Uběhne dalších pár týdnu, během kterých se toho stane spousta.

První a nejdůležitější, přijedou naši. Konečně mají zasloužený odpočinek. Nastěhují se k Suzie a Andymu do jejich domu a začnou jim vypomáhat s domácností. To hlavně máma. Táta se neustále točí kolem mě a pomáhám nám s Andym ve stájích. Už se to rýsuje.

Já volal Samovi, abych mu nastínil situaci a jestli neví o někom, kdo by nám mohl pomoct sehnat koně. Nebo aby mi doporučil odborníka.

Položil jsem mu to po hodinové přednášce, jak se máme o koně starat a co je zapotřebí všechno zařídit. V půlce slova.

Máma s tátou mají ohromnou radost z nadcházející svatby Joela a Austina. Hned jim sami zavolali, aby jim pogratulovali.

Změnili se i mé vztahy s lidmi z personálu. Už nejsou vůči mně tolik nervózní. Uvolnili se a konečně se mnou jednají, jako s člověkem sobě rovným, ale stejně mě pořád obdivují. Tou záchranou psa jsem tomu nasadil korunu.

Veterinář se nám ozval asi po měsíci. Mluvil tedy se Suzie, ale neměl dobré zprávy.

Majitele našel a když zjistil, že psovi ublížil on, podal na něj trestní oznámení a taky mu vyfakturoval celkovou léčbu, kterou na Mimsy – tak se jmenovala fenka – vynaložil. Bohužel to nepřežila, stejně jako její tři štěňata. O to víc je do toho zapálený.

Suzie mi to oznámila, když mi do náruče dávala jediné přeživší štěně, pět týdnů staré. Jediné s bílou srstí a černými fleky. Taky vyplnila veškeré papíry a malinká bordel kolie je moje. Nakoupila mi i všechno potřebné, včetně pelíšku, granulí, plínek a hraček. Vše, co je potřeba pro výchovu tohoto mrňouse.

„Už zvládne jíst tuhou stravu, proto nebyl problém, že si ho vezmeme. Tedy... je to tvoje holka."

„Holka?" uchechtnu se a přiložím si to malé chlupaté klubíčko k hrudi.

„Museli jsme si ji vzít, jinak by padla bývalému majiteli a to veterinář rozhodně nechtěl," vypráví Suzie. „Trochu si pohrál s papíry a údajně zemřela Mimsy a její čtyři štěňata. Tohle je nalezenec u silnice," mrkne na mě a pohladí to škvrně na hlavě. Je absolutně dokonalá.

Co moc dokonalé není, tak že se mi hned první noc vyčůrala do postele. Taky, že mě budí třikrát za noc, protože si chce hrát a svými ostrými zoubky, jako jehličky, mě kouše do prstů.

Do péče o ni jsem se pustil s vervou a nadšením. Je něco jiného si uvědomit, že kdybych šel běhat se sluchátky, jako obvykle, tak by nemusela přežít. Zároveň je i na hovno, když mi dojde, že neběhat se sluchátky, našel bych je dřív a všichni by mohli být v pořádku.

O to víc se snažím, aby můj nový člen rodiny měl všechno, co potřebuje. Taky se ode mě nehne ani na krok. Pořád ji tahám všude sebou. Jenže nikdo mi nic nevyčítá, jen Nino mě varuje, že až bude větší, bude mít zákaz do kuchyně.

Každý si ji zamiloval na první pohled a hlavně ty její světlounce modré oči, které jsou až bílé. Je to celkem strašidelné, ale zároveň úchvatné.

Kluky hned zavalím jejími fotkami.

Bohužel už nechodím tolik běhat, za to se s ní procházím po pláži. Šíleně se rozplývám blahem, když se rozběhne tím svým kymácivým během k oceánu a jen co se voda začne vlnit zpátky, tak rychle uteče zase ke mně.

Lehnu si do písku a ona se ke mně ihned přiblíží a vyšplhá mi na hruď, kde si spokojeně lehne.

Jsem vyčerpaný, proto mě ani nepřekvapí, když na místě vytuhnu a nechám se kolébat zvuky vln na pláži.

„Ahoj," ozve se blízko mě a já otevřu oči. Nade mnou stojí Jeremy a nervózně se usmívá.

