě. O nic nejde. Všichni tady umíme mlčet jako hrob," mrkne na mě jedním okem. „Ty krávo, až se to dozví Tessa, bude u vytržení," pronese se smíchem a chystá se vstát z pohovky, jenže ho stihnu chytit za rukáv košile a stáhnu ho zpátky na zadek.

„Cekni o tom jediné slovo a přísahám, že tě uškrtím," procedí Jeremy skrz zuby a před sebou svírá ruce v pěst.

Zamračím se a sklopím hlavu. Že je vytočený mi ani trochu nepomáhá. O něm už všichni vědí, že je na kluky, ale tohle je můj první coming-out před někým, kdo není z rodiny.

Možná jsem z jeho strany čekal něco jiného.

„Co máš za problém?" odsekne Stuart. „Přiměl jsi jednoho z nejžhavějších a nejžádanějších mužů na světě, aby se stal gayem."

„O tohle tady vůbec nejde," rozhodí Jeremy rukama. „Tohle... my dva," ukáže na mě a na sebe. „Musí to zůstat pod pokličkou, jasný? Nesmíš to nikomu na světě říct."

„Nejsem idiot, abych to šel vyvěsit na Twitter," zakoulí Stuart očima a já se lokty zapřu o kolena. „Vždyť jde jen o Tessu a Nina a ostatní..."

„Ne, ne a ne," přeruší ho Jeremy. „Nikdo Stuarte. Z tohohle nebude veřejné tajemství."

Podívám se na něj, jak jím lomcuje vztek. Zhluboka oddechuje a je červený ve tvářích. Alespoň už není bledý. Koukne se mi do očí a všimnu si, že se na moment zarazí, ale já se otočím na Stuarta.

„Nech si to pro sebe," vydechnu tiše. „Moc tě o to prosím. O mé sexualitě nikdo neví, ani má sestra. Ani kluci, jen pro pořádek," řeknu na rovinu a raději z toho vynechám Sama. „Ještě potrvá, než si na veřejnosti připravím pevnou půdu, aby nás s Jeremym neodsoudili. Nebylo by to ani trochu pěkné."

Stuart to konečně pochopí. Přikývne a s hlubokým povzdechem vstane. „Fajn. Nic jsem neviděl a o ničem nevím," pronese a ušklíbne se na Jeremyho. Posbírá papíry z podlahy a položí je Jeremymu na stůl. „Tohle ti posílá Suzie. Chce, ať to projdeš a podepíšeš."

Jeremy ani nepřikývne a vyprovodí Stuarta pohledem. Když za ním prásknou dveře, tak si promne obličej.

„Do hajzlu!" vykřikne a kopne do židle před stolem. „Jestli tohle někomu řekne, jsem v naprostém hajzlu!"

Zamračím se. Zvednu Josie ze země a vstanu z pohovky.

„Už půjdu," pronesu, aniž bych se na něj podíval. Jeho reakce na danou situaci mě teď akorát bolí. Ani Joel s Austinem nebyli takhle vynervovaní, když jsme na ně přišli.

„Jako vážně?!" okřikne i mě. „To mě tady necháš? Musíš mi pomoct to vyřešit, Zeku."

Stojím čelem ke dveřím a jen natočím hlavu do strany. Zrovna teď ho skutečně nechci vidět.

„Stuart slíbil, že nic neřekne," odvětím v klidu. „A ty máš práci. Za chvíli ti bude volat Austin. Za mě je to vyřízené."

Vyjdu ven a prásknu za sebou dveřmi. Možná trochu silněji, než jsem chtěl.