S oblečením to moc nepřeháněj. Co si od toho mám asi tak představit? Nejspíš žádný smoking.

Upravím si vlasy, které nechávám už měsíc žít vlastním životem. Budu si muset najít někoho, kdo to umí s nůžkami, jinak se pasuju na nového domorodce. Obléknu si džíny, triko a košili, kterou nechám rozepnutou.

Není to moc, ne? Nemělo by. Je to... akorát na první rande?

Do háje! Nemůžu jít v teplácích a mikině!

Seru na to. Snad jsem to nepřehnal. Na převlékání nemám čas, pokud chci být u Jeremyho včas.

Vyjdu z domu ve stejnou chvíli, jako Suzie s odpadky.

„Páni. Pěkný," zakření se a sjede mě očima od hlavy k patě. „Sekne ti to. Rande nebo další basketbalový utkání?"

„Díky," zakřením se, ale rozhodně mě svými slovy znervózní. Sluší mi to. Přehnal jsem to? „Není to ani jedno. Jdu na večeři s Jeremym. Nabídl se, že mi ukáže pár míst ve městě, abych nebyl pořád takový cizinec," trhnu rameny, jakože o nic nejde, ale neskutečně se mi potí dlaně.

„Aha," přikývne. „Tak ho pozdravuj a... užijte si to."

Mávnu na ni a nastoupím do auta. K Jeremymu dojedu přesně za půl hodiny. A nemám ani zpoždění.

Vystoupím a napíšu mu, že čekám před domem. Opřu se o dveře spolujezdce se založenýma rukama na hrudi. Jeremy nebydlí zrovna v příjemné části města, ale není to nejhorší. Alespoň bod pro mě. Musím zjistit u Susan, jak jsou na tom zaměstnanci s platy a jestli je to dostatečné. Moc se mi nelíbí, že Jeremy žije na takovém místě.

Pak se vyděsím nad myšlenkou, která mi proběhne v hlavě a musím se oklepat, protože trochu předbíhám.

Nabídka soužití s Jeremym pod jednou střechou rozhodně není to pravé téma na první rande.

Jeremy vyjde ze dveří velkého panelového domu a nedá mi to, musím na něm oči nechat. Má taky džíny, ale rozhodně jsou upnutější než ty mé a pruhovaný tyrkysovo modrý svetr odhrnutý na rameni, takže odhaluje klíční kost.

A taky ty cucfleky u krku, které se mu příliš nepovedly skrýt make-upem.

„Za tohle vděčím tobě," uchechtne se a ukáže na svůj krk.

„Vím a... omlouvám se," zakřením se a skloním hlavu. „Sluší ti to," podotknu a otevřu dveře spolujezdce, ve kterých se Jeremy zarazí a podívá se mi do očí.

„Tohle ještě není rande," řekne mi předem s mírně varovným tónem, tak rychle přikývnu. „A... taky ti to sluší," zamumlá a nasedne do auta.

Myslím, že mi vyskočí srdce z hrudi, jak šíleně rychle mi buší.

Oběhnu auto a usadím se za volant. „Tak naviguj," pokynu mu a celou cestu mi jen říká, kam mám jet.

Asi patnáct minut se proplétáme městem, než dorazíme k jednomu velkému parkovišti, u kterého stojí několik karavanů s občerstvením a pár lavičkami se stoly.

„Ještěže jsem si nevzal ten smoking," zahuhlám a Jeremyho rozesměju.

Vylezeme z auta a já dostanu nesmírnou chuť na hamburger a hranolky. Mastné a nezdravé jídlo jsem neměl od chvíle, co jsem tady.

„Ty víš, jak si získat srdce muže," zasměju se, když se i s jídlem v ošatkách usadíme k jednomu volnému stolu.

„Měl jsem pocit, že ti hamburger chybí," pousměje se a pustí do svého hot dogu. „Dělají je tady nejlepší v okolí. Ale Ninovi to neříkej. Smažené maso je pro něj noční můra."

„Budu si to pamatovat," přikývnu a zakousnu se do svého burgeru. „Do háje, tohle je dobrý."

Jeremy se usměje a dalších několik minut jíme v tichosti. Nevadí mi to. Mám hlad.