Zvednu se do sedu a ozve se nepříjemné vypísknutí, když probudím Josie. Chytím ji a pomalu položím na packy do písku.

„Ahoj," usměju se stejně nervózně, když si Jeremy klekne na kolena.

„S-slyšel jsem, že... zůstala jen ona," řekne smutně a natáhne k ní ruku.

„Jo. Je to smůla," vydechnu. „Majitelé byli prý kreténi, tak mi ji v podstatě veterinář vnutil, ale jsem za to rád. Tohle je Justin," představím ji. „Ale všichni mi ji překřtili na Josie," zakřením se.

„Ahoj, Josie," promluví Jeremy roztomile. Přiměje mě to k úsměvu, navíc, když se s ní začne mazlit. „Ty jsi naprosto ten nejnádhernější pejsek na světě."

„Jo, to máš pravdu," pousměju se. „Jak bylo na dovolené?"

„Příšerně," odvětí, zatímco se soustředí na Josie. „Musel jsem vyřešit rodinnou záležitost. A protože se svou rodinou už pár let nevycházím, nešlo to podle plánu. Upřímně jsem rád, že jsem zpátky."

„To mě mrzí," povím klidně a pokusím se na něm něco rozpoznat, ale je až příliš unesen Josie. Na mě se ani nepodívá.

„Nemusí," trhne rameny. „Na pár měsíců mám zase klid."

Uchechtnu se, když se Josie rozběhne ke mně a uvelebí se mi v klíně.

„A... ty?" odkašle si. „Máš se dobře?"

Znovu se uchechtnu. „V rámci možností. Tahle malá příšera má štěstí, že jsem zvyklý na nedostatek spánku. Budí mě třikrát za noc. Počůrala mi postel a teď se pustila do nábytku. Jsme fakt šťastní, že nám rostou zoubky, co?" skloním se k ní a dám ji pusu na čumák. „Každým dnem očekávám věci do studia. Třeba se na chvíli zabavím i jinak."

„Máš v plánu něco nového?" zeptá se nadšeně a zhoupne se na kolenou.

„Ještě nevím," trhnu rameny se smíchem. „Většinou se rozhodnu, jestli to stojí za vydání, až když je to hotové."

„Na sociálních sítích na mě teď vyskakují upoutávky na nový song," usměje se a nejde nevidět, že se těší. „Všichni hádají, že píseň budeš mít s někým ve spolupráci."

„A chceš to vědět?" vysměju se mu. „Suzie mi zakázala o tom mluvit, protože miluje to napětí před zveřejněním. Pokud jí o tom neřekneš, prozradím ti to."

„Ee..." zarazí se. „Raději ne," potřese hlavou a zakření se.

„Zítra vyjde upoutávací teaser," řeknu mu. „Všichni se dozvědí, alespoň to velké tajemství."

„Sakra," zanadává a poklepe se dlaněmi do stehen. „Vy víte, jak dostat lidi do nálady. Na ten song se všichni těšíme už měsíc."

„Jo, jsme příšerní," směju se, zatímco hladím Josie. Ta stihla mezitím usnout.

„No nic," vydechne a vstane. „Nebudu tě dál otravovat."

„Ty nikdy," řeknu na rovinu a zvednu k němu hlavu. Vypadá chvíli zaraženě, ale usměje se na půl úst a nechá mě samotného s Josie.

Znovu se k ní skloním a dám ji pusu na hlavičku.

„Co si o něm myslíš?" zeptám se jí, přestože je to jednostranná konverzace. „Líbí se ti? Mě taky."

Zbytek dne trávím se Zuzu, která si Josie přímo zamilovala. Nedávno jsem o Zuzu zjistil, že umí tancovat několik našich natrénovaných choreografií k písním a Susan mi dovolila s ní natočit pár videí na sociální sítě, které posupně zveřejňuju, jak tancujeme společně. Na to, kolik jí je, je přímo úžasná!

Chvíli ji nechám s Josie samotnou před domem, protože mi dovezou vybavení do studia.

Klávesy, mikrofon, pořádný počítač a taky destičku na beaty. Pamatuju, jak jsme ji dostali poprvé do ruky. Se Samem jsem se na ní dobře vyřádili.

Už se těším, až všechno vybalím.

