Věnováno professorelarablack

Charlie se toho odpoledne příliš nesoustředil, a proto vítal, že k březí Ramoně dnes nemusel. Každý krotitel měl několik „svých" draků na starosti, ale u nově přivezených draků se jich vždy střídalo několik. Bylo potřeba je velmi pomalu a trpělivě zaučit, zjistit jejich kondici a zdravotní stav, věk, a u samic případnou březost. Nikdy předem nevěděli, jaký přístup bude konkrétnímu drakovi vyhovovat, proto museli vyzkoušet, který drak a který krotitel spolu naleznou společnou řeč.

S Norbertou, kterou získali před lety od Hagrida, to šlo snadno. Mláďata se celkově ochočovala jednoduše a poloobr skutečně odvedl dobrou práci. A to bylo dnes štěstí, protože když ji Charlie krmil, tak včas neuhnul. Norberta mu naštěstí ublížit nechtěla; vlastně ho jen hravě šťouchla jedním pařátem do boku, ale i to stačilo, aby se proletěl několik stop vzduchem a narazil na kouzly podpořenou ohradu.

„Tak ti dík," odfrkl směrem k dračici, která trhala polovinu kozy na malé kousky a ze zubaté tlamy jí odkapávaly sliny a krev zvířete. Masíroval si bolavý bok. Byl si jistý, že už večer bude v tom místě fialový, ale po opatrném ohnutí konstatoval, že žebra zůstala v celku. Nemohl se však na ni zlobit. Kdyby byl připravený, uhnul by, nebo by se zachytil za pařát a nechal by se odmrštit plánovaně tak, aby dopadl na nohy. Občas si takto hráli; Norbertu bavilo s ním házet, a jemu to nevadilo, neboť si při tom udržoval fyzičku lépe než při kdejakém posilování. Tentokrát však měl myšlenky úplně někde jinde, a pokud by byl v ohradě právě Ramony, nejspíše by ho už ani lékouzelníci nepostavili na nohy.

Zhluboka oddechoval, masíroval si bolavé místo a druhou rukou si odhrnul vlasy, které se mu během letu uvolnily z ohonu. Zlobil se sám na sebe. Takovou začátečnickou chybu neudělal už pár let. A proč? Protože mu mysl zalétala k jeho spolubydlícímu až moc často. Avšak ať chtěl, nebo ne, nedokázal své myšlenky úplně korigovat. Pořád nevěděl, co si o něm má myslet. Jistě, byl namyšlený, rozmazlený, nafoukaný a místy arogantní, ale zdálo se mu, že minimálně polovina z toho je jen naučená maska, která ho měla nejspíše chránit, nebo už ji nedokázal jen tak odložit. V jiných chvílích pak pro změnu působil až křehce a zranitelně. A nemohl si nevšimnout, jak se napjal, když na něj zvýšil hlas.

Neznal ho a nechtěl si o něm udělat předčasný úsudek, proto ignoroval většinu informací, jež se o Dracovi v průběhu let dozvěděl. Chtěl mu dát najevo, že zde má možnost nového začátku bez toho, aby na něj minulost měla přílišný vliv, i kdyby ho měl několikrát upozornit na to, že co znal, už skončilo a zde to neplatí. Stačilo, že ostatní se na Malfoye dívali skrz prsty a Benova jízlivost zřetelně vystoupala na povrch se zadáním nemožného úkolu. Charlie toto ve zvyku neměl. Jeho dobrosrdečná povaha ho přímo nabádala, aby se snažil vycházet se všemi, s kým přicházel do styku, nicméně to neznamenalo, že by si na sobě nechal lámat hůlky.

Nebyl krotitel pro nic za nic. Uměl si zjednat respekt, ale taktéž se specializoval na citlivý přístup. Tušil, že něco podobného by mohlo platit i na Draca. Už nástup sem pro něj nebyl lehký, proto se mu ho snažil alespoň trochu zpříjemnit. Obalit a zjemnit hroty, které mu budou padat do cesty. Pousmál se; uniforma, již mu přinesl, stříbřité oči rozjasnila dostatečně na to, aby pocítil silné uspokojení nad svou dedukcí. Kdyby to záleželo na předákovi, nejspíše by mu oblečení nepřidělil dříve než za týden. Charlie s tím nesouhlasil z vícera důvodů. Pohyb mezi draky nesl svá rizika a nehořlavý mundúr je podstatně snižoval.

Velikáni také velmi dobře dokázali vycítit emoce. A čím nenaladěnější kouzelník k nim přišel, tím se pro něj stávali nebezpečnější. Spokojený kouzelník měl mnohem větší šanci uspět; jeho myšlenky se netoulaly kdovíkde a nic tak nebránilo soustředění. Při vytvoření vhodných pracovních podmínek se pak úkoly plnily snáz.

Přestal si mnout bok, ujistil se, že Norberta všechno snědla a opustil její ohradu. Vyhrnul si rukáv a zkontroloval čas na stříbrných hodinkách, které mu rodiče koupili poté, co vystudoval školu, a zjistil, že se přiblížil konec povinností. Zvedl hůlku, zamkl ohradu a posílil na chvíli uvolněné obrany okolo výběhu, a sám pro sebe přikývl. Chystal se vyzvednout Draca, jak mu slíbil, a ukázat mu rezervaci. Docela se na procházku těšil. Jediné, co mu na tom všem vadilo, byla jedna věc, ve které k němu nebyl upřímný, přestože důvody chápal a akceptoval. Jen doufal, že to nebude trvat věčně, proto nasadil na obličej mírný úsměv, jímž maskoval své vnitřní pocity.

A/N: tentokrát mi to trvalo dlouho, prosinec byl nějaký náročný. Tak snad to náhled do Charlieho hlavy trošku vykompenzoval. Doufám, že jste si užili Vánoce!