„Nejspíš bychom měli začít, co myslíš?" promluvím první a napiju se z hrdla láhve od piva.

„Přemýšlím nad tím," uchechtne se nervózně a pustí se do zdrbávání etikety na své láhvi. „Víš, co mi došlo? Že jsme se vlastně nikdy jeden druhému nepředstavili."

Prudce vydechnu a zapřemýšlím nad jeho slovy.

„Já tvé jméno znám, protože ty jsi ty a... no, to moje sis přečetl na jmenovce. Tehdy v hotelové restauraci," přeruší můj pochod myšlenek a skutečně má pravdu. Nedošli jsme ani do této fáze. „Takže... jsem Jeremy Kahale a pocházím z jednoho menšího města kousek odtud. Ale narodil jsem se v Alabamě."

Nepodá mi ruku, zato se moc krásně usmívá. Nervózně se napiju piva. „No tak dobře," vydechnu a poškrábu se na nose. „Jsem Zachary Quentin Tremblay," řeknu mu celé své jméno. „Přezdívku Zeke mám od narození od své sestry. Nikdo mi nikdy neřekl jinak, než Zeke, ani rodiče, jen tak mimochodem a jsi asi devátý člověk na světě, kdo tohle jméno zná ve spojitosti se mnou."

„No páni," culí se jako měsíček. „Jsem poctěn," dá si ruku na srdce.

„To bys být rozhodně měl," zakřením se a vložím si hranolku do úst. „Takže tuhle večeři pojmeme formou seznamování?"

„Měli bychom," přikývne. „Měl jsem za to, že o tobě vím v podstatě všechno, ale jak to tak vypadá, tak jsem neznal ani tvé jméno."

„Oukej," uchechtnu se. „Je mi dvacet sedm."

„J-jasně," zadrhne. Najednou znervózní a sklopí hlavu k pivu. „Mě je... dvacet-" zamumlá tak potichu, že mu nerozumím ani slovo.

„Cože?"

„Je mi..." zavře útrpně oči a potřese hlavou. „No tak fajn. Je mi dvacet jedna."

Vykulím oči a pustím se do počítání na prstech, protože můj mozek si právě teď odmítá připustit, že Jeremymu bylo pouhých sedmnáct, když jsme spolu poprvé spali.

„Jako vážně?" vyhrknu nevěřícně a promnu si obličej. „Ty vole, tak teď jsi mě dostal."

„Omlouvám se," zatváří se smutně tak zamávám rukou, že je to v pořádku. Na dvacet jedna nevypadá ani náhodou. Ne kvůli vzhledu, ale vystupování před ostatními. Nejednou jsem byl svědkem, jak se naštval na Mandy, že popletla rezervace. Jeremy není nadřízený všech zaměstnanců pro nic za nic.

„Tak tobě bylo sedmnáct," vydechnu šokovaně a vjedu si rukou do vlasů. „To jsi v tom hotelu dělal brigádně nebo tak?"

„Ne," pronese upřímně a odvátí hlavu na stranu. „Táta byl voják z povolání. Potkal mámu na dovolené na Havaji a když zjistil, že je v tom, odvezl ji do Birminghamu. Zemřel ve službě, když mi byly dva a máma se se mnou přestěhovala zpátky sem. Umřela na rakovinu. Bylo mi jedenáct. Do šestnácti se o mě starala babička s dědou, dokud jsem jim neřekl, že jsem gay. Vyhodili mě a... no, musel jsem se o sebe starat sám. Musel jsem i skončit se školou. Lhal jsem o svém věku, aby mě mohli zaměstnat. Takže... proto," trhne rameny. „Když mě vyhodili z hotelu, povedlo se mi s prarodiči... udobřit, jestli se to tak dá říct," zakoulí očima.

Dívám se mu do očí a nejspíš jsem se zamiloval víc, než před tím, pokud je to vůbec možné.

„To s mámou mě mrzí," promluvím upřímně. „I s tátou."

„Díky," pozvedne jeden koutek úst. „Teď už je to dobrý."

„Já žádný takový srdceryvný příběh nemám," řeknu nervózně a poškrábu se prstem na čele.