Odmítnu Susanino pozvání na večeři a s Josie se zavřu v domě. Brzo vyjde můj song s legendou rapu a já bych měl být opět chvíli vidět.

Dexter mi už kvůli tomu několikrát volal a bohužel se budu muset na jeden víkend otočit v LA. Možná i v New Yorku. Tomu se zatím pokouším vyhnout.

Zapnu laptop a postavím ho na kuchyňskou linku. Na telefonu zapnu živý přenos a opřu ho o obrazovku laptopu.

„Čau lidi," mávnu na ně. „Na úvod... moc, moc se omlouvám, že jsem o sobě nedal vědět dřív," spojím dlaně v prosícím gestu. „Fakt mě to mrzí."

Vytáhnu jídlo z lednice a pustím se do vaření. Uvařím si jednoduché těstoviny s houbovou omáčkou. Sice trochu risk, ale kolikrát mám výčitky, že Nina využívám, kvůli jídlu.

„Každopádně jsem neumřel. Nikdo se mě nepokusil zabít, ani nic podobného," řeknu klidně. „Jen trávím čas s rodinou. Je toho dost, co jsem za poslední roky prošvihl, například pět narozenin mé neteře. V prosinci jí bude šest, jen tak mimochodem," podívám se významně do kamery a kmitnu obočím.

„Taky vím, že jste před... pár týdny?" zašklebím se, když se pustím do krájen hub. „Asi tak nějak. Před pár týdny jste zaznamenali, že jsem byl na Havaji, což je pravda. Nějak mě přestalo bavit válení u pláže, tak jsem se jel podívat po okolí. A potkal moc fajn lidi," kývnu hlavou a jazykem se bouchnu zevnitř do tváří, nad tou malou lží. Nechci, aby všichni věděli, že jsem stále tady. „Tímto chci poděkovat Devonovi, Liamovi, Maxovi, Carlovi, Noahovi, Peterovi a Jakeovi, kteří mi dovolili si s nimi zahrát basket. Bylo to moc fajn. Abych pravdu řekl, pro takové chvíle žiju," zvednu nůž do vzduchu a trhnu rameny.

„Takže kluci, jestli se teď koukáte," mrknu jedním okem. „Díky."

Nakrájím cibuli a hodím ji do hrnce na rozpálený olej společně s houbami.

„Víte, abych pravdu řekl, celkem mě to mrzí," povzdechnu si. „Ti kluci si mě všimli, když jsem šel okolo hřiště a poznali mě. Ruku na srdce, potěšilo mě, že mě poznali. Jenže oni mě taky slušně poprosili, jestli se se mnou můžou vyfotit. Fotky jsou myslím na Instagramu. Nikdo jiný, kdo tam byl, mě o to nepožádal. Jen oni."

Potřesu hlavou a dám vařit těstoviny do vroucí vody.

„Nejspíš tomu nerozumíte, ale pro mě to byla soukromá chvilka. Něco normálního, co můžu dělat. Něco, co bylo jen pro mě. Ne pro svět," vydechnu a rukou si vjedu do vlasů. „Rád s vámi sdílím svůj život. Vy víte, že ano, jenže existují hranice a... pro vás je to možná v pohodě. O nic přece nejde, jenže pro mě je to překročení mezí."

Zatnu ruce v pěst a raději si promnu obličej.

„Jde vidět, že jsem ten odstup potřeboval," uchechtnu se. „Když to video vzniklo, byl jsem skutečně zklamaný. Teď... už je mi to nejspíš jedno," usměju se a z lednice vytáhnu smetanu. „Přejdeme na příjemnější vlnu a to je... nový song," roztáhnu ruce do stran.

„Těšíte se? Já hodně," zakřením se. „Jako jo, slyšel jsem ho, ale nic se nevyrovná tomu, když sleduju vaše reakce. To naprosto zbožňuju. Proto se těším. Zítra by měla vyjít krátká upoutávka. Asi jen půl minuty, myslím, ale je dobrá. Řekne vám toho hodně," zakřením se, když liju smetanu do hrnce.

„Taky mám pro vás menší překvapení," zakmitám laškovně obočím. „Je to jen taková drob-" nedořeknu, protože se za mnou ozve velice pisklavý štěněcí štěkot.