„V pohodě," trhne rameny. „Vlastně mě celkem překvapuje, že už to nevíš. Díky tomu mě Suzie přijala. Řekl jsem jí, že potřebuju od prarodičů pryč."

„Ne, o tomhle jsme nemluvili," odvětím. „A do školy se nechceš vrátit? Ne, že bys ji potřeboval," dodám rychle, protože Jeremy je všechno na světě, ale rozhodně není hloupý.

„Loni jsem maturoval," zakření se pyšně. „Suzie mi pomáhala s učením. Vždycky u toho zmínila i tebe, jak ti pomáhala a jejími slovy, byl jsi tupější než já."

Rozesměju se společně s ním.

„Jo, Suzie se mnou měla svatou trpělivost," zasměju se.

„K narozeninám mi dala kurz účetnictví," prozrazuje dál. „Ne, že bych ho potřeboval, když to vlastně dělám už od začátku, ale Suzie chce, abych měl certifikát a mohl to dělat plnohodnotně."

„To je celá ona," zakroutím s úsměvem hlavou. „A kdy máš narozeniny?" zeptám se zvědavě.

„Prvního září," poví mi. „A ty osmnáctého srpna."

„Hm... nesnáším internet," zavrčím s humorem a znovu se oba rozesmějeme. „Tak schválně, jestli narazím na něco, co o mě nevíš," složím si ruce na stůl a zapřemýšlím.

„Jsem jedno ucho," pokyne mi.

„Že chci být raper jsem se rozhodl v osmi letech potom, co mě táta vzal na můj první koncert Eminema."

„Hm..." opře se lokty o stůl a nakloní se blíž ke mně. „Na koncertě Eminema jsi byl přesně dvanáctkrát."

„Tak fajn," odseknu. „Bojím se pavouků."

„To ví celý svět už několik let," uchechtne se.

„Arachnofobie je velmi vážný duševní problém," rozhodím rukama, ale Jeremy vyprskne smíchy. „Copak to nikdo nechápe? Viděl jsi ty osminohé obludy? Je to hnus."

Sice se snaží skrýt smích za dlaně, ale ani náhodou mu to nejde.

„Tak fajn, z čeho máš strach ty?" založím si ruce na hrudi a pozvednu obočí.

„Z oceánu," řekne klidně a trhne rameny, když na něj překvapeně zírám. „Neumím plavat."

„Já myslel, že tady na Havaji se děcka rodí v moři."

„Jsem z centra," opraví mě. „Na pláž jsme sice jezdili, čas od času, ale plavat jsem se nikdy nenaučil. Mám z vody strach. S mámou jsme spíš stavěli hrad z písku."

„Tak jako ty nikdy nevlezeš do moře, já nikdy nevezmu pavouka do ruky," ukážu na něj prstem.

„A kdybych do toho moře přece jen někdy vlezl?" kmitne obočím. „Překonáš se?"

„Ani tak mě k tomu nikdo nedonutí," řeknu na rovinu.

„Ani kdyby mě obklíčili pavouci ze všech stran, aby si pochutnali na mém mase?"

„Popřál bych ti bezbolestnou smrt," uchechtnu se, ale v takové situaci bych byl skutečně na vážkách.

Naštěstí se Jeremy rozesměje a zakroutí hlavou.

„Neumím vařit," povím další věc, co by o mě nemusel vědět.

„Nevěřím," namítne. „V několika svých živých streamech jsi vařil."

„Tak jinak. Neumím vařit poživatelné jídlo," opravím se a Jeremy se hlasitě rozesměje. „Nespočítám na prstech, kolikrát mě Austin vyhodil z kuchyně, protože moje jídlo nikomu nechutná."

„V tom případě jsem rád, že jsme zvolili rande venku a ne u tebe doma," zachechtá se.

„Rande?" chytnu se toho a nakloním se přes stůl. Jeremy se pořád usmívá a kousne se do spodního rtu.

„Možná to rande je," řekne klidně a nakloní hlavu na stranu.

„Dej mi pár minut a já to změním na rozhodně," kmitnu obočím. „To, že jsem bisexuál ví jen dvě osoby na světě."