Překvapeně se ohlídnu na Josie, která postává na okraji kuchyně a vyžaduje pozornost.

„Mé překvápko o sobě dalo vědět," zasměju se do kamery a rozejdu se k ní. „Josie? Ty ses naučila štěkat?" vezmu ji do náruče a postavím se před kameru telefonu.

„Dámy a pánové, představuji vám nového člena mé rodiny. Moje malá princezna Josie. Je jí jen šest týdnů, ale už teď vím, že z ní bude dámička, že?" zatřesu s ní jemně.

Zvednu její packu a všem zamávám. „Našel jsem ji v lese. Bohužel je jediná, kdo přežil. Všechny nás to dost sebralo, ale... je to moje bojovnice," vlepím ji pusu na čumák a odměnou mi je olíznutí.

„Jo, je moc krásná," odpovím na všechny komentáře, kde se nad ní rozplývají. „Sice je s ní dost trápení, protože se pustila do mého nábytku, ale jinak je sladká. A má neteř Zuzu ji šíleně zbožňuje. Tak, jako celá rodina.

Neustále po mě chtějí, ať jim ji na chvíli půjčím, ale od chvíle co ji mám, se ode mě nehne na krok. Všichni se teď musí smířit s tím, že mám své baby. Ale budu ji muset vyvenčit, tak... se nejspíš rozloučím. Navíc mám hlad," kývnu hlavou ke sporáku.

„Brzo se zase ozvu a kdyby to bylo později, než vyjde nový song, tak si to hlavně užijte a... snad se bude líbit stejně, jako mě."

Zamávám jim a vypnu přenos.

S Josie se vydám ven před dům, kde se rozsvítí automatické světlo na verandě. Josie se ihned rozběhne na trávník. S úsměvem ji pozoruji, jak šíleně je roztomilá.

V dáli, u zadního vchodu do penzionu si všimnu Jeremyho. Přechází sem a tam a s někým mluví do telefonu.

Překvapuje mě, že je ještě tady. Suzie mi říkala, že každý zaměstnanec bydlí v okolí a Jeremy má byt ve městě kousek odtud. Občas, když je možnost, můžou zaměstnanci využít pokoj v penzionu, pokud máme nějaký volný.

Jeremy je údajně využívá často, protože pracuje i do pozdních hodin a kolikrát je pro něj zbytečné, aby jezdil domů.

Od doby, co jsem našel mámu Josie, i ji samotnou, je to mezi námi zvláštní. Pozdravíme se ráno v penzionu nebo přes den, když na sebe narazíme, ale nijak zvlášť spolu nemluvíme. To dnešní dopoledne mě překvapilo, že si se mnou přišel sám od sebe popovídat. A seznámit se s Josie.

Všimne si mě, jak stojím před svým domem s Josie pobíhající po trávníku. Pořád s telefonem u ucha se na moment zarazí, tak na něj jen trhaně mávnu.

I na tu dálku si všimnu, že se mírně usměje a zamává nazpět.

A pořád jsem nepřišel na to, jak ho pozvat na rande.

Vezmu si Josie do rukou a vejdeme zpět do domu. Dám ji hračku na kousání, aby se trochu zabavila a zamířím do svého studia zaházené veškerým vybavením.

Geralt mi objednal doslova všechno. U stěny si všimnu velkého pouzdra na kytaru, což mě přiměje k úsměvu.

Položím ho na zem a otevřu. Je to má osobní kytara, kterou jsem mu daroval. Do teď ji měl viset na zdi ve studiu a všichni, kdo s ním spolupracovali, ji měli na očích.

Je popsaná ze všech stran různými vzkazy a podpisy naší pětice. Kromě smlouvy a mých dokladů, je to taky jediná věc, kde jsem se podepsal celým jménem a ne uměleckým. Ještěže mám takový škrabopis, že to nikdo nedokáže přečíst.

Spočítám na prstech rukou, kolik lidí ho zná. Nikdy jsem ho fanouškům neřekl. A oni se nikdy neptali. Žijí v domnění, že se skutečně jmenuji Zeke. Což má mnoho výhod.

Kytaru opřu o všechny nevybalené krabice a vyfotím ji na můj příspěvek na Instagram.

Začátek konce?