Jeremy se mírně uculí a zakrouží s lahví piva na stole. „Před čtyřmi lety jsem to byl jen já. Komu dalšímu ses svěřil?"

„Samovi. Měl jsem slabou opileckou chvilku, kdy jsem mu řekl o tobě."

Jeremymu zaskočí pivo v krku a rozkašle se. Mávne na mě rukou, že je v pohodě, zatímco lapá po dechu.

„Samuel Miller o mě ví?" řekne přiškrceně. „Jako... jako že mě zná jménem?"

„Mhm," zakřením se, když chápu, co ho šokuje. „Mám dojem, že se tvářil stejně jako ty teď, když jsem mu o sobě řekl. Že jsem bi."

„Popravdě, i mě to pořád šokuje," odkašle si.

„To tě nepřesvědčil ani ten fan servis na jevišti?" zatvářím se uraženě, ale rozesměju se, když se na mě významně podívá. „No jo. Že jsem i na kluky mi došlo v osmnácti. Tou dobou jsem se přidal ke skupině a... podepsal sedmiletou smlouvu. Žádní partneři, manželky, přítelkyně a rozhodně žádné dětičky po dobu trvání smlouvy. Pak jsme byli slavnější a slavnější a já se na nějaký coming-out vykašlal. Neměli jsme zakázaný sex nebo tak, jen jsme zkrátka nesměli být ve vztahu a být s někým viděni."

„To je... dost šílené," vydechne nevěřícně Jeremy.

„Bylo nám osmnáct. Joelovi patnáct. Nezáleželo nám na tom tolik, jako třeba dneska," trhnu rameny. „Všichni jsme si užívali s holkami. I Austin nejednu sbalil. Mě se povedlo dostat do postele i dvě tanečnice ve Vegas současně. Fakt nemám tušení, jak jsem to udělal," uchechtnu se. „Pak jsem zaslechl z Joelova pokoje, jak se hádá s Austinem, že spolu nemůžou být, protože jsou ve skupině a jak by jim to neklapalo. A potom, jak si to spolu rozdali."

Uleví se mi, když se Jeremy zasměje, stejně jako já. Musí pochopit, že být ve skupině nebyla žádná procházka růžovým sadem, proto mu chci říct všechno.

„Od té doby jsem začal uvažovat o sobě," vydechnu. „Tak nějak jsem došel k závěru, že mám štěstí, že jsem i na holky a nejen na kluky, jako Joel a že to nikdy nikomu neřeknu. Což se mi dařilo, dokud jsem nenarazil na tebe v hotelové restauraci. Když jsi nás obsluhoval, zapomněl jsem, jak se dýchá. To se mi ještě nikdy nestalo. Celkem jsi mě učaroval."

„Lichotíš mi jen proto, abych uznal, že je tohle rande," namítne s mírným úsměvem a jiskřičkami v očích.

„A jak mi to zatím jde?" opřu si bradu do dlaně a nakloním hlavu.

„Dokonale," opáčí upřímně. „Ale zajímalo by mě, jak je možné, že nikdo netuší o vašich nočních eskapádách s tanečnicemi. Nevěřím, že by si to nějaká nechala pro sebe."

„Na to existuje jedna velmi sexy a romantická věta," vydechnu zasněně. „Zlato, pokud v tomto chceš pokračovat, musíš mi podepsat dohodu o mlčenlivosti."

Jeremy vyprskne smíchy a skryje si obličej do dlaní. Líbí se mi čím dál víc. Bál jsem se, že bude třeba upjatý. Žárlivý a vztahovačný.

„Počkej," zarazí se prudce a zahledí se mi do očí. „Já ti nic takového nepodepsal."

„Jsem rád, že ti to došlo," uchechtnu se. „Ne. Ty jsi ten největší průšvih, jaký jsem kdy mohl udělat. Jen když si vybavím situaci Austina s Joelem..." potřesu hlavou. „V té době byl navíc jejich vztah čerstvý. Byl bych doslova v hajzlu, kdyby se o nás dvou někdo dozvěděl. Ale... pořád to víme jen ty, já a Sam. Čím to asi bude?" mrknu na něj jedním okem a napiju se piva.

„Byl jsi můj první," vypálí na mě bombu a já pivo vyprsknu na stůl před sebe. A na Jeremyho. Tentokrát jsem to já, kdo se rozkašle s pivem v plicích, zatímco se Jeremy otírá ubrousky. Jeden podá i mě a já si utřu slzy z očí.

„Myslíš tím..." odkašlu si. „První kluk? Nebo... celkově?" zeptám se přiškrceně.

„Celkově," zakoulí očima a trhne rameny.

„Bylo to dobrý?" nakloním se k němu a nejspíš začnu vyšilovat. „Pro mě to bylo úžasné, ale nevím, jak u tebe. Než jsem se stihl ujistit, nebyl jsi tam a..."

„Zeku?" přeruší mě se smíchem, když vidí, že zmatkuju. „Bylo to skvělé."

Uleví se mi, čehož si Jeremy všimne a rozesměje se. „Hele," varuju ho prstem. „Fakt jsem měl strach, že to bylo hrozné, hlavně když jsi mi zmizel. Jednou mě i napadlo, jestli jsem tě do toho třeba náhodou nepřinutil."

Jeremy potřese hlavou. Natáhne ruku a pohladí mě po předloktí. „Já jsem zpanikařil, protože jsem se cítil trapně, že jsem tě svedl," opáčí a i když má pravdu, já se velice ochotně nechal. „A... jak to máš se vztahy teď? Můžeš vůbec s někým chodit?"

Uchechtnu se. „Ptáš se mě, jestli můžu chodit s tebou?" kmitnu laškovně obočím. Jeremy zakoulí očima, ale hledí na mě s vážnou tváří. „Ostatní umělci, které zastupuje naše agentura – Joelova agentura – říkají naší pětici králové. My jsme ti, kdo z ní udělali miliardovou společnost a kterou všichni chtějí, aby je zastupovala. Proto si nás pět může určit přesné podmínky znění smlouvy. Můžu se oženit, rozvést i adoptovat dětičky a agentura mi může políbit zadek."

Jeremy překvapeně zamrká a chápavě přikývne. Zahledí se na svou poloprázdnou láhev od piva a palcem začne strhávat etiketu.

„Uznám, že je tohle rande, když se o nás dvou nikdo nedozví," řekne smutně, zato vyrovnaně.

„Dobře," přitakám a nejde si nevšimnout, jak uvolní ramena od napětí. „Nemám s tím problém. O mé sexuální orientaci nikdo neví a nejspíš bude lepší, když to tak zůstane. Alespoň před fanoušky, ale... myslíš to i před mou rodinou? Protože bych jim to jednou chtěl říct."

„I před tvou rodinou, Zeku," vydechne napjatě. „Jen... nějaký čas. Taky to nechci tajit napořád, ale... teď ano. Hlavně před lidmi v penzionu."

„Dobře," přikývnu.

„Dobře," opáčí.

„Dobře," zakřením se. „Víš, moc rád bych tě teď políbil, ale... dvě holky, co sedí za tebou asi o čtyři stoly dál, právě vytáhly telefon a nejspíš si mě fotí. Nebo natáčejí a... hlavně se prosím tě neotáčej nebo budou mít tvůj obličej," varuji ho předem, protože se to chystal udělat.

„A jak víš, že si fotí tebe?" zeptá se s výsměchem.

„Od chvíle, co přišly, na mě pořád zírají, ovívají si obličej rukou a snaží se jedna druhou přesvědčit, aby mě oslovily," zakřením se a holkám zamávám. „Nepůjdeme?"

„Jo, raději jo," přikývne a oba se zvedneme z laviček. „Budeš z toho mít velký problém?"

„Ne. Proč?" podivím se. „Jsem na to zvyklý a dokud nikdo nezjistí, kde bydlím, je to v pohodě. Spíš mě mrzí, že se to teď nejspíš přenese na tebe."

„Jak, jako na mě?" podiví se u mého auta.

„Tohle přece není poslední rande ne?" roztáhnu ruce a Jeremy zakoulí očima. „Že ne?"

Nastoupí do mého auta, tak se rychle usadím za volant a zabouchnu dveře.

„Že ne?" zeptám se znovu a Jeremy zakroutí hlavou.

„Není to poslední rande," uklidní mě.